Usvědčen v Písku aneb praktiky obchodníka s obrazy

(Zločiny mezi obrazy)

Rovněž tento příběh patří do autobiografického cyklu Zločiny mezi obrazy, jehož spojující ústřední postavou je umělecká historička a malířka Rosemarie Macešková, kterou obklopuje svět její práce a soukromého života. Snaží se ve svém oboru pracovat jak jen to jde nejlépe dle jejího vědomí a svědomí a přesto anebo právě proto je nucena neustále překonávat množství nevůle kolem ní, kterou její svědomitost vyvolává a dokazovat, kde je pravda.

Zde pouze upoutávka z důvodu, že napříště bude vše směřováno k vydání knižní formou a poté lze doporučit k zakoupení, ostatně tgato povídka byla pulikována již v r. 2009:

Děj příběhu se odehrává v době, kdy jsme s bratrem již bydleli v domě ROSEMARIE v Řitce, kterou jsem v příběhu "Řitka - český Midsomer" přirovnala k anglickému předobrazu. Náš život poklidně běžel - či jak říkávám "pádil jak splašený oř" - za hradbou nového červenohnědého plotu, na němž vynikla velká bílá dopisní schránka s nápisem "MACEŠKOVI".

Byla již pokročilá noční hodina, bratr dávno spal o patro výš ve své ložnici a já jsem seděla dole ve svém ateliéru a chytala jsem kolem sebe v tichu poletující myšlenky. Měla jsem před sebou rozevřený notebook a otevřela jsem si na plochu monitoru uložený dokument, připravený takto v pohotovosti, abych do něj mohla kdykoliv připisovat, měnit v něm a vůbec jej celkově dopracovávat. Byl pojmenovaný "Závěť". Umístila jsem jej do pohotovostní pozice z důvodu, že jsem skutečně již pociťovala naléhavost této záležitosti, tj. postarat se o naší rodinou shromážděné "bohatství", představující vedle této malé nemovitosti spíš určité kulturní hodnoty, neboť zde nebyl žádný potomek, na něhož by dědictví přešlo a měli jsme s bratrem obavy, že by se vším nebylo naloženo tak, jak by nám bylo milé. A byla jsem při své velké nemocnosti, která by u mnohého budila nihilistické pocity, velmi potěšena myšlenkou, kterou jsem pojala a která vlastně měla realizovat něco, co jsem již od dětství měla na mysli a byla jsem uspokojena tím, že jsem našla cestu k uskutečnění právě pomocí závěti.

Byla jsem hluboce ponořena do svých myšlenek, zatímco mé oči těkaly z monitoru ven velkým ateliérovým oknem do ztemnělé zahrady, za níž vzadu tmu narušovala četná světla nově zastavěné části Řitky, nazvané Pod Bučinou - připomínající mi výrazně relativitu času, kdy před pár lety jsme tam chodili na úvozovou cestu mezi poli trhat bezinky. Dnes tam nejsou pole, ani úvozová cesta, ani bezinky, nýbrž vyrostlo zde téměř satelitní městečko, pouze bez samostatného sociálního zázemí, zatím.

Když vtom mne z myšlenek vyrušil hlas počítače: "Your mail, Sir" a vzápětí na monitor zprava vpochodovala postava lokaje s dopisem na podnose. Klikla jsem na poštu a vydechla jsem překvapením: "Jé, pan doktor Budovec! Tak i ten už pracuje na počítači!" Mé překvapení nebylo neodůvodněné. Pan doktor Budovec byl potomkem starobylého českého šlechtického rodu a vzpomínám na doby někdy před 17-10 lety, kdy jsme byli hodně v kontaktu a jak vyťukával znalecké posudky na psacím stroji s tím typickým starosvětským důrazem na to, že éra počítačů se ho netýká. Zajímalo mne, jakou má pan doktor mailovou adresu, tak jsem si zadala "Reply" a zobrazilo se mi: "From: vaclav.budovec@seznam.cz" a pod tím: "Date:..." A s úsměvem jsem konstatovala: "Tak přeci jen asi není pan doktor Budovec ještě přílišný počítačový expert, má nějak divně nastavený čas!" Dočetla jsem se totiž, že zpráva byla odeslaná sice ve správný den, správnou hodinu i vteřinu, avšak již před měsícem. Nejspíš se panu doktorovi posunul čas v nastavení počítače.

Byla jsem zvědavá, co pana doktora Budovce přimělo k tomu, že si po letech našel mou mailovou adresu a napsal mi. Hned jsem se proto ponořila do čtení: "Vážená paní doktorko, přijměte napřed mou hlubokou poklonu a pozdravení a zároveň se omlouvám, že jsem takto využil Vaší internetové prezentace www.rosemariemaceskova.com, kde jsem si vyhledal na Vás kontakt a přímo jsem se na Vás obrátil. Řeším ale nyní velký problém - vzpomínáte si na jednu z nemovitostí, co jsem zejména v jižních Čechách restituoval - dům U slona v Písku a na to, jak jsem tam měl neustále problémy se správci, kteří mi rozkrádali umělecké předměty?"

Hned jsem si vzpomněla: "Á tak to si opravdu dobře pamatuji!" A hlavou se mi hned promítalo - pohlednice od doktora Budovce s domem U slona, stojícím přímo proti ústí slavného nejstaršího mostu v Čechách. Pan doktor Budovec zrestituoval řadu nemovitostí po svých šlechtických předcích, největší díl jich byl v jižních Čechách - pamatuji si nějaký dům v Bechyni a pak tento krásný dům v Písku a vedle toho jich bylo několik ještě dalších, také něco v Praze. I když dr.Budovec nemovitosti objížděl, nemohl pobývat všude zároveň, takže v nemovitostech s množstvím uměleckých předmětů měl vždy správce. Bývali snad v podstatě solidní a nějaký čas to vždy vydrželo, avšak snadnosti zbohatnutí snad žádný z nich nakonec neodolal a začal postupně sbírkové předměty rozkrádat - tj. prodávat je ve starožitnostech. Pan doktor Budovec pak vždy jen zjišťoval, co mu schází a hledal v obchodech starožitností a když našel, tak si kupoval zpět.

A četla jsem dál: "Představte si, že tentokrát je to horší. Nezjistil jsem nic já sám, ale najednou mi do Prahy telefonovala Policie z Písku, místní oddělení, že v Palackého sadech, které začínají za domem, našli mrtvého správce. Až když jsem přijel a zjišťoval co se stalo, tak jsem v domě nenašel ten vzácný obraz, na který jste také kdysi psala posudek - jistě si vzpomínáte?"

 

 

 

Povídka je součástí cyklu "ZLOČINY MEZI OBRAZY" - http://www.mariepospisilova.com/zlocinymeziobrazy.html

 

 

 

Základení stránky autorky - http://www.mariepospisilova.com