Z detektivních příběhů Pansymarie (Marie Pospíšilové)

Úvod k:

Řitka - český Midsomer

Jako obvykle i tento příběh patří do autobiografického cyklu Zločiny mezi obrazy, i když tentokrát se odehrává spíš mezi plastikami. Spojující ústřední postavou celého cyklu je umělecká historička a malířka Rosemarie Macešková, kterou obklopuje svět její práce a soukromého života. Jednotlivé autentické motivy, včetně četných detailů jsou pouze různě pospojovány a přizpůsobeny celku - pro uchování autentických zážitků a jejich dovedení do výraznější podoby. V tomto případě popisovaná situace předbíhá skutečnost v čase, jak tomu rovněž není poprvé - reálná situace bude v popisovaném stádiu až průběhem roku 2008. V příběhu vystupují reálné postavy s pozměněnými, ale na skutečnost odkazujícími jmény, které jednají dle své povahy a podstaty na základě reálných zkušeností a jsou tak dovedeny i k vyfabulovaným závěrům.

Tento příběh však poprvé vybočuje z řady ostatních daného cyklu, odehrávajících se výhradně ve významově pojmenovaných geografických lokalitách, evokujících pod jinými názvy dobře známá místa. Byl tak vytvořen samostatný místopis cyklu, kopírující všem dobře známou skutečnost, ale pod jinými jmény. Tento příběh se odehrává v reálně pod daným jménem existující lokalitě, již mnohokrát v cyklu zmíněné, mnohdy i se zcela do ní zasazeným dějem - jako případ "Mrtvý Ukrajinec ve sklepě" aj., avšak pod jiným - obrazným názvem. Zlom byl dán především zásadní změnou v životě hlavní hrdinky, která do dané lokality trvale přesídlila. Kromě toho se jedná o místo, velmi úzce svázané s její rodinou, oblíbené již po několik generací. Děda Rosemarie zde na jihozápad od hlavního města jako jeden z prvních zakoupil někdy před třemi čtvrtinami století pozemek pro rekreační chatu, později v sousedství přilehlé pozemky zakoupili jeho dva zeťové. Mezitím postupně kolem rostly chaty tehdy zámožnějších obyvatel hlavního města i dál kolem původní malé vesnice. V době dětství hrdinky příběhů to byl hluboký venkov za hranicemi hlavního města, zcela bez vymožeností civilizace - bez elektřiny, kanalizace a vodovodu. Sice se tam v létě těšila na klid a krásnou svěží přírodu dědovy zahrady, ale po týdnu pobytu se vesměs zase těšila na návrat "do civilizace".

V předešlých příbězích byla dle Zahradní ulice celá lokalita nazývána Zahradní čtvrtí na okraji Velkého špinavého města. Přímé spojení s městem odpovídá skutečnosti, neboť narozdíl od minulosti, kdy místo bylo "hlubokým venkovem", dnes sice ještě není součástí hlavního města, ale je v dosahu Příměstského dopravního systému a hranice hlavního města se jej již téměř dotýkají.

Tím, že mezitím došlo k dostavbě domu ROSEMARIE a umělecká historička a malířka Rosemarie Macešková se i s bratrem do něj mohla přestěhovat, stala se lokalita natolik významnou v jejím dalším životě, že musí vystoupit z anonymity obrazného pojmenování, aby se mohla stát centrem dalšího působení hlavní hrdinky.

Místem nového trvalého bydliště Rosemarie Maceškové se stala Řitka, vesnice starobylého původu. Osada v místě je doložena v r. 1310. Ve výkladu jména, uváděného již 1416, nejsou historici jednotní, bývá odvozováno od rodového jména Řitků a též jinými způsoby, ale jednoduše také, že původní název zněl Řídká a německým zkomolením z toho později vznikl dnešní název Řitka.

Vesnice je velmi příhodně položená - na jakési náhorní plošině a až na jejích okrajích se terén zvedá do zalesněných brdských hřbetů, které malebně lemují panorama. Leží při hlavní komunikaci z hlavního města do jižních Čech a tím je velmi rychle a snadno dostupná z hlavního města.

To vše je důvodem, že se místo stalo v posledních letech oblíbenou lokalitou zejména celebrit a různých významných a zámožnějších obyvatel, kteří hledají nové bydlení za hranicemi hlavního města. Novým bydlením na venkově zřejmě většinou původně sledovali pohodový život v poklidu soukromí vlastní zahrady, avšak brzy se začala ukazovat jiná skutečnost. Velký stavební boom sem přilákal levné pracovní síly ze zahraničí - jak bylo námětem již zmíněné povídky "Mrtvý Ukrajinec ve sklepě" a hlavně další různé existence, na úkor jiných se snažící nekalým způsobem přiživit.

Řitka - český Midsomer

"Ale paní Macešková, je vidět, že Panbůh Vás má rád." - tak přesně zněla krátká, ale výstižná věta, kterou má advokátka nanejvýš úsporně ohodnotila rozuzlení mé mnohaleté kauzy, v níž mi nepomohl náš právní systém, nepřipravený na obrovský rejstřík možností podvodů, jak je za desetiletí po "sametové revoluci" stačilo rozestřít zdejší vynalézavé podsvětí. Vždy bylo známé, jací jsou Češi "koumáci".

Takže mi nepomohl právní systém, ale buď nějaká nevyzpytatelná štěstěna neznámého původu, dohlížející na spravedlnost namísto státních orgánů anebo prostě logicky se dá vysvětlit jako opožděná konečně trochu odpovídající odměna celoživotní pilné práce, dosud oceňované spíš jen nehmotnými uznáními. Ve skutečnosti se domnívám, že se má situace tak radikálně k dobrému obrátila nejspíš díky spojení obou výše jmenovaných příčin. A jen mám před očima jako výstražný černý stín představu, jak asi dopadá mnoho podobných obětí současné zločinnosti, které nic podobného nevysvobodí - nejspíš sebevraždou, na ulici nebo jiným nepěkným a člověka nedůstojným způsobem dokončí svou životní pouť.

Přiznám se, že ve mně dlouho uvnitř přežívala hořkost na zradu systému, na který jsem do té doby spoléhala jako na oporu každého občana. Z toho mne však opět pouze jedinou pronesenou myšlenkou vysvobodila má advokátka, když řekla: "Ale paní Macešková, to vypadá, jako byste byla vůči těm podvodníkům zlomyslná. To ale ne, že ano? To Vy přeci nemáte zapotřebí, máte své umění a můžete být úplně nad věcí. Určitě ne, to Vy určitě nemáte v sobě zlomyslnost, Vy jen chcete ostatní před nimi varovat, že?"

Díky tomu jsem si uvědomila, jak je hloupé a zbytečné setrvávat v nepříjemných myšlenkách se zlomyslnným obsahem vůči nedostatečně nebo zcela netrestaným podvodníkům a zločincům a že je mnohem efektivnější jít prostě dál a myslet jen progresívně do budoucna. Proto jsem využila nové dobré situace, vyplatila jsem nemovitost po rodičích v Řitce z exekuce za nikdy neobdrženou půjčku a pustila se rovnou do dostavby domu ROSEMARIE, abychom se tam mohli s bratrem co nejdřív natrvalo nastěhovat.

V době vyplácení exekuce se zrovna konalo setkání spolužáků z gymnázia a jak jsem tak s různými spolužačkami ztratila vždy pár vět, dozvěděla jsem se, že stavbou rodinných domů se zabývá třetí manžel jedné z nich, která dokonce někdy v prvním ročníku gymnázia jako moje tehdejší přítelkyně se mnou a mými rodiči u nás v Řitce byla. Hned jsme se domluvily, že by se její současný manžel věnoval dostavbě našeho domu.

Odpadla mu pak jedna smluvená práce, takže se mu hodilo ihned se vložit do stavby našeho domu v Řitce. Z praktických důvodů začal výstavbou zcela nového výrazného dřevěného plotu, obdivovaného pak v celém širokém okolí naší oblasti, označované v mapě Územního plánu obce Řitka jako oblast transformace rekreace na bydlení, jinak v širším smyslu jako Řitka-západ - mohli bychom v anglické midsomerské obdobě spojovat nejspíš asi s Midsomer Magna. Na krásný červenohnědý plot jsem hned pořídila velkou bílo-zelenou poštovní schránku s jednoduchým nápisem: "MACEŠKOVI" a stavitel ji neprodlenně odborně na plot připevnil.

A netrvalo dlouho a ze schránky jsem vyjmula namnožený informační lístek pojišťovacího agenta s textem:

"Považuji za svou povinnost Vás upozornit, že v obci Řitka, kde máte svou nemovitost, stoupá rapidně v posledních letech zločinnost, a je proto třeba svůj majetek dobře zabezpečit. K tomu Vám nabízím své služby a můžete mne kontaktovat na jakýkoliv z níže uvedených kontaktů."

Hned mi nedalo, abych to nekomentovala - "Tak z Řitky je úplný Midsomer!" Ostatně na mapě Midsomer County můžeme v jednotlivých vesničkách najít srovnání s oblastmi obce Řitka - nejkrásnější vesnice Badgers Drift je nejspíš přirovnatelná k historickému jádru obce Řitka kolem návsi, okolí rybníka je již spíš Goodmans´s Land a sousedící zámeček, od konce 19. století rodu Brandisů, je spíš v oblasti Midsomer Wellow. Východní Varadov je možné přirovnat k Martyr Warren a severněji Aspers Tallow, tam už začínají tzv. Jižní stráně, nyní se započatou výstavbou - obdobou Midsomer Malham a hlavně ještě severněji Midsomer Mallow a západněji Midsomer Deverell. Ještě západněji od naší oblasti Řitka-západ nyní v posledních letech najednou vyrostlo zcela nové osídlení zejména luxusních domů, nazvané Pod Bučinou, srovnatelné s Midsomer Worthy, které rovněž přímo přiléhá k Marsh Woodu, stejně jako oblast Pod Bučinou vyplnila plochu až k brdským lesům. Marsh Wood se "Škrtičovým" či "Havraním lesem" supluje v Řitce tedy brdský les - ostatně právě v místě za osídlením Pod Bučinou, kde jsme kdysi s babičkou a dědou vcházeli do lesa na houby, byla před pár lety nalezena mrtvola asi 40tileté ženy, která utíkala před řidičem auta, s nímž jela, ale byla dostižena a ubodána nesčetný množství ran nožem. Tehdy to bylo hodně medializováno. Pro umístění řitecké obdoby severozápadní midsomerské výspy - Morton Fendle by jedině musela být vymýcena část kompaktního brdského lesa, k čemuž zatím nedošlo, ale známá bývalá vojenská uzavřená oblast v Brdech má určitou analogii s bývalým vojenským letištěm v Morton Fendle. Ovšem v rámci obce Řitka můžeme těžko hledat obdobu centrálního midsomerského městečka Caustonu, které můžeme spatřovat jedině v přilehlém Mníšku pod Brdy, kde obdobně jako měl tu fukci vůči okolním vesnicím midsomerský Causton, také Řitka má v Mníšku pod Brdy své nadřízené úřady a orgány, nejsou tam však sklárny jako v Caustonu, nýbrž kovohutě.

Přes výstrahu o zvýšené zločinnosti v době během stavby stačilo jen základní pojištění - hlavně proti kráděžím materiálů a nástrojů, ohni a pádu stromu na náš dům, zcela skrytý mezi vysokými stromy. Ale určitě jsem uvažovala ještě před nastěhováním do hotové stavby dům a jeho interiéty dobře pojistit, zároveň s ochranou dobrým zabezpečovacím systémem. Přeci jen dům schovaný ve vzrostlé zahradě není jako jeden z bytů v městském zamčeném domě...

Hned jak jsem uzavřela základní pojištění během stavby, zatelefonovala jsem své bývalé spolužačce-manželce stavitele:

"Ahoj Zuzano, tak už je to pojištěné, už není třeba mít strach z odcizení něčeho na stavbě."

"Tak to jsem ráda, už můžeme být v klidu."

"Včera jsem se byla podívat a Tvůj manžel zase krásně chytil tu barvu fasády, přesně jak jsem to navrhovala. Stejně jako tehdy tu barvu plotu. Je to výborné, bude to nádhera!"

"To on se zase snaží, když se mu něco tak předloží, tak to tak udělá."

"Nejde jen o snahu, ale už jsem to říkala i své známé Miriam, že má v sobě takového uměleckého ducha, že vše co dělá, formuje jako umělecké dílo - podobně jako třeba Antonio Gaudí sochal jako sochy svou architekturu."

Pak už tedy došlo zase na mne, abych zajistila veškeré potřebné zabezpečení hotové stavby. A poté jsme se už s bratrem pomalu dali do postupného navážení toho nebývale obrovského množství věcí, které jsme potřebovali v domě uložit. Hned jsme oceňovali mimořádně silné trámy stropů v patře, jak jsem bratrovi říkala: "Pan stavitel prý říkal na pile, že potřebuje zvlášť silné trámy, že na půdě bude uložena sousta knih a obrazy. Majitel pily se mu prý smál, že nikdy neviděl brát si na stropy tak silné trámy. A jak se ukazuje, tak to bylo skutečně dobře. Tak sem postupně pomalu přemístíme to velké množství věcí z bytu ve Čtvrti velkých činžáků a potom necháme přivést nábytek a jako poslední přepravíme elektroniku a rostliny a s námi pak na závěr přijedou zvířata."

A tak jsme konečně začali v Řitce žít - jak jsem se tomu dlouho usmívala, že budeme žít skutečně zase jako lidé, ne jako v předchozím přeplněném bytě. Jak jsem vždy říkala: "Tohle budeme dávat do sklepa, to zase na půdu a uprostřed mezi tím budeme v pohodě bydlet."

Dlouho jsem si schovávala spousty práce, až budeme v Řitce - zejména jsem odkládala práci s hojným užitím terpentínu, abych nemusela spát pak ve výparech, když jsem byla nucena spát kde jsem pracovala. Dále jsem se už hrozně dlouho těšila, jak si budu pro zahradu modelovat plastiky - měla jsem představu hlavně zvířat, tj. převážně koček, které jsou i častým motivem mých obrazů, protože s nimi celý život žiju. Takže jakmile jsme začali bydlet v Řitce, hned jsem si otevřela dávno nastudované webové stránky firmy, zasílající na dobírku výtvarný materiál a objednala jsem si napřed na zkoušku - 2x 10kg balení hlíny - v oddělení "sochání" uvedenou pod "keramická hlína" a konkrétně označenou jako "OR" - hlínu bez vypalování. Měla jsem už dávno promyšlený materiál pro své plastiky - vzhledem k mé vážné nemocnosti, invaliditě a celkové konstituci bylo předpokladem, že práce s materiálem nesmí být fyzicky náročná. Takže jedinou možností bylo plastiky přímo modelovat, nikoliv nějakým způsobem otesávat, vyřezávat nebo jinak materiál ubírat. V nabídce výtvarných potřeb na internetu jsem si pak nastudovala, že se nabízejí na modelování hlíny, z nichž jedna není určena k vypalování. Jedná se však o průlinčivý materiál, nevhodný pro umístění do venkovního prostředí, neodolný vůči povětrnosti. Což jsem měla promyšlené napravit povrchovou úpravou - tj. natřením barvou pro venkovní použití, nejspíš balakrylové povahy.

Již i při malbě obrazů jsem dospěla k tomu, že nejvýraznější barvou pro zdůraznění elegantního tvaru těla kočky je barva černá. Tak jsem namalovala i černou plastiku kočky na obraze "Zahradní plastika" již dlouho před dokončením domu a nastěhováním do Řitky a detailu z obrazu jsem použila pro Pf 2008 - i s tím podtextem plánů do daného nového roku.

Avšak při tvorbě reálných plastik jsem si uvědomila, že černá barva je vhodná jen pro denní světlo, ale hned setměním se černé plastiky stanou neviditelné. Nejviditelnější za tmy je barva bílá, která sama o sobě ve tmě svítí. A to bylo důvodem, proč jsem pro skutečné zahradní plastiky zvolila barvu bílou. Postupně tak vznikla celá škála bílých plastik, hlavně koček, které jsem rozmístíla různě po zahradě, až k domu, který je na samém konci protáhlé zahrady a je k němu třeba celou zahradou projít.

Žili jsme v domě již svým běžným životem. Každé ráno, když jsem ještě spala, bratr vstal a vypravil se do práce a velmi spěšně odešel, aby stihl svůj autobus a poté své metro, které jej doveze až do budovy, kde pracuje. Já jsem pak obstarávala zvířectvo a v poklidu si pracovala ve svém ateliéru. Večer přijel bratr, snědl připravenou večeři a brzy se chystal opět jít spát, zatímco já jsem si pracovala do noci dál ve svém ateliéru, protože jsem nemusela být ráno připravená někam brzy vstávat a večery a noci jsou pracovně nejplodnější.

Jednou jsem ráno v polospánku uslyšela vzrušená bratrova slova: "Co to je! Co to má být! Co to tady je! Já ale už musím spěchat, jede autobus!" A zároveň jsem slyšela, že zabouchával domovní dveře a zamykal je. Pak jsem hned zase usnula.

Probudila jsem se až ve svou normální dobu a hned po chvíli mi zvonil telefon a byl to bratr: "Už jsi byla venku? Je to hrozně divné, nelekej se, když jsem vycházel, tak tam před dveřmi někdo ležel. Nemohl jsem se už zdržovat. Už tak jsem měl zpoždění."

"Cože?" Sice jsem se velmi překvapila, ale svým přirozeným způsobem jsem hned začala bratra uklidňovat: "Ještě jsem venku nebyla, ale hned se tam podívám a zařídím vše co bude potřeba. To bude dobré."

Ukončila jsem hovor a rychle jsem sešla dolů a předsíní jsem zamířila k venkovním dveřím. Opatrně jsem je otevřela a pod schodištěm jsem uviděla ležet nehybnou mohutnou postavu zřejmě mladého muže s výrazně světlými vlasy. Jinak jsem moc neviděla, protože muž ležel obličejem k zemi a raději jsem na něj nechtěla sahat. Jednak jsem netušila, zda žije anebo je mrtvý, ale na druhou stranu byl divný fakt, že ležel u našeho domu, tedy musel projít celou zahradou, kde neměl co dělat a byl to tedy podezřelý vetřelec. To byly dvě skutečnosti, které mne vedly k tomu, že jsem ihned vytočila dvě telefonní čísla - jednak 155 a 158. Až potom jsem si uvědomila, že jsem mohla volat spojené číslo 112, ale zažila jsem toho hodně ještě před vznikem této linky a zvyk je zvyk.

A skutečně to byla otázka velmi mála minut, co přijely téměř zároveň - rychlá sanitka i policejní auto. A hned byli u ležícího jak záchranáři, tak policisté. Tělo otočili - a ihned jsem spontánně vydechla: "Časák!"

Napřed se všichni věnovali stavu nalezené osoby, ale brzy záchranáři ukončili svou práci s tím, že muž je mrtvý již několik hodin a jejich práce zde zkončila.

Pak se hned na mne obrátil přítomný policista: "Dobrý den, jsem nadstřážmistr Malý, policejní služebna Mníšek pod Brdy. Vy toho muže znáte? A víte, co tady u Vás na zahradě dělal?"

"No co tady dělal, to skutečně nevím, to je tedy dost zásadní otázka. Ale kdo to je, to vím. Jmenuje se Časák a byl před šesti lety policií obviněný, státní žalobkyní obžalovaný a před čtyřmi roky trestním soudem odsouzený za podvod na mne. A od té doby jsem jeho ani jeho společníka, rovněž odsouzeného Zdevastila neviděla. Už trestním soudem byl odsouzený k určité náhradě mých škod, pak má advokátka ještě dalším občansko-správním soudem docílila snad ještě další náhradu škod a myslím už na ně jsou i nějaké exekuce pro mne. Ale přesně nevím, vše má u sebe advokátka."

Ještě na vysvětlenou jsem honem dodala: "Časák a Zdevastil byli prostředníci půjčky pro mne, byli to tzv. bílí koně společnosti Prosperita, s níž byli domluvení a pracovali takto pro ni. Přebrali peníze půjčky, na níž jsem se Prospěritě upsala, se zástavou nemovitosti - právě této v Řitce a peníze jsem pak pod různými smyšlenými záminkami nakonec vůbec nedostala a Prosperita na mne podala k soudu žádost o exekuci a ta jí byla nakonec povolena."

"A kdo tehdy policejně řešil Váš případ?"

"Naposledy ještě do r.2006 to měl plk.JUDr.Huňatý - ale vlastně od něj jsem chtěla obvinit ty další, ještě a nakonec nikdy neobviněné. Časáka a Zdevastila obvinil kpt.JUDr.Bílý už před těmi nyní pěti lety. Podvod se stal před sedmi."

"Dobře, já se s nimi spojím, asi s oběma. Takže Vy skutečně nevíte, co tu u Vás najednou mohl Časák dělat?

"Ano, to skutečně netuším." - A to jsem odpověděla už dost podrážděně.

Uplynulo pár dnů a dostala jsem od policejního oddělení v Mníšku pod Brdy obálku s modrým pruhem a s doručenkou. Nstržm.Malý mi oznamoval potřebu mého vyslechnutí a zadal si termín v následujícím dni v 10 hodin se zdůvodněním, že vzhledem k mému zdravotnímu stavu a invaliditě přijede výpověď provést v místě mého bydliště. A dozvěděla jsem se pak, kam policie a vyšetřování případu s mrtvolou na naší zahradě v Řitce pokročila:

"Dobrý den paní doktorko Macešková, tak jednak máme výsledky pitvy a Časák dle všeho zemřel na infarkt. Není tedy ještě vysvětlené, proč jej infarkt potkal zrovna v noci na Vaší zahradě. Potom jsem mluvil jak s kpt.Bílým, tak s plk.Huňatým ale plk.Huňatý Vás příliš nehájil. Prý jste příliš inteligentní a vzdělaná na to, abyste se stala obětí takového podvodu a nyní mu zase vše připadá stejně nepravděpodobné. Vyslovil dokonce názor, že jste možná Časáka sama pozvala, abyste se mu pomstila. Je ale pravda, přemýšlel jsem o tom, že tam nějak nesedí to, že ti dva byli za podvod na Vás odsouzeni, takže podvod na Vás byl, to je jasné. Moc se v tom nevyznám. - Pak jsem se snažil najít toho Časákova společníka, Zdevastila, ale zatím jsem nebyl úspěšný. Bydlí normálně u svých rodičů a ti jej náhle už dělší dobu neviděli. Dokonce už ohlásili jeho nezvěstnost. Začali jsme ho hledat, ale ani nikde třeba v nemocnicích jsme ho nenašli. Tak uvidíme..."

Pak asi až po 14ti dnech se nstržm.Malý nečekaně zastavil a dozvěděla jsem se od něj tentokrát už zajímavé informace:

"Dobrý den paní doktorko Macešková, jel jsem zrovna kolem a mám takový horký poznatek, tak mi nedalo, abych se nestavil. Konečně jsme našli Zdevastila. Je v psychiatrické léčebně a to v nějakém velmi špatném stavu. Vůbec ho není možné vyslechnout, je v šoku a musíme počkat, až na tom bude lépe. Jinak nemáme žádnou jinou stopu. Tak budeme muset asi nejspíš čekat a kdyby se Zdevastilův stav do roka od nalezení mrtvého Časáka nezlepšil, tak budeme muset případ odložit."

Nic se pak ve věci nedělo následující tři měsíce, až mi poté zatelefonoval nstržm.Malý s novou informací:

"Dobrý den paní doktorko Macešková, tak Zdevastil se už sám přihlásil a vypovídal. Teď to ještě dopisuju, případ bude uzavřen a zítra bych se u Vás stavil s usnesením. Chtěl bych Vám totiž ještě něco k tomu říct."

Nstržm. Malý mne nemohl víc napnout, než učinil. Velmi zvědavě jsem očekávala jeho návštěvu, co se dozvím.

A skutečně následující den v určenou hodinu nstžm.Malý dorazil a hned spustil, vědom si toho, že jeho sdělení je zvědavě očekávané: "Dobrý den paní doktorko Macešková, tak Vám to nesu. To si pak v klidu přečtete. Zdevastil začal tím, že když je Časák mrtvý, že nemá smysl, aby mlčel. Byl to dle něj nápad Časáka - ale dle Vašich kauz to tak vypadá, že Časák byl vůdčí osobností a Zdevastil vykonával jeho pokyny. Prý na ně dolehla ta Vaše exekuce a byli překvapeni, jak tentokrát už tvrdě, že exekutor byl odhodlaný z nich něco vymáčknout, i když vykazovali, že jsou nemajetní. Tak to vypadalo, že tentokrát je dle Zdevastilových slov exekutor skutečně oškube. A tu prý Časák přišel s tím, že už v Řitce bydlíte a máte tam určitě plno obrazů a že by bylo namístě si prostě na získání těch peněz vzít u Vás obrazy. Prý si to tady u Vás již několikrát zvenku za plotem okukovali a tenkrát večer dorazili tranzitem. Nechali ho stát za rohem, aby nevzbudili pozornost. Prý jste jim dali už tím, jak dlouho se svítilo. Stále se prý svítilo v přízemí ve velkém okně - měli na mysli asi ateliér. Až někdy ve 2 hodiny po půlnoci se prý konečně zhaslo, počkali ještě asi půlhodinu a pak přelezli plot. Hned za plotem se prý lekli, že se ocitli proti náhrobku a v tu chvíli jej právě osvětlilo nějaké světlo. Pak šli dál a najednou další světlo osvětlilo něco velkého bílého, dva metry nato se světlo rozsvítilo na nějaké bílé zvíře, až za chvíli zjistili, že to nění živé, ale socha. To se opakovalo prý několikrát a jednou se při sepjetí světla rozehrála i hudba. Jak ještě předtím tak dlouho čekali za plotem na zhasnutí světla, byli už docela vymrzlí a znervóznělí a tohle jim ještě dodalo. Měli také velké obavy, aby si rozsvěcených světel a hudby někdo nevšiml. Zdevastil pak prý opatrně zůstal stát na rohu domu a čekal, až se Časák dostane až ke dveřím a dá mu zprávu, jak to vypadá se zámkem. Když vtom se až u dveří najednou rozsvítilo světlo na něco, co bylo postavené hned u nich.."

"Á, měl na mysli tu nestvůru s otevřenou tlamou, střežící vstupní dveře."

"A Časák prý vyjekl a skácel se k zemi. Zdevastil na něj prý tiše volal, ale Časák se vůbec nehýbal. A potom má Zdevastil nějaký úplný výpadek paměti, jak se zdá. Prý se snad honem otočil a utíkal pryč ze zahrady a přelezl plot. Ale pak už není schopen si přesně vzpomenout, co se dělo dál. V psychiatrické léčebně udávají, že jej k nim dovezla záchranná služba, kterou k němu zavolali až někdy k ránu lidé, kteří jej našli v Řitce na návsi. Včas jsme tedy nezachytili pohyb toho tranzitu. Zdá se, že zprvu tu stál za rohem, ale nebyla mu věnována pozornost a pak, když už byl schopen, tak si jej možná Zdevastil odvezl anebo někomu sdělil, odkud si jej může odvést. K tomu nic buď neuměl nebo nechtěl uvést."

"Takže Časák zemřel na infarkt na následky své noční cesty od plotu k domu, jak se zdá."

"Ano paní doktorko a to je to, na co bych Vás chtěl upozornit.

Je to nová záležitost, ještě se nic takového nestalo, takže samozřejmě nikdo nemohl předpokládat, jak silně mohou výstražná světla ve spojení s bílými plastikami působit. Ale kdyby se něco takového mělo stát pravidlem, tak by to i mohlo být kvalifikované jako nepřiměřená obrana. Je potřeba dát na tyhle věci pozor. Stačilo by asi podobně jako na hlídacího psa, upozornit nějakou cedulkou na plotě."

"Dobře, takže vytvořím cedulku s nápisem ve smyslu -´Pozor bílé plastiky´, ale snad nepředpokládáte, že k nám budou zloději chodit průvodem?"

"No to víte, kriminalita v Řitce nyní opravdu narůstá, je to český Midsomer."

Vzpomínala jsem, jak byl Časák takový mohutný skutečně světlý blonďák s červeným obličejem - a říkala jsem si vždycky, že je to takový infarktový typ a sám si přivodil, že jej to postihlo právě na naší zahradě v Řitce, o kterou nás předtím málem připravil: "Hm, přeci jen ty Boží mlýny..."

Příští den jsem si v poklidu zase pracovala v ateliéru. Byl krásný slunečný den a najednou někdo zazvonil. Šla jsem k mluvítku s videoobrazem od vstupních vrat do zahrady a v monitoru jsem uviděla usměvavý obličej drahé paní prof.Violy Slunečné. Kolem krku měla uvázaný žlutý šátek a nad ním jí povlávaly nespoutatelné světle rusé vlasy.

"Dobrý den, Rozárko, neruším? Hodilo se mi se u Vás právě teď stavit a ráda bych Vám oznámila velkou novinu."

"Ale to víte, že ne, paní profesorko, hned Vám přijdu otevřít."

A posadily jsme se v hale do velkých ušáků po dědovi, přikrytých příjemnými nařasenými potahy v barvě terakota a paní profesorka spustila:

"Představte si Rozárko, už je to hotové a budu se z Maceškové ulice v Růžohradu (viz "Vražda sběratele) stěhovat sem k Vám na Jižní stráně. Koupila jsem tam parcelu a je projekt a příští rok by mělo být hotovo. Místo toho jak to tenkrát před lety nevyšlo, že jsem nemohla koupit tu Vaši vedlejší parcelu z dědictví po Vašem dědečkovi. Jak se proti tomu postavila Vaše příbuzná s tím, že ji smí koupit pouze ona. A co teď ještě chtěla připojit si ke svým i tento Váš pozemek doplacením Prosperitě a jiným "věřitelům" po tom podvodu.

Sice v rámci Jižních strání jako v Midsomer Malham by se měly pěstovat orchideje, ale dáme se spolu do toho pěstování růží, jak usilujete o uznání své odrůdy ROSEMARIE."

Bude doplněna také mapka Řitky.

V lednu 2008 bylo odevzáno do soutěže o Cenu Havrana AIEP - Asociace autorů detektivek.

Ostatní příběhy cyklu "Zločiny mezi obrazy" - viz http://www.mariepospisilova.com/detektivky.html

Základní stránky autorky - viz http://www.mariepospisilova.com