Stránky Ing. Jaroslava Pospíšila


 

Ve druhé polovině května 2017 nás všechny zaskočila náhlá změna v našem životě - bratr Jaroslav náhle zcela nečekaně odešel a už se na nás také dívá shora -a jistě vše s námi sdílí:

Vpravo zřejmě poslední foto, kdy se vracel domů v sobotu 29.4.2017 - tedy necelý měsíc před smrtí, za tři týdny už ležel na ARU v nemocnici a za čtyři týdny byl po smrti.

 

Bratr JAROSLAV absolvoval katechumenát u Františkánů na farnosti u P.Marie Sněžné v Praze, zkusil si katechumenátský víkend v klášteře a o Velikonocích 2012, konkrétně v sobotu 7. dubna 2012 byl slavnostně pokřtěn a biřmován a přijal jména po svých křesťanských vzorech - křestní jméno JILJÍ a biřmovací jméno FRANTIŠEK. - rozklikněte!

 

Nověji si bratr vytvořil pak své stránky: http://www.jaroslavpospisil.com

 

 

A zde už, co si bratr sám před lety vložil:

Pokouším se o příjemné stránky, vyjadřující zejména lásku ke zvířátkům.


Básničky:


Vandička (3.1.1992 - 15.5.2008)


Libuška, dcera Vandičky, je jí 10 let


MÉ KOČIČKY

Mám dvě kočičky,
velké mazlíčky.
Libuška a Vandička,
to jsou jejich jméníčka.


Byla tu i Zuzanečka,
ta odešla do nebíčka.
Věřím však, že je tu stále
a sleduje nás z nebe dále.


Není nad mé kočičky,
nedal bych je za svět celičký.
Nedovedu si představiti,
jak bych bez nich mohl žíti.
Libuška a Vandička,
to jsou moje zlatíčka.


KRÁSNÝ DEN

Každý den je krásný,
nenechte si ho pokazit,
když budeme na sebe milí,
bude se nám lépe žít.


Jsme tu jenom nakrátko,
tak proč si kazit náladu,
usmějte se drobátko
a uvidíte tu parádu.


Úsměv budí úsměv,
celý svět se bude smát,
lidé zapomenou na hněv,
každý vás bude mít rád.


Kdo má slunce v duši
a na tváři úsměv jen,
ten, ať si třeba prší,
má vždy krásný každý den.


SESTŘINY KOČIČKY

Sestřiny kočičky,
to je zázrak maličký.
Jsou to velké osobnosti,
rozumu a moudrosti mají víc než dosti.
Mnozí lidé by jim mohli závidět,
opravdu, stačí je jen uvidět.


Mikoušek, kocourek džentlmen,
dá přednost kočičkám všem.
Rozumí všemu,
dává to najevo,
miluje sestru,
a ona jeho.


Olminka, jeho máma,
to je krásná, moudrá dáma.
Její miloučká dcerka,
mazlivá Azraelka,
dívá se z výšin stále,
aby viděla do světa dále.


Když něco hezkého uvidí,
hned na vás cos velkého shodí.
Občas se připojí i sama,
snad pro zdůraznění věci,
sestře je tato okolnost známa,
přesto ji překvapí uprostřed noci.


Zbývají Čumoušek, Tygroušek a Bastedka,
ti na nás mávají z obláčku.
Je to velká kočičí šestka,
se sestrou tvoří sedmičku.


LIBUŠKA

Mám doma drahouška,
jmenuje se Libuška.
Má krásná očička,
báječná je to kočička.


Chtěla by nosit na rukou
a mazlit se stále,
projevuje lásku velikou,
nerada je ode mne dále.


Možná je i kouzelná,
nebo z jiného světa,
možná jen předvídat zná,
určitě však je zlatá.


Předem všechno ví,
též kdy přijít mám,
čeká mě u dveří,
můj příchod není znám.


Očička vždy zavřená
na jejích fotkách jsou,
je to věc záhadná,
nemůže to být náhodou.


Výjimečná je to kočička,
třeba i z jiného světa,
není většího mazlíčka,
Libuška je zlatá.


VANDIČKA

Moje drahá Vandička,
miloučká je kočička.
Ke každému přátelská,
srdíčko dobré má.
Stále se na nás usmívá
a něco hezkého povídá.


Když byla ještě koťátko,
umírala nakrátko.
Zázračně se uzdravila,
nám tím radost způsobila.
Pán Bůh věděl proč to dělá,
Vandička je prostě skvělá.


Teď už je z ní babička,
má nejmilejší kočička.
Na babičku nevypadá,
umí skákat jako mladá.
Říkáme jí kamzíček,
je to velký mazlíček.


KRÁSNÝ SVĚT

Krásný, krásný je ten svět.

Krásná příroda, všude samý květ.


Kdyby lidé moudří byli,
všechno by tak zůstalo,
navíc by jsme v lásce žili,
i se zvířátky na stálo.


Zapomeňte na sobectví,
chamtivost i nenávist,
vyměňte je za přátelství,
k čemu jen je vám závist.


Vesmír je tak veliký,
všude klid a boží láska panuje.
Snad lidé jednou pochopí,
co nás všechny spojuje.


Krásný, krásný snad bude tento svět.
Přátelství, láska, příroda samý květ.


SLUNEČNÍ NEBE

Až budeš skrz naskrz sluncem,
radost rozdávat celý den,
potom Boha uvidíš,
sluneční nebe navštívíš.


Zlatý paprsek Tě nahoru dovede,
kulaté okénko dovnitř zavede,
Pán Tě ve zlaté záři přivítá,
radost to bude veliká.


Pak se budeš v modru procházet,
nohy Tě vůbec nebudou bolet,
nejpodivnější věci uvidíš,
Božskému dobru se naučíš.


BUĎ LÁSKOU A SVĚTLEM

Buď láskou a světlem,
buď laskavý a milý,
pak radost Tě prostoupí,
a Tvá duše sílí.


Tvoř krásný svět,
plný laskavých duší,
kde byl by samý květ,
a lidé věděli co se sluší.


Raduj se ze života,
a lásku rozdávej,
miluj květiny i zvířata,
vše krásné v srdci měj.


Z nebíčka se na nás dívají a opatrují nás další milí andílci,
od 29.2.2008 Olminka, od 15.5.2008 Vandička, a od 10.6.2009 Mikoušek.


Přeji všem zvířátkům a hodným lidem všechno dobré.


Pokud chcete, můžete mi poslat mail na novou adresu krasnysvet@atlas.cz

 

Potud bratr osobně. Později používal mailovou adresu: radostnyden@centrum.cz

 

Na podzim na Františka - 4. října 2016 bratrovi zemřela poslední perská kočička - Libuška a nás si našli dva bezdomovci. Velký bílý kocourek přišel, prohlédl si dům od sklepa do ateliéru ve druhém poschodí a řekl si - "Ano, to je dobré k bydlení". A začali tu u nás bydlet - František a Františka. Přitom poté, co se dal trochu do pořádku, tak se ukázalo, že František je čistokrevná turecká bílá angora s krásnýma světle modrýma očima. A doplnila jej u nás Františka, drobná typická mourovatá představitelka středoevropské kočky domácí, jejíž plachá maminka žije venku na naší zahradě a kontroluje, jak její dceruška si polepšila na opečovávanou kočku interiérovou. Františka je štíhlá modelka s dlouhými údy, která vypadá, že má stále na sobě své oblíbené pruhované pižamko. Stejně jako jsou rasou odlišní, tak i povahově - František chce svůj klid a Františka je rychlá, rozverná a Františka často svou energií obtěžuje, takže František se před ní ukrývá. Má ji však starostlivě rád a myje ji vždy pečlivě její hlavičku. Dočkala jsem se tedy konečně zase svého velkého bílého kocoura, na nějž jsem byla zvyklá a který mi scházel. Tak k nám prostě sám přišel, našel si nás - což je až neuvěřitelný příběh.

 

 

Obřad u Panny Marie Sněžné v Praze dne 7.6.2017 v 16 hodin byl naprosto úžasný. Sloužili jej tři kněží, kteří se s bratrem dobře osobně znali a měli jej rádi - obřad vedl farář od Panny Marie Sněžné a kněz Řádu menších bratří františkánů P. Antonín Klaret Dabrowski, který byl i u bratrova křtu. Dále jej sloužil novic řádu františkánů Jan Tóth, který byl bratrovi při křtu kmotrem a nyní to byla velká náhoda, že byl právě v Praze, neboť jinak je momentálně v Brně a byl i na Slovensku, bratr to vše sledoval, byli spolu neustále v mailovém kontaktu. A dále byl přítomen mladý člen řádu Křižovníků s červenou hvězdou, Martin Moravec, který byl s bratrem v blízkém kontaktu v poslední době a rovněž i mně byl nablízku a den před smrtí zařídil u bratra v nemocnici návštěvu kněze ze Svaté Hory u Příbrami.

P. Antonín Klaret spontánně vzpomínal na bratra a pronesl zajímavou myšlenku. Do té chvíle jsem se na bratra spíš trochu zlobila, že se nevěnoval své léčbě a že tu mohl ještě dlouho spokojeně žít. Potom, co jsem vyslechla farářovu řeč, jsem byla ochotna změnit svůj názor. Je pravda, že bratr namísto, abych chodil k lékařům, tak seděl ve svém pokoji a neustále si studoval něco o svých církevních vzorech anebo něco z tohoto okruhu a sv. František byl jeho velkým vzorem, proto i jeho jméno přijal při biřmování. A P. Antonín Klaret poukázal na podobnost v jejich životě, kdy oba se záměrně nechtěli věnovat své léčbě a raději chtěli svůj čas věnovat péči o zvířata a všechny potřebné. Sv. František pak také zemřel náhle, nečekaně a to dokonce v ještě mladším věku než bratr. S určitým ulehčením jsem přijala myšlenku, že bratrova smrt nebyla důsledkem zanedbání, nýbrž snad jeho cíleným záměrem vybrat si právě tuto cestu.

Fotografie z interiéru kostela byly pořízeny brzy před vlastním obřadem, kdy lidé začali teprve přicházet. Později nějak už něbyl čas fotit a snad se to ani tak nehodilo. Sešlo se pod rakví pak ještě mnohem víc nádherných květin, zejména od četných bývalých kolegyň z bratrova bývalého zaměstnání. Bylo vidět, že ho měly opravdu rády.

Z celého obřadu jsem měla opravdu velmi dobrý pocit, obávala jsem se podobného jitření emocí, které bývá vyvoláváno obřady v krematoriích. Ale toto byl naprosto jiný případ, jehož důsledkem bylo naopak uklidnění a smíření s neodvratným během života a smrti. To korunoval ještě společný doprovod bratrovy rakve k vozu pohřební služby na nádvoří, před průčelí kostela, v čele vedený třemi sloužícími knězi. Jsem opravdu velmi ráda, že jsem toto mohla bratrovi vypravit a že se to tak podařilo.

 

Webmaster: nebo

 

TOPlist