LITERÁRNÍ TVORBA umělecké historičky Marie Pospíšilové

  

Aneb jak píše umělecká historička a malířka, s co nejpřesnější prezentací reálií, případně historických a s uplatněním svých osobních zážitků z oboru. Podobně jako soudci či právníci se nemusí opírat o vymyšlené, nýbrž k zpracování se jí přímo nabízí, co má potřebu sdílet.

Ocenění - všeobecná a literární:

Chystá se nový časopis:

Aktuální krátká verze biografie:

Od narození malovala a byla obklopena knihami a už v předškolním věku byla přesvědčena, že bude malovat a psát knihy. Vyrůstala v prostředí, kde bylo spojené výtvarné umění s exaktní vědou v podobě astronomie a s kriminalistikou a klasickou detektivní literaturou - jak to předávali rodiče. Od narození tedy malovala, dále se věnovala hudbě, hrála na klavír a zpívala a u své pratety primabaleríny Niny Gordon-Mládkové se učila balet, asi tak 20 let poté, co její hodiny baletu navštěvovala Jiřina Bohdalová, která to všude uvádí jako počátek své kariéry. Přesto vzhledem ke školním úspěchům, kde od 6. střídy navštěvovala experimentální třídu matematických géniů a také dle osobní zkušenosti maminky, která opustila výtvarné umění pro vědu, že "jen malování" ji nenaplňovalo, byli rodiče přesvědčení, že je spíš předurčena pro vědu, než pro umění a byl pro ni zvolen obor dějiny umění, který vystudovala v kombinaci s etnografií. Poté se intenzívně věnovala vystudovanému oboru - byla zaměstnaná v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV a poté spravovala umělecké sbírky na Pražském hradu. Rok po revoluci využila nových možností a zejména ze zdravotních důvodů opustila zaměstnání a začala pracovat samostatně v domácím prostředí. Zpočátku nejvíc pracovala jako soudní znalec, jmenovaný Městským soudem v Praze, určila a často poprvé zaevidovala množství uměleckých předmětů ve sbírkách různých ministerstev, Úřadu vlády apod. Už v té době se začala často potýkat s nevraživostí lidí s jinými zájmy a získala neobyčejné množství osobních zážitků, vhodných k literárnímu a zejména detektivnímu zpracování. Postupně se tak její pracovní zaměření přesouvá z odborného na umělecké - jak výtvarné, tak literární. Publikační činnosti se věnovala již v podstatě od ukončení studia, což zpočátku byla odborná a populárně vědecká literatura, v 90. letech vykonávala funkci předsedkyně Klubu kultury Syndikátu novinářů ČR, odkud se pak však v podstatě tiše vytratila, protože nemohla zvládnout vše, postupně však odborně zaměřenou literaturu nahrazuje beletrie a to hlavně detektivně zaměřená, kterou si sama ilustruje. Má pocit, že touto literaturou může mnohem víc sdělit. Do této chvíle je toho napsáno mnoho, ale knižně tiskem zatím vyšel jeden soubor Zločinů mezi obrazy v r. 2011, předtím byla jedna povídka uveřejněna v r. 2009 v souboru Místo činu - Písek, vydaného nakladatelstvím J&M v Písku a v prosinci 2016 byla jedna povídka, oceněná v r. 2013 čestným uznáním, uveřejněná v souboru Sherlock Holmes vítězný, vydaném v nakladatelství BONDY - povídka s příznačným názvem: Sherlock Holmes řeší zvlášť brutální vraždu výtvarného teoretika, odehrávající se v r. 1927 v Mníšku pod Brdy a v Řitce - v domě Rosemarie, v němž žije od prosince 2013 autorka a od r. 2008 i autobiografická hrdinka a dům tak byl zařazen do literárního světa, podobně jako nedaleké záhadné a dosud nenalezené sídlo baronů z Veveřího vrchu, kolem nějž se odehrávají další příběhy.

  

Beletrie vydaná tiskem:

2009 - povídka "Usvědčen v Písku aneb praktiky obchodníka s obrazy", otištěná ve sborníku "Místo činu - Písek", nakladatelství J&M v Písku

2011 - samostatná publikace "ZLOČINY MEZI OBRAZY", sedm povídek s vlastními ilustracemi, nakladatelství NAVA

2016 - povídka oceněná Čestným uznáním v r. 2013 "Sherlock Holmes řeší zvlášť brutální vraždu výtvarného teoretika", otištěná v kompendiu "Sherlock Holmes vítězný", nakladatelství BONDY

(Odborná literatura vydávaná od r. 1979, publicistická činnost, množství článků a brožur, v 90. letech předsedkyní Klubu kultury Syndikátu novinářů ČR.)

  

Nyní pracováno na:

- Nekonečný cyklus autobiografických detektivních povídek, odehrávající se od r. 2008 v sídle hrdinky v Řitce a okolí - cyklus povídek "Zločiny mezi obrazy"

- Pratetou autobiografické hrdinky posunuté na počátek 20. století - cyklus spíš románový "Záhady baronů z Veveřího vrchu", autobiografické zkušenosti vloženy do života baronské rodiny, povýšené do šlechtického stavu za zásluhy ve výrobě pianin s anglickou mechanikou

- Autobiografická sága s detektivními zápletkami - "Zmizení Sofie Laury"

  

- a ukázka toho, jak opravdu píšu detektivní příběhy dle svých skutečných zážitků. Nejsou pomalu kauzy s obrazy, které by se mne nedotýkaly, vesměs se všichni obracejí na mne - i několikanásobná vražedkyně Jaroslava Fabiánová druhý den nato, co brutálně sekáčkem na maso utloukla starého pána Na Poříčí, dorazila v slunečnou sobotu v bělostném tričku s obrazy ke mně. Na snímku mne zpovídá redaktorka NOVY na chodbě soudu, kde mne hned odchytila. Připomněla mi to dnešní zmínka ve zprávách na TV PRIMA.

Ze Zmizení Sofie Laury: "Podívala jsem se z okna a zase tam stála! Až mne zamrazilo. Honem jsem spustila zpět záclonu a udělala krok stranou, aby si mne nestačila všimnout."

Má známá, žijící v Německu, vždycky chce mé texty ke čtení a nejvíc se obdivuje mému uvedení děje, že je prý neobyčejně přesvědčivé, jako by to byla skutečnost. Chudák totiž netuší, že to je vesměs přesně dle skutečnosti, a proto tak přesvědčivé. Byla by z toho špatná, kdyby věděla, že něco takového skutečně lze u nás prožívat a nikoliv si to jen vymýšlet a nejspíš by psala našemu prezidentovi - ukázka:

"Sice to trvalo dlouho, ale nakonec se můj stav přeci jen zlepšil natolik, že i mohu jako normální člověk vstát z postele a popocházet a sama si brát, co potřebuji, ne si o vše říkat.

Je nedělní večer a dokonce si už troufnu i na to, že si umyju vlasy, nedávno jsem vůbec nemohla k hlavě zvednout ruce a byl to i hlavní důvod, proč jsem si ostříhala vlasy, tedy jednoduše je dole přistřihla, kam jsem ještě mohla. Umyla jsem si tedy vlasy a pomalu se uložila spát. Nespěchala jsem, protože ráno mne nic nečekalo, nečekala jsem žádnou poštu, s níž by mne listonoška budila, že potřebuje můj podpis, ani neměla přijet žádná služba – jako PPL, DPD, GLS , Geis či InTime, nic jsme objednaného neměli. Tak jsem v klidu usnula.

Nebylo to zas tak za dlouho dobu, sice bylo světlo, ale to jen pokročilým jarem, že se brzy rozednilo. Najednou mi do snu zazněl zvuk venkovního zvonku od brány. Bratrem ve vedlejší ložnici to samozřejmě vůbec nehnulo, dle něj není slušné v takovou dobu zvonit, a tudíž není na místě na zvonění reagovat. Ze své křesťanské věrouky si vždy pro vše najde patřičné poučení, kterým své konání či nekonání zdůvodní. Necháváme pootevřené dveře obou ložnic – stále ještě kdybych potřebovala nějakou pomoc, abych se dovolala. Podívala jsem se na hodiny se dvěma bílými andílky za sebou na nízké knihovně – a bylo 6,30 hodin – neuvěřitelná hodina. Přesto však nenechávám nikdy nic být – bůhví, co se může dít. Třeba tam leží raněný člověk či nevím co jiného. Naštěstí už jsem mohla chodit po schodech, což předchozí dva měsíce nešlo. Sešla jsem tedy opatrně po schodišti do přízemí a zmáčkla patřičný knoflík na video vrátném, svítícím červeně a ukázal se mi prostor před branou a tam množství černě oblečených postav s bílými nápisy POLICIE. Byla jsem překvapená, co se může dít, že by se k nám někdo chtěl vloupat, něco tam někdo cosi poškodil nebo něco jiného? Hned blízko brány stojí mé auto, o které mám vždy zvlášť obavy, protože při mé invaliditě je pro mne naprosto nezbytné. Je ten malér, že typicky máme mnohé v nepořádku, rozbité – a to rovněž video vrátného, kde u venkovní části se za velkých zimních mrazů porouchal mikrofon, takže osoba, která zvonila a vidíme ji obrazem, slyší nás, co říkáme doma do mluvítka, ale my neslyšíme ji. Tak jsem jen do mluvítka řekla, že budou muset počkat, až se obléknu a potom jim otevřu.

A trvalo mně to opravdu déle, protože mi stále dělalo problém obléknout se. Ještě jak jsem byla rozespalá, tak jsem přitom rukou zavadila o sklenici na stolku u postele a spadla a rozbila se. Pak jsem konečně sešla dolů, vzala do rukou klíče s dálkovým ovládáním na bránu a vyšla do zahrady, abych otevřela. Pomalu se ke mně zahradou po cestě blížila skupina policistů. Nepočítala jsem je, ale sestřenice mi pak večer mailovala z USA, že jich prý bylo osm. Věděla to od své sestry, tedy další mé sestřenice, která bydlí vedle nás a policisté mi pak říkali, že hned byla u plotu a ptala se jich, co se děje. Měla hlavně obavy, jestli u nás nebyli zloději - zřejmě zejména tehdy, kdy předtím měla stále starost při mém zdravotním stavu, zda není potřeba mne někam odvést, něco koupit nebo jinak pomoct, že jsem naprosto nemohoucí – že v mém oslabení toho mohli zloději zneužít.

Jak se policisté volným krokem přibližovali, snad poněkud omámeni a zvikláni ve svém poslání vzrostlou zahradou, svědčící o tom, že snad ta by mohla být důvodem přebývání zde a nikoli v pražském bytě, přední z nich měl v ruce připravené papíry, kterými mával směrem ke mně, aby jimi prokázal oprávněnost policistů ke vstupu na soukromý pozemek. „Jste paní doktorka Rosemarie Macešková? Máme soudní příkazy k prohlídce jak rodinného domu, tak galerie.“ Sice mne to překvapilo, ale zase až ne tolik. Zvykla jsem si, že jako umělecká historička musím v současnosti počítat naprosto se vším, konkurenční boj „jde přímo přes mrtvoly“ a i u soudů jako svědek či dokonce poškozená oběť, což jsem při své povaze často, jsem se cítila být vina tím nejvyšším a jediným proviněním, že jsem se narodila, jiné provinění si neuvědomuji, neboť se celý život snažím dělat vše co nejlépe, nejsprávněji a pro mnohé přílišná vzorovost v okolí často budila opovržlivý úsměv, společnost spíš fandí rošťákům, s nimiž se radši ztotožňuje. Ale jak je vidět, své cesty si vždy najdou, zkouší to. Ještě že se trefili, kdy už chodím, kdyby přišli o něco dříve, nedočkali by se žádné odezvy na zvonění, protože bratr by v takovou hodinu nereagoval a já bych bez možnosti vlastního pohybu ležela ve své posteli a měla bych jen starost vzít si včas další prášek, než odezní účinek předešlého, abych bolesti nějak přečkala. Bylo by docela zajímavé, jaký by byl v tom případě postup – zda by policisté přelézali bránu a nabodávali se na zahrocená ukončení, která tam právě pro takové případy narušení jsou, pak by bušili na dveře domu a možná že poté by jim bratr šel otevřít, došli by k mé posteli v prvním poschodí a ukazovali mi papíry, museli by najít na stolku vedle postele brýle a dát mi je, abych se vleže na papíry podívala. Pak by sami museli jít po domě a hledat, co jsem jim řekla, že má souvislost s lidmi, o které se zajímají. Je otázka, zda bych postiženýma rukama svedla se podepsat."

Ještě před vánocemi se objevila na trhu kniha, vydaná nakladatelstvím BONDY, s názvem "Sherlock Holmes vítězný / Sir Arthur Conan Doyle a ti druzí..." - kompendium z toho nejlepšího, oceněného v rámci soutěží Asociace autorů detektivek. Do souboru byla zahrnuta má povídka "Sherlock Holmes řeší zvlášť brutální vraždu výtvarného teoretika", oceněná v r. 2013 čestným uznáním, odehrávající se v r. 1927 v sousedním Mníšku pod Brdy a tady - v domě ROSEMARIE na okraji Řitky, tenkrát ještě na samotě. Přestože se povídka dle pravidel soutěží musela vejít do 12 normostran, podařilo se do ní vtěsnat řadu autobiografických momentů. Vyjadřuje přesně osobní pohled na práci uměleckého teoretika, vystudovaného oboru, jehož smysl se snažím posouvat jinam, podobně jako absolvent shodného oboru - Karel Čapek. Lze zakoupit v:

Je však třeba psát víc a víc o neutěšené situaci u nás kolem výtvarného umění a vládě mafie a podsvětí.

Tatínek jako Sherlock Holmes - akryl na plátně v životní velikosti - rozklikněte:

Autorka je zastupována agenturou Dilia z.s.

Od počátku března 2017 bude prezentace obrazů i s literaturou součástí programu Galerie MICHAEL, Rašínovo nábřeží 58, Praha 2.

Po mírném posunutí byla na 1. března 2017 na 17 hodin stanovena slavnostní vernisáž expozice děl současných českých výtvarníků v Galerii MICHAEL, to je "staronové galerii v novém", za nového majitele a provozovatele. Galerie je umístěná v příjemném a dobře dostupném prostředí Rašínova nábřeží 383/58 v Praze 2 a bude vyloženě soustředěna na současné umění - především výtvarné, ale i literární.

K umístění galerie - několik fotografií a mapka na podrobnějším webu, tam i více k prezentovaným výtvarným dílům a rovněž i k literatuře, vesměs související s výtvarným uměním - rozklikněte obrázky:

  

Do banky jezdím do Berouna přes Karlštejn anebo kolem Svinař, přes Liteň a kolem Tetína a nechávám se inspirovat zejména k tomu, co nyní píšu - "Záhady baronů z Veveřího vrchu", neboť Veveří vrch právě někde tady musel stát.

 

Přehled tvorby je uveden v závěru.

 

Na web o významu slov jsem vložila svou definici, inovovanou pro naši současnost:

MAFIE je zájmové sdružení osob, nezakrytě spolu vystupujících, avšak bez veřejného prohlášení, používající nekalých špinavých metod pro získání své jedinečnosti, likvidováním konkurence.

Oproti původní MAFII, jak vznikla v 19. století na Sicílii a později se rozšířila do ostatní Itálie a USA, se nejedná o tajné sdružení, protože se nemusí skrývat, není stíhané. Trestně stíhaný by byl až jedině konkrétní trestný čin, v poloze poškození ekonomikého a prestižního není trestným činem a je možné řešit pouze soudně. Tím má mafie v současnosti zcela volnou ruku "pouze" ekonomikým a prestižním poškozením likvidovat nespolupracující konkurenci a to i za pomoci policie jejím zbytečným zaměstnáním pomocí vykonstruovaného trestního podání a tím vyvolání fiktivní kauzy. Protože policie si sama nestaví případy z reality kolem sebe, nýbrž její činnost vychází až z trestního podání, vyvolávajícího trestní řízení, je to nejspíš těžko řešitelné. Lichým trestním podáním napadnutí se mohou těžko bránit, protože taková reakce se očekává od každého napadnutého a není tedy chápáno jako nevina. Prostě jim nikdo nevěří. A právě tím, co je zneužíváno, je v současnosti obecná obava z falz.

Proto řeším tuto problematiku ve svých detektivkách - v současnosti buď spíš vyprodaných anebo v nakladatelstvích.

 

http://www.prazskenovinky.cz/zpravy/regiony/autori-detektivni-a-dobrodruzne-cetby-prebirali-havrany/

Na schůzce Asociace autorů detektivek dne 24.10.2013 jsem z rukou předsedy České společnosti Sherlocka Holmese převzala čestné uznání zejména za šíření znalostí reálií Sherlocka Holmese svou tvorbou.

 

AIEP - Asociace autorů detektivek v říjnu 2014:

Ilustrace k poslením pracím:

 

"Děkuji za Zločiny. Přečetl jsem je jedním dechem a - neuvěřitelné. Tak poutavě napsané povídky jsem již dlouho nečetl."

Na Zboží.cz je uvedeno: "Zločiny mezi obrazy je velmi oblíbená kniha." A dále jsou tam vybrána hodnocení na webech, knihu nabízejících, kde počet hodnocení dosahuje i počtu 490, 421 ....

Kniha byla šest let nabízena v Knižním klubu a všech předních knihkupectvích, nyní je ale většinou beznadějně vyprodaná a dá se jen velmi obtížně sehnat a zanedlouho nebude již vůbec:

Proto oslovuji jiná nakladatelství za účelem vydání především řady podobných ještě nevydaných prací, v podstatě hledám solidního nakladatele pro trvalou spolupráci.

V předním internetovém knihkupectví jsou ZLOČINY MEZI OBRAZY vyprodané, ale doufám že brzy v něm bude co nejširší nabídka mých dalších už napsaných knih - v současnosti tam již lze zakoupit knihu, v níž je má jedna povídka:

Snad poslední místo, kde lze ještě koupit ZLOČINY MEZI OBRAZY je:

 

MUDr.Milan Oulehla - lékař-chirurg a spisovatel - zakladatel poetoterapie mne zpočátku nabádal, že zla je mezi lidmi moc a nemám jej rozdmychávat jeho předkládáním čtenářům, že to čtenáři nepotřebují, že potřební jsou pouze něčeho krásného, uklidňujícího. Když si však přečetl první vydaný svazek Zločinů mezi obrazy, tak byl nadšený a svůj názor změnil a vybídl mne, abych takto psala dál, že to je přesně ono.

 

http://www.mariepospisilova.com/detektivky.html

http://www.mariepospisilova.com/zlocinymeziobrazy.html

http://www.mariepospisilova.com/ilustrace.html

http://album.volny.cz/rosemariemaceskova

  

  

Vybrané reference na zatím vydané tiskem:

Od místopředsedkyně Asociace autorů detektivek: "Milá Marie, už víc než měsíc se Ti chystám napsat, jak se mi líbila Tvoje knížka. Mám ji na chaloupce, přečetla jsem ji s velkým zájmem a prakticky jedním dechem, jen je mi trochu smutno z toho všeho, co popisuješ. Je to život. Tak piš dál."

Od kupců knížky:

"Paní Pospíšilová, teprve dnes jsem si přečetl první povídku z Vaší knihy. Velice pěkně napsané a autentické.Je vidět,že se máte o co podělit ze své odbornosti a navíc vším zaujmout....Všechny povídky z Vaší knihy jsou velmi zajímavé a čtivé.Člověk by si přál aby byly jen fantazií spisovatelky.Ale tato doba je bohužel dost děsivá.......Těším se i na Vaši další knihu."

"Zločiny mezi obrazy - super kniha."

"Děkuji za Zločiny. Přečetl jsem je jedním dechem a - neuvěřitelné. Tak poutavě napsané povídky jsem již dlouho nečetl. Nežiji ve " velkém špinavem městě" (výstižné ), a od dob studií tam zajíždím málo - nedělám si iluze že v obchodu s uměním se dodržuje etika a morálka.....Obdivuji Vaši sisifofskou práci tak jak se mi jeví z Vaších Zločinů."

"SKVĚLÁ SPISOVATELKA - báječná kniha, která se čte opravdu jedním dechem, poutavá, originální."

  

Monetize your website traffic with yX Media Monetize your website traffic with yX Media yX Media - Monetize your website traffic with us

 

Autorka publikuje již od konce 70. let, zprvu to však byla výhradně uměleckohistorická literatura. Značnou část 90. let vykonávala funkci předsedkyně Klubu kultury Syndikátu novinářů ČR. Jako umělecká historička se orientovala hlavně na období druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Tato doba ji vždy stejně jako i detektivní literatura zajímala. Když v jejích 14ti letech přišel na trh soubor dlouhohrajících desek s rozhlasovou hrou "Pes baskervillský", znala text zcela zpaměti. Po zaměstnáních v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV a správě sbírek na Pražském hradě se od 90. let věnovala hlavně znalectví výtvarného umění.

Až v novém tisíciletí se začala zabývat psaním beletristické tvorby a to především detektivní, v níž nehledá motivy někde kolem, nýbrž vyrovnává se s tím, co sama skutečně prožila a prožívá. Proto je hlavní hrdinka autobiografická. Ta v tvorbě od r. 2008 již bydlí i v domě, který autorka dostavěla a dodala mu literární historii až po pratetu současné autobiobrafické hrdinky, která ve 20. letech uvítala v domě i Sherlocka Holmese a dokonce krátce i Hercula Poirota.

To že autorka čím dál tím víc zasazuje děje do minulosti - do období, jehož reálie ze své odbornosti dobře zná, rozhodně neznamená, že by náměty nebyly aktuální a neřešily aktuální problémy - naopak autorka píše vždy pouze o tom, s čím se sama aktuálně potřebuje vypořádat.

Už když v 90. letech učila maturitní předmět dějiny umění budoucí designéry nábytku, oděvů, šperků, interiérů, fotografy ad., vždy výuku začínala tím, že vysvětlila, proč je nezbytné, aby budoucí podnikatelé v umění znali své historické vzory a dějinné zákonitosti, které jsou dané, vše se neustále opakuje, lidé jsou stále stejní. Tak podobně jako spolužák z druhého oboru -etnografie- Vlastimil Vondruška, který měl jako hlavní obor historii, zasazuje své detektivky do dávné minulosti, jejíž reálie dobře zná, podobně autorka využívá své odbornosti z oboru dějiny umění a své práce v oboru.

Detektivní příběhy, čerpající z autobiografického z prostředí, tj.  obrazů a vůbec výtvarného umění, tvořící ucelený cyklus "ZLOČINY MEZI OBRAZY" - http://www.mariepospisilova.com/detektivky.html, Malý osobní medailonek - <http://www.mariepospisilova.com/autorka-info.html.

Speciálně pro prezentaci cyklu "ZLOČINY MEZI OBRAZY" byly vytvořeny stránkyhttp://www.mariepospisilova.com/zlocinymeziobrazy.html

V únoru 2011 vyšel soubor prvních několika povídek cyklu v edici KRIMI 2011 v nakladatelství NAVA.

Do publikace byly zařazeny první autobiografické detektivní povídky, jejichž děj se odehrává v původním prostředí, dříve než hlavní hrdinka stejně jako autorka přesídlí do Řitky u Prahy, kde pak v řadě povídek se čtenáři dostává i určitého exkurzu do historie této lokality. Tyto další povídky jsou pak připraveny pro další díly k vydání.

V publikaci byly použity čtyři z autorčiných ilustrací, které byly pro černobílý tisk upraveny z původních barevných ilustrací, původně chystaných v létě 2008 pro Nakladatelství Olga Krylová.

V tomto vydání byly použity čtyři z ilustrací výše, poslední pátá byla vyňata, protože se rozsahem již nevešla povídka, k níž náleží - a to první z povídek cyklu, která je situovaná do nového sídla autobiografické hrdinky v Řitce - zobrazuje dům ROSEMARIE v Řitce.

V tomto svazku jsou zařazeny povídky: Smrt výtvarníka, Vražda sběratele aneb nenalezený Wouwerman, Mrtvý Ukrajinec ve sklepě, Závislost, Signum AP, Nejsem James Bond a není tu ani Columbo, Kdo zabil ředitelku policejního muzea.

Poté autobiografická hlavní hrdinka přesídlila do Řitky do domu ROSEMARIE a tam pak sepisuje následující příběhy, které jsou připraveny pro další svazek: Řitka - český Midsomer, Usvědčen v Písku aneb praktiky obchodníka s obrazy, Sherlock Holmes a záhada s obrazem v Řitce, Chagalliáda aneb excitace expirovaného svědomí, Sherlock Holmes a poklad v Řitce, Plummerovu omáčku znal i Sherlock Holmes, Ukradený obraz.

Ilustrace - http://www.mariepospisilova.com/ilustrace.html, též na http://album.volny.cz/rosemariemaceskova , úvod k Zločinům mezi obrazy I. - http://www.mariepospisilova.com/1-Uvod.html .

Bližší informace na dotaz -

Autorské ilustrace ke "Zločínům mezi obrazy I.", akvarelový pastel a částečně fotografická koláž, poslední je olej na plátně, podloženém kartonem, 40x30 cm, některé ilustrace jsou v nakladatelstvích, některé byly prodány, poslední olejomalba byla věnována otci ruského sběratele obrazů Vorodina.

Zobrazené výjevy: Rosemarie Macešková - Úvod ke Zločinům mezi obrazyI., Prof. Viola Slunečná v Antik Radima Oslíka - Úvod ke Zločinům mezi obrazyI., Universita Ludvika Učeného ve Velkém Moudru - Úvod ke Zločinům mezi obrazyI., Zámek Hroby - Smrt výtvarníka, Město Růžohrad - Vražda sběratele, Galerista Noár ve dveřích hotýlku v Růžohradu - Vražda sběratele, Obraz nad komodou u zavražděného sběratele (Růžohrad, Liliová 13) - Vražda sběratele, Časák informuje Zdevastila o odchodu Koňadry z Prosperity - Mrtvý Ukrajinec ve sklepě, JUDr. Rudolf Ryšavý ve své kanceláři v Prosperitě - Mrtvý Ukrajinec ve sklepě, Prof. Viola Slunečná u růží na zahradě - Mrtvý Ukrajinec ve sklepě, Zamotaný s obrazy ve dveřích - Samé závislosti, Plk. JUDr. Huňatý - Signum AP aj. příběhy, Obraz značený AP -  Signum AP, Vetřelec za závěsem 1 m od dveří - autentická autobiografická scéna - Signum AP, Columbův baloňák se značkou JITEX PÍSEK - Nejsem James Bond a není tu ani Columbo, Flash dr. Pomněnkové, ředitelky policejního muzea a její obsah - Kdo zabil ředitelku policejního muzea, Bílé plastiky na zahradě u domu ROSEMARIE v Řitce - Řitka - český Midsomer. Sherlock Holmes a Albert Einstein nad záhadou s obrazem v Řitce, Plk.JUDr.Huňatý ve své policejní kanceláři (prodáno), Vorodin - ruský sběratel obrazů a Ruský sběratel obrazů Vorodin se psem Filem, kočkou Filkou a sovou Filipkou (olejomalba byla věnována otci ruského sběratele obrazů Vorodina), ad.

  

Cyklus "ZLOČINY MEZI OBRAZY" spojují shodné postavy a prostředí, příběhy na sebe volně navazují. Hlavní hrdinkou je autobiografická umělecká historička a malířka Rosemarie Macešková, která díky svému specializovanému vzdělání je schopná rozluštit mnohé záhady, do nichž jiní neproniknou.

Pod vlivem osobních zkušeností jsou určité příběhy cyklu řazeny do dvou protipólných částí, nazvaných "Když chtějí, tak umí" a "Ne vždy chtějí" - a to právě působením silných osobních zážitků převažují ty druhé.

Nejvýraznějšími chronologicky následujícími příběhy jsou - "Smrt výtvarníka" (nakladatelství Motto vložilo na své web stránky), "Vražda sběratele aneb nenalezený Wouvermann" , "Mrtvý Ukrajinec ve sklepě", "Samé závislosti" (účast v soutěži AIEP společně s Národní protidrogovou centrálou a oceněno pamětním listem - viz výše), "Signum AP", "Nejsem James Bond a není tu ani Columbo", "Kdo zabil ředitelku policejního muzea", "Řitka - český Midsomer" , "Usvědčen v Písku aneb praktiky obchodníka s obrazy" ... Jmenované příběhy byly příhlášeny do soutěží vypsaných AIEP - Asociací autorů detektivní a dobrodružné literuatury, zejména se zúčastnily dosud 4 ročníků soutěže o Cenu Havrana. Poslední jmenovaný byl společně s několika dalšími povídkami jiných autorů vytištěn v Nakladatelství J aM v Písku v publikaci - Místo činu: Písek     - publikaci je možné si objednat. Po něm následoval jeden poněkud historický, opět svým dějem zasazený do Řitky a konkrétně do doby Sherlocka Holmese, takže s malým historickým exkurzem do historie Řitky v době Sherlocka Holmese - "Sherlock Holmes a záhada s obrazem v Řitce", rovněž doprovozený ilustrací. Následuje "Chagalliáda aneb excitace expirovaného svědomí" http://www.mariepospisilova.com/Chagalliáda.html - tj. povídka, upravená a zkrácená z rozpracované detektivní novely "Víkend s tarotem" a opět s postavou Sherlocka Holmese a odehrávající se v r. 1902 je - "Sherlock Holmes a poklad v Řitce", dále "Plummerovu omáčku znal i Sherlock Holmes" , "Ukradený obraz".a "Sherlock Holmes řeší zvlášť brutální vraždu výtvarného teoretika".

Mimo cyklus byla napsaná povídka "Šestým smyslem na zločince" - http://www.mariepospisilova.com/Šestým_smyslem_na_zločince.html

  

  

K tisku jsou chystané další povídky cyklu ZLOČINY MEZI OBRAZY , od r. 2008 se již odehrávající ze ŘITKY, kam přesídlila autobiografická hlavní hrdinka. Některé povídky jsou zapojením postavy SHERLOCKA HOLMESE orientované do doby života této proslulé literární postavy a tím se otevírá pole k LÍČENÍ ŘITKY V DANÉ DOBĚ - na základě dostupných informací. Vůbec pro veškeré povídky je typická snaha o vložení co největšího množství zajímavých informací, reálií - a to vše samozřejmě vedle osobních zkušeností.

Nyní je kniha stále nabízena i v Knižním klubu a v předních knihkupectvích.

Jsem jako Jessica Fletcherová - aneb spíše literatura faktu:

Již jsem do jedné své práce zařadila, jak jsem byla přirovnána k populární hrdince detektivního cyklu „To je vražda, napsala“, která se až příliš nápadně a pro realistické jedince až nedůvěryhodně náhodně vždy objeví na místě, kde se stane vražda. A tyto okolnosti v podstatě stojí za tím, že se pak zabývá detektivním pátráním a je úspěšnou autorkou detektivních románů. Toto přirovnání padlo z úst spolužáků na zatím posledním setkání se spolužáky ze základní školy, tedy konkrétně z druhého stupně, třídy matematickými písemnými zkouškami v oblasti Prahy 10 vybraných nadaných jedinců. Vykládali jsme o všem kolem sebe a nemohla jsem nezmínit, že se právě v následujících dnech chystám jako svědkyně k soudu, velice mediálně sledovaného procesu se skupinou vrahů českých podnikatelů, tedy snad nejvýraznějšího procesu poslední doby u nás. Měla jsem v té době ve věci svého svědectví již naprosto ujasněný názor, dost se lišící od do té doby obecně novináři publikovaného. V některých spolužácích to vzbudilo obavy, zda mé svědectví bude přijatelné pachatelům a vyjádřili obavy – a v souvislosti s mými literárními aktivitami a zřejmým záměrem v budoucnu i tento případ literárně zpracovat tam bylo vysloveno mé srovnání s Jessicou Fletcherovou.

Nebyl to samozřejmě zcela vůbec jediný případ, v němž jsem svědčila či jsem byla jemu přítomna. Ale i pro mne bylo překvapivé čerstvé zjištění, které jsem samozřejmě věděla, ale až nyní jsem si s nadhledem věc plně uvědomila – opět jako neuvěřitelnou náhodu mé přítomnosti - nyní zase snad největší slovenské kauze posledních desetiletí – vraždy mladé medičky Ludmily Cerhanové v červenci 1976. Připomnělo se mi v TV dávaným slovenským dokumentem o této kauze. V Bratislavě jsem dlouhodoběji byla jen jednou, jinak jsem spíš jen projížděla. A bylo to právě v létě 1976 a bydlela jsem na vysokoškolské koleji v Mlýnské Dolině, stejně jako zavražděná studentka medicíny a obě jsme tam jako veškeré tehdejší osazenstvo této tehdy nejmodernější bratislavské koleje byly na tehdy pro vysokoškoláky nezbytné letní aktivitě. Ona tam vzorově byla hned po prvním ročníku, kdežto já jsem tam byla dotlačená jako už v posledním možném termínu – před čtvrtým ročníkem, protože za rok jsem se chystala skládat státnice z vedlejšího oboru a poté už intenzívně pracovat na diplomní práci z hlavního oboru a nebylo by tedy možné někam jezdit na brigádu a hrozilo by, že si mne mládežničtí funkcionáři v hodnocení při absolvování školy pěkně podají a negativními posudky i třeba znemožní další pracovní aktivity.

Každý večer se na koleji konaly jakési diskotéky, což nás dlouho do noci dost rušilo. Když se tato hrůzná věc stala, hned kriminalisté zabrali jednu místnost či buňku v koleji a začali si tam volat postupně naprosto všechny obyvatele koleje a pokládat jim otázky. Pak brzy začali šířit verzi, že jednou večer byla zavražděná právě z této diskotéky unesena. I když v dokumentu TV vystupovali svědci – např. co jí nesl tašku dolů k autobusu, že chtěla odjíždět a pak na zastávce autobusu dvojice – manželský pár, kteří byli svědkem, že autobus právě žádný nejel, ale ona vykládala, že nemůže čekat na další, že jí volal přítel, který na ni čeká a když přijíždělo auto, že na něj mávla – prostě stopovala a toto auto zastavilo a ona do něj nastoupila. Takže vše bylo dost odlišné, než byla dobová oficiálně šířená verze.

Což tomu všemu já jsem tehdy přítomná nebyla a s danou zavražděnou studentkou jsem se neznala – vědomě jsem ji nepotkala, takže jsem k případu nic přinést nemohla, ale bylo to jedinkrát, kdy jsem delší dobu byla v Bratislavě – a právě v době této velmi sledované vraždy a bydlela jsem na stejné vysokoškolské koleji jako zavražděná a jako ostatní jsem byla ve věci vyslýchaná. Dost mne tato náhoda zaujala.

Dalším případem je dlouho pečlivě připravované profesionální vykradení mého bytu, kdy jsem profesionální vykradače překvapila přesně v polovině práce. Dále pak je nutné se zabývat dvěma obrazy Lucase Cranacha ze sbírek Pražského hradu, o něž jsem náš stát v době Sametové revoluce málem připravila, dále už několikrát zpracovávaný je případ, kdy jsme byli sehraným tandemem firmy a "bílých koní" málem okradeni o nemovitost v Řitce, kde v současnosti bydlíme a pracujeme - jen výčet prvních věcí, které se nabízejí ke zpracování z přímých zážitků.

Text o profesionálním vykradení bytu, objednaném pražským starožitníkem, kdy jsem tři zkušené vykradače zaskočila uprostřed práce - rozklikněte:

 

Chystané jsou další povídky cyklu ZLOČINY MEZI OBRAZY , od r. 2008 se již odehrávající ze ŘITKY , kam přesídlila autobiografická hlavní hrdinka. Některé povídky jsou zapojením postavy SHERLOCKA HOLMESE orientované do doby života této proslulé literární postavy a tím se otevírá pole k LÍČENÍ ŘITKY V DANÉ DOBĚ - na základě dostupných informací. Vůbec pro veškeré povídky je typická snaha o vložení co největšího množství zajímavých informací, reálií - a to vše samozřejmě vedle osobních zkušeností.

  

Dále jsem pracovala na několika dalších námětech, něco bylo dopracováno a něco zůstalo zatím rozpracované. Náměty vycházejí vždy z osobních zážitků a zkušeností, tedy nikoliv hledané ve světě kolem, ale přímo se autorky dotýkající a to tak výrazným způsobem, že se s těmito okolnostmi musí nějak vypořádat a a to prostřednictvím jejich publikace. Pracovní názvy byly či jsou: Kam se poděl Modigliani, Jak jsem stát málem připravila o dva Cranachy, Synové Mistra , zejména poslední téma zarazilo či spíše polekalo mou ještě přítelkyni, protože tušila, že se tlačí ven myšlenky, odhalující něco co nechtěla a také jsme se pak musely po dlouhých letech rozejít.

Kam se poděl Modigliani - když jsem byla pozvaná jako svědkyně k ostře sledovanému soudnímu procesu a zmínila jsem se o tom na setkání spolužáků, smáli se, že jsem úplná Jessica Fletcherová a že to vypadá, že budu další obětí daných vrahounů. V Jak jsem stát málem připravila o dva Cranachy se vracím k reálným událostem, prožitým už před 24-25 lety a tedy v důsledku mého dramatického počínání s obrazy nedocenitelné ceny již promlčeným, zejména když mezitím vše již dobře dopadlo, i když v případě jednoho z obrazů to stálo policii velké úsilí. Další téma - Synové Mistra - mi bylo dlouhá léta přímo vnucováno, co jsem sama prožívala se svým okolím a natolik výrazně v celé problematice přede mnou leželo, že potřeba publikování daného problému je velká.

  

  

Osm textů s detektivní zápletkou bylo publikováno v souboru ZLOČINY MEZI OBRAZY:

Smrt výtvarníka

Vražda sběratele aneb nenalezený Wouwerman

Mrtvý Ukrajinec ve sklepě

Závislost

Nejsem James Bond, není tu ani Columbo

Signum AP

Kdo zabil ředitelku policejního muzea

  

Ve sborníku MÍSTO ČINU PÍSEK byla publikována povídka: Usvědčen v Písku aneb praktiky obchodníka s obrazy

  

Dosud nebylo publikováno 16 textů s detektivní zápletkou, připravené pro ZLOČINY MEZI OBRAZY II.:

Řitka-český Midsomer

Sherlock Holmes a záhada s obrazem v Řitce

Chagalliáda aneb excitace expirovaného svědomí

Sherlock Holmes a poklad v Řitce

Plummerovu omáčku z Midsomeru znal i Sherlock Holmes

Ukradený obraz

Sherlock Holmes řeší zvlášť brutální vraždu výtvarného teoretika

Setkání Sherlocka Holmese a Hercula Poirota v létě 1927 v Řitce

Sherlock Holmes a záhada zamčeného domu

Detektor turbo Holmes

Kam se poděl Modigliani

Sherlock Holmes a Modigliani

Rodinná kletba

Výstavný dům na náměstí

Co by kdo neudělal pro Verenu

Záhadný obraz - novela

  

Dále nebyl vydán text s nedetektivní zápletkou: Dům v zahradě, kde je svět viděný očima veverky-zrzečky Rozárky. Později bylo upraveno do podoby: Potkaly jsme se ve škole aneb dům v zahradě.

  

Dále nebyl vydán autobiografický text, zprvu nazvaný JAK JSEM STÁT MÁLEM PŘIPRAVILA O DVA CRANACHY, ale nakonec přejmenovaný - Byla jsem u případů s obrazy, ale i mnohonásobnými vrahy - dramatický text, působící detektivně, avšak popisující přesně skutečnost.

Chtěla jsem se původně soustředit na to, jak jsem stát opravdu málem připravila o dva obrazy nevyčíslitelné hodnoty od německého renesančního malíře, ale pak průběhem psaní jsem si uvědomila, že mám mnohem víc příhod, které by obecně čtenáře určitě víc zajímaly, než to co já sama jsem nejvíc prožívala ze svého odborného hlediska umělecké historičky. Proto jsem původní název změnila. K sepsání určitých skutečností jsem dostala vždy jistý vnější impulz – kauzu zcizeného Cranacha mi připomněl major z Policejního prezidia, který si vyžádal besedu s autory detektivek a případ dalších tří obrazů, spojených s českou masovou vražedkyní, která s obrazy po jedné ze svých vražd ke mně přijela, mi připomněl současný televizní seriál V.I.P. vraždy, kde v této oblasti nezkušené autorky scénáře uváděl do problematiky zločinu kriminalista, který mne v daném případu předvolával a vyslýchal. Vůbec si často připadám jako známá hrdinka detektivního TV seriálu Jessica Fletcherová, která se jakoby náhodou ocitne vždy na místě, kde dojde k vraždě. Nakonec, že se mi to tak dělo a děje zase není zřejmě až tak zcela náhoda, že si mne často někdo vybíral nejspíš z důvodu, že jsem žena, mezi jinak hodně muži v oboru.

  

Do banky jezdím do Berouna přes Karlštejn anebo kolem Svinař, přes Liteň a kolem Tetína a nechávám se inspirovat zejména k tomu, co nyní píšu - "Záhady baronů z Veveřího vrchu", neboť Veveří vrch právě někde tady musel stát.

ZÁHADY BARONů Z VEVEŘÍHO VRCHU, pokládám za 1. díl cyklu. Má současná autobiografická hrdinka ve svém (našem) domě v Řitce našla dokumenty, pojednávající o baronech z Veveřího vrchu, což byl původně barokní zámek, upravený v anglické novogotice, baronský titul získal děd tehdejšího barona za zásluhy v průmyslové sféře, tj. produkci jeho továrny na pianina s anglickou mechanikou. V domě současné hrdinky v Řitce v té době bydlela její prateta, malířka a spisovatelka, která se přátelila s barony na Veveřím vrchu, baronesy Rozálii a Hortenzii učila malbě a hře na klavír, dojížděla k nim, protože to bylo nedaleko. Baronka jí píše v dopise mj., jak se seznámila s úžasnými lidmi – Kahlerovými ve Svinařích a jak mají výtvarně nadaného syna Eugena, který se právě vrátil ze studií v Německu a maluje tu v okolí a vedle okolí Svinař měl zachytit i zámek Veveří vrch, který je nyní jednou velkou záhadou – kde někde tady v blízkosti zámek je anebo že by už jen byl v minulosti? A kam se poděly vzácné obrazy, které baron sbíral a kvůli nimž byli několikrát vyloupeni – a podobné starosti má souběžně i hrdinka v současnosti, že u ní v domě v Řitce někdo něco hledá a ukáže se, že vše má souvislost - v podstatě jako vždy tam dostávám své osobní zážitky a zkušenosti, co se odehrává kolem obrazů. Lidé jsou stále stejní a stejné věci se odehrávají na počátku 21. jako na počátku 20. století. Také se už vynoří i některý z obrazů, ale jiné nikoliv, zůstává mnoho záhad. Podobně jako zámek ve Svinařích, jsou prozkoumávány i další četné zámky v okolí, kdo je v dané době vlastnil a jiné zajímavosti a zda nemají souvislost s Veveřím vrchem. V dalších dílech by hlavní hrdinka měla objevit dokumenty zase z některého dalšího roku a odhalovat, co se tu odehrávalo v té době v okolí.

  

  

Autorka je zastupována agenturou Dilia z.s.

  

Kontakt také -

 

  

TOPlist