Z detektivních příběhů Pansymarie (Marie Pospíšilové)

Zde pouze upoutávka z důvodu, že napříště bude vše směřováno k vydání knižní formou a poté lze doporučit k zakoupení:

 

Úvod k:

Řitka - český Midsomer

 

 

 

Jako obvykle i tento příběh patří do autobiografického cyklu Zločiny mezi obrazy, i když tentokrát se odehrává spíš mezi plastikami. Spojující ústřední postavou celého cyklu je umělecká historička a malířka Rosemarie Macešková, kterou obklopuje svět její práce a soukromého života. Jednotlivé autentické motivy, včetně četných detailů jsou pouze různě pospojovány a přizpůsobeny celku - pro uchování autentických zážitků a jejich dovedení do výraznější podoby. V tomto případě popisovaná situace předbíhá skutečnost v čase, jak tomu rovněž není poprvé - reálná situace bude v popisovaném stádiu až průběhem roku 2008. V příběhu vystupují reálné postavy s pozměněnými, ale na skutečnost odkazujícími jmény, které jednají dle své povahy a podstaty na základě reálných zkušeností a jsou tak dovedeny i k vyfabulovaným závěrům.

Tento příběh však poprvé vybočuje z řady ostatních daného cyklu, odehrávajících se výhradně ve významově pojmenovaných geografických lokalitách, evokujících pod jinými názvy dobře známá místa. Byl tak vytvořen samostatný místopis cyklu, kopírující všem dobře známou skutečnost, ale pod jinými jmény. Tento příběh se odehrává v reálně pod daným jménem existující lokalitě, již mnohokrát v cyklu zmíněné, mnohdy i se zcela do ní zasazeným dějem - jako případ "Mrtvý Ukrajinec ve sklepě" aj., avšak pod jiným - obrazným názvem. Zlom byl dán především zásadní změnou v životě hlavní hrdinky, která do dané lokality trvale přesídlila. Kromě toho se jedná o místo, velmi úzce svázané s její rodinou, oblíbené již po několik generací. Děda Rosemarie zde na jihozápad od hlavního města jako jeden z prvních zakoupil někdy před třemi čtvrtinami století pozemek pro rekreační chatu, později v sousedství přilehlé pozemky zakoupili jeho dva zeťové. Mezitím postupně kolem rostly chaty tehdy zámožnějších obyvatel hlavního města i dál kolem původní malé vesnice. V době dětství hrdinky příběhů to byl hluboký venkov za hranicemi hlavního města, zcela bez vymožeností civilizace - bez elektřiny, kanalizace a vodovodu. Sice se tam v létě těšila na klid a krásnou svěží přírodu dědovy zahrady, ale po týdnu pobytu se vesměs zase těšila na návrat "do civilizace".

V předešlých příbězích byla dle Zahradní ulice celá lokalita nazývána Zahradní čtvrtí na okraji Velkého špinavého města. Přímé spojení s městem odpovídá skutečnosti, neboť narozdíl od minulosti, kdy místo bylo "hlubokým venkovem", dnes sice ještě není součástí hlavního města, ale je v dosahu Příměstského dopravního systému a hranice hlavního města se jej již téměř dotýkají.

Tím, že mezitím došlo k dostavbě domu ROSEMARIE a umělecká historička a malířka Rosemarie Macešková se i s bratrem do něj mohla přestěhovat, stala se lokalita natolik významnou v jejím dalším životě, že musí vystoupit z anonymity obrazného pojmenování, aby se mohla stát centrem dalšího působení hlavní hrdinky.

Místem nového trvalého bydliště Rosemarie Maceškové se stala Řitka, vesnice starobylého původu. Osada v místě je doložena v r. 1310. Ve výkladu jména, uváděného již 1416, nejsou historici jednotní, bývá odvozováno od rodového jména Řitků a též jinými způsoby, ale jednoduše také, že původní název zněl Řídká a německým zkomolením z toho později vznikl dnešní název Řitka.

Vesnice je velmi příhodně položená - na jakési náhorní plošině a až na jejích okrajích se terén zvedá do zalesněných brdských hřbetů, které malebně lemují panorama. Leží při hlavní komunikaci z hlavního města do jižních Čech a tím je velmi rychle a snadno dostupná z hlavního města.

To vše je důvodem, že se místo stalo v posledních letech oblíbenou lokalitou zejména celebrit a různých významných a zámožnějších obyvatel, kteří hledají nové bydlení za hranicemi hlavního města. Novým bydlením na venkově zřejmě většinou původně sledovali pohodový život v poklidu soukromí vlastní zahrady, avšak brzy se začala ukazovat jiná skutečnost. Velký stavební boom sem přilákal levné pracovní síly ze zahraničí - jak bylo námětem již zmíněné povídky "Mrtvý Ukrajinec ve sklepě" a hlavně další různé existence, na úkor jiných se snažící nekalým způsobem přiživit.

 

Žili jsme v domě již svým běžným životem. Každé ráno, když jsem ještě spala, bratr vstal a vypravil se do práce a velmi spěšně odešel, aby stihl svůj autobus a poté své metro, které jej doveze až do budovy, kde pracuje. Já jsem pak obstarávala zvířectvo a v poklidu si pracovala ve svém ateliéru. Večer přijel bratr, snědl připravenou večeři a brzy se chystal opět jít spát, zatímco já jsem si pracovala do noci dál ve svém ateliéru, protože jsem nemusela být ráno připravená někam brzy vstávat a večery a noci jsou pracovně nejplodnější.

Jednou jsem ráno v polospánku uslyšela vzrušená bratrova slova: "Co to je! Co to má být! Co to tady je! Já ale už musím spěchat, jede autobus!" A zároveň jsem slyšela, že zabouchával domovní dveře a zamykal je. Pak jsem hned zase usnula.

 

 

Ostatní příběhy cyklu "Zločiny mezi obrazy" - viz http://www.mariepospisilova.com/detektivky.html

TOPlist NAVRCHOLU.cz

 

 

Základní stránky autorky - viz http://www.mariepospisilova.com