<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.0//EN">

<html>

<head>
  <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=ISO-8859-2">
  <meta name="generator" content="602Text 2001">
  <meta name="author" content="PhDr. Marie Pospíšilová">
<BODY bgColor=yellow>
  
  <style type="text/css">
  <!--
    .Normalni
    {
      font: 12pt/100% "Times New Roman";
      text-align: left;
      margin: 0px;
      border: thin none black;
    }
  -->
  </style>
</head>

<body link="#0000FF">

<p class="Normalni" style="text-align: justify; ">&nbsp;</p>
<script src="http://www.gmodules.com/ig/ifr?url=http://www.google.com/ig/modules/translatemypage.xml&up_source_language=cs&w=160&h=60&title=&border=&output=js"></script>
<p class="Normalni" style="text-align: justify; font-weight: bold; font-size: 20pt; ">&nbsp;</p>
<p class="Normalni" style="text-align: center; margin-left: 19px; font-weight: bold; font-size: 20pt; color: maroon; ">Usvědčen 
v Písku aneb praktiky obchodníka s obrazy</p>
<p class="Normalni" style="text-align: center; font-weight: bold; font-size: 16pt; color: maroon; ">						(Zločiny 
mezi obrazy)</p>
<p class="Normalni" style="text-align: center; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">&nbsp;</p>
<p class="Normalni" style="text-align: center; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">&nbsp;</p>
<P><center><A href="http://www.kolej.mff.cuni.cz/~lmotm275/pocitadlo.htm"><IMG src="http://www.kolej.mff.cuni.cz/~lmotm275/nph-count.cgi?width=5&amp;link=http://www.mariepospisilova.com/praktikyobchodnikaobrazy.html"></A> <P>
<p class="Normalni" style="text-align: center; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">&nbsp;</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Rovněž 
tento příběh patří do autobiografického cyklu <strong>Zločiny mezi 
obrazy</strong>,<strong> </strong>jehož spojující ústřední postavou 
je umělecká historička a malířka Rosemarie Macešková, kterou obklopuje 
svět její práce a soukromého života. Snaží se ve svém oboru pracovat 
jak jen to jde nejlépe dle jejího vědomí a svědomí a přesto anebo 
právě proto je nucena neustále překonávat množství nevůle kolem 
ní, kterou její svědomitost vyvolává a dokazovat, kde je pravda. 

</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">&nbsp;</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Děj 
příběhu se odehrává v době, kdy jsme s bratrem již bydleli v domě 
ROSEMARIE v Řitce, kterou jsem v příběhu "Řitka - český Midsomer" 
přirovnala k anglickému předobrazu. Náš život poklidně běžel - či 
jak říkávám "pádil jak splašený oř" - za hradbou nového červenohnědého 
plotu, na němž vynikla velká bílá dopisní schránka s nápisem "MACEŠKOVI". 
</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Byla 
již pokročilá noční hodina, bratr dávno spal o patro výš ve své 
ložnici a já jsem seděla dole ve svém ateliéru a chytala jsem kolem 
sebe v tichu poletující myšlenky. Měla jsem před sebou rozevřený 
notebook a otevřela jsem si na plochu monitoru uložený dokument, 
připravený takto v pohotovosti, abych do něj mohla kdykoliv připisovat, 
měnit v něm a vůbec jej celkově dopracovávat. Byl pojmenovaný "Závěť". 
Umístila jsem jej do pohotovostní pozice z důvodu, že jsem skutečně 
již pociťovala naléhavost této záležitosti, tj. postarat se o naší 
rodinou shromážděné "bohatství", představující vedle této malé nemovitosti 
spíš určité kulturní hodnoty, neboť zde nebyl žádný potomek, na 
něhož by dědictví přešlo a měli jsme s bratrem obavy, že by se vším 
nebylo naloženo tak, jak by nám bylo milé. A byla jsem při své velké 
nemocnosti, která by u mnohého budila nihilistické pocity, velmi 
potěšena myšlenkou, kterou jsem pojala a která vlastně měla realizovat 
něco, co jsem již od dětství měla na mysli  a byla jsem uspokojena 
tím, že jsem našla cestu k uskutečnění právě pomocí závěti.</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Byla 
jsem hluboce ponořena do svých myšlenek, zatímco mé oči těkaly z 
monitoru ven velkým ateliérovým oknem do ztemnělé zahrady, za níž 
vzadu tmu narušovala četná světla nově zastavěné části Řitky, nazvané 
Pod Bučinou - připomínající mi výrazně relativitu času, kdy před 
pár lety jsme tam chodili na úvozovou cestu mezi poli trhat bezinky. 
Dnes tam nejsou pole, ani úvozová cesta, ani bezinky, nýbrž vyrostlo 
zde téměř satelitní městečko, pouze bez samostatného sociálního 
zázemí, zatím.</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Když 
vtom mne z myšlenek vyrušil hlas počítače: "Your mail, Sir" a vzápětí 
na monitor zprava vpochodovala postava lokaje s dopisem na podnose. 
Klikla jsem na poštu a vydechla jsem překvapením: "Jé, pan doktor 
Budovec! Tak i ten už pracuje na počítači!" Mé překvapení nebylo 
neodůvodněné. Pan doktor Budovec byl potomkem starobylého českého 
šlechtického rodu a vzpomínám na doby někdy před 17-10 lety, kdy 
jsme byli hodně v kontaktu a jak vyťukával znalecké posudky na psacím 
stroji s tím typickým starosvětským důrazem na to, že éra počítačů 
se ho netýká. Zajímalo mne, jakou má pan doktor mailovou adresu, 
tak jsem si zadala "Reply" a zobrazilo se mi: "From: vaclav.budovec@seznam.cz" 
a pod tím:  "Date:..." A s úsměvem jsem konstatovala: "Tak přeci 
jen asi není pan doktor Budovec ještě přílišný počítačový expert, 
má nějak divně nastavený čas!" Dočetla jsem se totiž, že zpráva 
byla odeslaná sice ve správný den, správnou hodinu i vteřinu, avšak 
již před měsícem. Nejspíš se panu doktorovi posunul čas v nastavení 
počítače.</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Byla 
jsem zvědavá, co pana doktora Budovce přimělo k tomu, že si po letech 
našel mou mailovou adresu a napsal mi. Hned jsem se proto ponořila 
do čtení: "Vážená paní doktorko, přijměte napřed mou hlubokou poklonu 
a pozdravení a zároveň se omlouvám, že jsem takto využil Vaší internetové 
prezentace www.rosemariemaceskova.com, kde jsem si vyhledal na Vás 
kontakt a přímo jsem se na Vás obrátil. Řeším ale nyní velký problém 
- vzpomínáte si na jednu z nemovitostí, co jsem zejména v jižních 
Čechách restituoval - dům U slona v Písku a na to, jak jsem tam 
měl neustále problémy se správci, kteří mi rozkrádali umělecké předměty?"</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Hned 
jsem si vzpomněla: "Á tak to si opravdu dobře pamatuji!" A hlavou 
se mi hned promítalo - pohlednice od doktora Budovce s domem U slona, 
stojícím přímo proti ústí slavného nejstaršího mostu v Čechách. 
Pan doktor Budovec zrestituoval řadu nemovitostí po svých šlechtických 
předcích, největší díl jich byl v jižních Čechách - pamatuji si 
nějaký dům v Bechyni a pak tento krásný dům v Písku a vedle toho 
jich bylo několik ještě dalších, také něco v Praze. I když dr.Budovec 
nemovitosti objížděl, nemohl pobývat všude zároveň, takže v nemovitostech 
s množstvím uměleckých předmětů měl vždy správce. Bývali snad v 
podstatě solidní a nějaký čas to vždy vydrželo, avšak snadnosti 
zbohatnutí snad žádný z nich nakonec neodolal a začal postupně sbírkové 
předměty rozkrádat - tj. prodávat je ve starožitnostech. Pan doktor 
Budovec pak vždy jen zjišťoval, co mu schází a hledal v obchodech 
starožitností a když našel, tak si kupoval zpět.</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">A 
četla jsem dál: "Představte si, že tentokrát je to horší. Nezjistil 
jsem nic já sám, ale najednou mi do Prahy telefonovala Policie z 
Písku, místní oddělení, že v Palackého sadech, které začínají za 
domem, našli mrtvého správce. Až když jsem přijel a zjišťoval co 
se stalo, tak jsem v domě nenašel ten vzácný obraz, na který jste 
také kdysi psala posudek - jistě si vzpomínáte?"</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Samozřejmě 
jsem si vzpomínala - ačkoliv jsem psala posudky na tisíce obrazů, 
pamatuji si všechny významnější a mezi ně tento určitě patřil. Byla 
to nádherná podobizna od Hanse van Aachena (1552-1615), oblíbeného 
malíře Rudolfa II, na jehož dvoře maloval. V té době zřejmě i vznikla 
podobizna předka pana doktora Budovce - Václava Budovce z Budova 
(1551-1621), který byl nejen spisovatelem, ale i významným politikem 
a diplomatem a bohužel proslul tou skutečností, že byl prvním popraveným 
pánem na Staroměstkém náměstí 21.6.1621. Doktor Budovec se všemožně 
snažil, aby svůj obraz opatřil všemi dostupnými certifikáty, takže 
vypracoval znalecký posudek nejen on sám, ale rovněž já, tyto posudky 
pak byly podloženy též technologickými a radiologickými expertízami, 
které použité barvy a materiály naprosto přesně datovaly a srovnaly 
s ostatními díly daného umělce. Jak to bývá a není to neobvyklé, 
přesto dr.Budovec opakovaně narážel na protinázory, čemuž se nikdy 
u významných děl nelze vyhnout.</p>

<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Mail 
pokračoval: "Policie zatím nemá žádnou představu, kde by obraz mohl 
být, ale vychází z toho, že smrt správce nejspíš se zmizením obrazu 
souvisí. Poskytl jsem posudky Policii a ta Vás možná bude kontaktovat. 
Tak Vás chci raději předem informovat, abyste se nelekla, co se 
děje. Také kdyby jste se něco doslechla o obrazu nebo "Nedej Bože" 
se na Vás někdo s obrazem obrátil, tak abyste věděla. Jinak v této 
chvíli zatím nevím, co dál podniknout. Ale v každém případě Vám 
děkuji, že mi kdyžtak podáte zprávu, když byste se sama něco dozvěděla. 
Přeji Vám pevné zdraví! S úctou Václav Budovec."</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Policie 
mne skutečně za nějaký čas ve věci kontaktovala. Avšak pouze si 
zaznamenali mé vzpomínky na obraz a že mne nikdo s obrazem nekontaktoval 
a bylo zřejmé, že nemají, o co se opřít.</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Po 
určité době jsem se dočkala dalšího mailu z adresy vaclav.budovec@seznam.cz: 
"Vážená paní doktorko Macešková, je to horor! Už snad zadrželi nějakého 
mladého člověka z Prahy. Byli svědci, kteří ho viděli vléct tenkrát 
v noci bezvládné tělo za dům do sadů a na základě jejich identifikačních 
portrétů zjistili člověka, který už má nějaký škraloup z dřívějších 
dob. Nemohl se z toho nijak vyvléct, ale je zřejmé, že on sám ze 
svého podnětu do Písku nepřicestoval a nejspíš má obavy někoho označit. 
Je to zapeklitá situace. No nic, to je věc Policie. Teď ale od Vás 
bych paní doktorko něco potřeboval. Přeci jen je tu ještě několik 
velmicenných obrazů a mám nyní obavy to jen tak nechávat. Mohl bych 
Vás poprosit, zda byste nemohla do Písku přicestovat podívat se 
na obrazy a vypracovat znalecké posudky, aby nebyly ode mne jako 
majitele? Rád Vás ve svém domě U slona přivítám."</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Nastudovala 
jsem si na mapách www.seznam.cz cestu - ze Řitky do Písku na Tylovu 
ulici celkem 78,3 km. V Písku jsem Otavu přejížděla severnějším 
mostem, který je pro autodopravu a obloukem jsem musela objet Velké 
náměstí  a kolem ústí starého mostu a domu U slona jsem projela 
k parkovacím místům v Tylově ulici, odkud jsem se pak pěšky jen 
kousek vrátila na Fügnerovo náměstí k počátku Karlovy ulice, kde 
jsem se ocitla již před domem U slona. Nechala jsem stranou antikvariát 
vlevo a hračkářství vpravo a zazvonila jsem na zvonek u velkých 
vstupních dveří uprostřed průčelí. A netrvalo dlouho a dveře se 
vrzavě otevřely a v nich stál usměvavý doktor Budovec a u jeho nohou 
radostně ocáskem vrtěl jezevčík Max: "Vítám Vás u nás paní doktorko 
a doufám, že jste měla příjemnou cestu!"</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">"Dobrý 
den, ano,  cesta byla příjemná.A co Max? Jak se máš Maxi, dlouho 
jsem tě neviděla?! a skláněla jsem se k psíku a hladila jeho hlavu. 
Ten přidal na intenzitě vrtění ocáskem, který by již porazil i člověka. 
</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Pan 
doktor Budovec mne uvedl do patra a po krátkém občerstvení kávou 
mně prezentoval několik zajímavých hodnotných obrazů. Nafotila jsem 
si je digitálním foťáčkem, bez nějž nikdy nikam nevyjdu, obrazy 
jsem si změřila a napsala řadu poznámek. Poté se můj hostitel ještě 
zamyslel nad nešťastnou událostí, která se v domě v jeho nepřítomnosti 
stala a tu přistoupil ke svému PC a zamyšleně říkal: "Jedna věc 
je mi divná. Ten hoch si tu vždy vyřizoval mailovou korespondenci. 
Měli jsme to tak domluvené. Vždy jsem pak měl Outlook plný jeho 
mailů - samozřejmě jsem je nečetl. Neměl své vlastní PC a sám mne 
požádal o možnost používat mé. A tentokrát zrovna vůbec ani jeden 
e-mail neodeslal - podivné, velmi podivné...."</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Sice 
jsem poslouchala, ale nevěděla jsem, jak odpovědět.</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">"Ještě 
si paní doktorko dáme kávičku, že?"</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Tak 
jsme si sedli a popíjeli druhou kávičku. Jak jsem ji pomalu srkala 
z malého starožitného šálku, tu jsem si vzpomněla na o měsíc zpožděné 
datum odeslání na mailu doktora Budovce:</p>

<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">"Teď 
mne napadla taková věc. Když jste mi poslal svůj první mail, všimla 
jsem si, že datum Vašeho odeslání je posunuté o měsíc dřív - říkala 
jsem si ještě, že se Vám o měsíc asi posunul čas nastavení Vašeho 
počítače. V takovém případě maily na jiné počítače docházejí v reálném 
čase, ale odeslané z daného počítače jsou v čase, na který je právě 
daný počítač nastaven. Takže se ještě zkusíme podívat na maily měsíc 
před danou událostí."</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Přesunuli 
jsme se proto k PC a otevřela jsem v Outlooku odeslanou poštu a 
vracela jsem se zpět k datu, kdy se ona událost stala a odtud jsem 
postupovala ještě zpět. A najednou tu byly maily - a dle ujištění 
doktora Budovce se jednalo právě o maily odeslané jeho správcem. 
Byly adresované nějakým kamarádům a náhle tu byl obsáhlý mail na 
adresu vysoky@agnesium.cz. Přímo jsem nadskočila:</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">"Tak 
to si tedy vybral na koho od obrazů se obrátit! Vybral si toho největšího 
podvodníka, který láká své oběti masivními reklamami, že jim ohodnotí 
obrazy zdarma a hned jim je za jím určené ceny vezme do prodeje, 
přičemž neopomene neuvěřitelně hrubě napadat znalecké posudky včetně 
jejich autorů, když si je lidé k obrazům donesou. Protože jeden 
čas snad téměř se tu nepohyboval obraz, který by neměl posudek ode 
mne, moje jméno mu leží zvlášť hluboko v žaludku a šíří fámy, že 
jsem psala podvodné posudky, byla nebo jsem za ně zavřená v kriminále 
a jsou na mě exekuce. To jsem dlouho nemohla pochopit jaké exekuce 
na co a pak jsem zjistila, že prý vykládá lidem, že si beru znalečné 
podle výše ceny obrazu, kterou stanovím!"</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">"Ježíšmarjájosef 
skutečně, tedy že se tak rouhám?! Je tohle opravdu možné? To by 
člověk nevěřil, co je dnes na tomto světě ještě možné!!!"</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">"No 
ano, pan PhDr. Josef Vysoký z Agnesia. Když jsem se to doslechla, 
tak mne to tak rozčílilo, že jsem hned informovala svou advokátku, 
že by s tím už bylo třeba něco dělat, aby tak beztrestně nebyly 
šířeny tyhle výmysly. Pak jsem pro klienty zavedla nové stránky 
s vysvětlením znalečného www.rosemariemaceskova.com/znalecne.html., 
aby nebyli fámami obchodníků dezorientovaní."</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">A 
při těch slovech jsme se již oba skláněli nad mailem a zjistili 
jsme, že se skutečně týká obrazu, který z domu zmizel v době smrti 
správce. Správce psal mail dr.Vysokému evidentně na základě nějakých 
starších dohovorů. Psal o tom, že k obrazu jsou nějaké znalecké 
posudky a ještě řada dalších expertíz a že obraz má skutečně velkou 
hodnotu. Nedočetli jsme se nic konkrétního - pouze bylo z textu 
zřejmé, že správce jednal s dr.Vysokým o prodeji obrazu v aukční 
síni Agnesium, avšak nic konkrétního o způsobu či datu předání či 
podobně. To možná pak bylo domlouváno již telefonicky, jestli tedy 
k domluvě došlo a jestli správce nakonec s obrazem nepodnikl něco 
úplně jiného.</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">"No 
nic paní doktorko. Stopa to je a budu o ní informovat Policii."</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Poté 
jsem se rozloučila s doktorem Budovcem i Maxem a vydala jsem se 
na cestu zpět do Řitky.</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">Poté 
uplynula delší doba, kdy jsem o případu neslyšela a až asi po třech 
měsících mne doktor Budovec - tentokrát rozrušeně raději přímo telefonoval, 
aby mne zahrnul množstvím novinek v kauze zmizení obrazu a smrti 
správce:</p>

<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">"Zdravím 
Vás paní doktorko! Tak musím Vám říct, že to objevení mailu s Agnesiem 
mělo ve věci zásadní význam. Policie ihned navštívila aukční síň 
Agnesia a zeptali se dr.Vysokého, zda daný obraz má v prodeji. Ten 
odpověděl, že nikoliv. Nato se ho Policie zeptala znovu s tím, že 
tedy v tom případě přijde s povolením k prohlídce se po obraze podívat 
a bude-li nalezen, bude to považováno za maření vyšetřování. Tak 
pak po zaváhání dr. Vysoký obraz přiznal a přinesl jej zezadu. Měl 
jej schovaný pro nějakého přímého kupce. Naštěstí snad byl ten kupec 
ze zahraničí, a proto si jej do té doby jestě nestihl zakoupit a 
odvést. Pak prý znovu udeřili na toho mladého a když mu řekli, že 
obraz už mají, tak se rozmluvil. A představte si paní doktorko, 
ono se ukázalo, že jde o nějakého vzdáleného synovce dr.Vysokého. 
On měl kdysi nějaké problémy s drogami, z toho se snad už dostal 
a teď dr.Vysoký jeho rodičům slíbil, že se o něj postará tím, že 
mu bude v Agnesiu pomáhat. A ten kluk prý vypověděl, že jej strýc 
poslal do Písku pro obraz, protože majitel obrazu pracoval jako 
správce nemovitosti a nemohl ji opustit. Měl instrukce od svého 
strýce, dle nichž měl majiteli vysvětlit, že obraz nemá tu hodnotu, 
jaká je na posudcích, protože tihle znalci píší hodnoty tak, aby 
z toho sami měli co nejvíc peněz. Že zejména je tím známá  PhDr. 
Rosemarie Macešková, která snad kvůli tomu už byla zavřená a jsou 
na ni exekuce - prostě říkal to paní doktorko přesně tak, jak jste 
to interpretovala sama, co o Vás dr. Vysoký rozhlašuje. A měl navrhnout 
desetinovou cenu, která byla rovnou i vyplněná v komisních smlouvách, 
které ten mladý člověk přivezl s sebou k podpisům. Ovšem to prý 
vzbudilo velké rozhořčení a došlo na nějaké strkání, při kterém 
správce spadl ze schodů a zůstal nehybně ležet. Ten kluk se vyděsil 
a tělo odtáhl do parku za domem, myslel si, že tam to bude anonymnější, 
vrátil se pro své věci a obraz a honem se odcestoval zpět do Prahy. 
Strýce rozčíleně informoval, co se stalo a ten prý řekl, že obraz 
je pro přímého kupce ze zahraničí, takže se o něm nikdo nemusí dozvědět. 
A jen mu přikázal, aby nikde o ničem nemluvil a hlavně kdyžtak nezmínil 
souvislost s ním či Angesiem. Proto ten kluk tak důsledně mlčel."</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">"No 
to je tedy triller! Ale musím říct, že jsem vždy uspokojená, když 
se zase alespoň trochu poodhalí ty nekalé obchodní praktiky, které 
se ničeho neštítí - až jsem se teď lekla toho, jak je to zde doslovné, 
že "jdou přes mrtvoly".</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">"To 
máte pravdu paní doktorko. Tak už je to vyřešené a jsem velmi šťastný, 
že je ten můj praprapra...děd opět tady. Sám bych se velmi rozmýšlel 
prodat jej za plnou cenu a navíc, aby byl prodán za tu zlomkovou, 
kterou chtěl dr.Vysoký správce ošidit..."</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">"Je 
to jako zápolení, který ze zlodějů je větší zloděj anebo chytřejší 
zloděj - i když pro mne tedy zrovna toto chytrost není, svou podstatou 
jedině hloupost, přesněji nízkost či přízemnost, po které šlapu."</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">"Takže 
toto bychom měli a jsem Vám za to paní doktorko určitě velmi vděčný, 
protože bez toho nalezení e-mailové zprávy v mém PC by snad ta Policie 
na Agnesium a dr.Vysokého ani nepřišla a k obrazu by se nedostala. 
Teď ale zase přemýšlím, co udělat, jak nejlépe zabezpečit své sbírky 
a nemovitosti po smrti, když nemám komu, jaké konkrétní osobě co 
odkázat."</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">"Ale 
copak je nutné odkazovat konkrétní osobě? Myslím, že v případě, 
když se jedná o umělecké a sbírkové předměty a rovněž i nemovitosti, 
kde mohou být umístěné, tak lepší než odkázání nějaké osobě je odkázání 
určité lokalitě a její veřejnosti k jakémusi přesnému využití, stanovenému 
poslední vůlí, co myslíte?"</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">"No 
to je úžasné! Určitě budu tímto směrem přemýslet. Děkuji Vám paní 
doktorko i za tento podnět a jsem Vaším velkým dlužníkem!"</p>
<p class="Normalni" style="text-align; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">&nbsp;</p>
<p class="Normalni" style="text-align: center; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">&nbsp;</p>
<p class="Normalni" style="font-size: 14pt; color: maroon; ">&nbsp;</p>

<p class="Normalni" style="font-size: 14pt; color: maroon; ">Povídka je součástí cyklu <STRONG>"ZLOČINY MEZI OBRAZY"</STRONG> - </FONT><A 
href="http://www.mariepospisilova.com/zlocinymeziobrazy.html"><FONT color=#0000ff size=5><STRONG>http://www.mariepospisilova.com/zlocinymeziobrazy.html</STRONG></A></p>
<p class="Normalni">&nbsp;</p>
<p class="Normalni" style="text-align: center; text-indent: 19px; font-size: 14pt; color: maroon; ">&nbsp;</p>
<p class="Normalni" style="font-size: 14pt; color: maroon; ">&nbsp;</p>
<p class="Normalni" style="font-size: 14pt; color: maroon; ">Základení 
stránky autorky - </FONT><A 
href="http://www.mariepospisilova.com"><FONT color=#0000ff size=5><STRONG>http://www.mariepospisilova.com</STRONG></A></p>
<p class="Normalni">&nbsp;</p>
<p class="Normalni">&nbsp;</p>

</body>

</html>
�