FALZUM

 

 

Umělecký kritik hledá lupou na dokonalých dílech brouky - zde doslova. Americký malíř a ilustrátor Norman Rockwell (1894-1978) zase nežil tak dávno, ale zdá se dle toho, že v Americe je situace na poli umění zcela odlišná, než současná u nás - ta je naprosto trapná a v mezinárodním měřítku se slušný člověk za ni musí stydět. Zde se výtvarní kritici zřejmě ani nezabývají tímto svým původním přirozeným úkolem. Musím vymyslet výstižnou kompozici s hledačem falz. Samozřejmě že ještě horší než hledání falz je tvorba falz a jejich šíření, ale takové to naoko cílené označování za falza, co se stále kolem děje, zatímco mně neustále obtěžuje množství lidí s donášenými do očí bijícími falzy-obvykle tak dvěma na dotaz v mailu, zda kopit, napíšu nekupovat a třetí mi pak falzum doveze, to je mezinárodní ostuda. Hlavně když do středních Čech přijíždějí plné autobusy policistů z Ostravska, zatímco mne donášejí obraz odtamtud a rovněž i se znaleckým posudkem tamějšího soudního znalce, že se jedná o obraz v hodnotě 9 - 10 milionů Kč a ve skutečnosti bych já za něj nedala ani 50 Kč. Bude mne určitě zajímat, zda se těmito případy ze svého regionu ostravská policie vůbec zabývá a co je s tímto soudním znalcem, jehož posudek má deficit tolik milionů Kč. Anebo na to nemá čas kvůli podivným vykonstruovaným kauzám, jimž se věnuje?

Teď už konečně - to co je pro každého tvůrčího člověka to hlavní - se zabývám svým uměním a vystavuji své obrazy a jen se těším na to, až se někdo bude snažit označovat je za falza!!!

 

Kamarádi a přátelé mne stále víc nabádají, že nemám nic dál zveřejňovat na webu a popouzet tak proti sobě. V poslední době je uklidňuji, že se věnuji knižnímu publikování a na web nic nedávám - mám nyní své texty v nakladatelstvích, vedle detektivně zpracovaných, rovněž v základě autobiografických, i ryze autobiografické - "Byla jsem u případů s obrazy, ale i několikanásobnými vrahy", ale i tam slýchám názory, jestli bych raději neměla publikovat pod pseudonymem - jako užívám ve výtvarné tvorbě, který však není tajný a všichni jej znají.

Ale přesto určité okolnosti, jimž jsem vystavována mi nedají, abych se s nimi nesvěřila a nevarovala před nimi.

 

 

Na web o významu slov jsem vložila svou definici, inovovanou pro naši současnost:

MAFIE je zájmové sdružení osob, nezakrytě spolu vystupujících, avšak bez veřejného prohlášení, používající nekalých špinavých metod pro získání své jedinečnosti, likvidováním konkurence.

Oproti původní MAFII, jak vznikla v 19. století na Sicílii a později se rozšířila do ostatní Itálie a USA, se nejedná o tajné sdružení, protože se nemusí skrývat, není stíhané. Trestně stíhaný by byl až jedině konkrétní trestný čin, v poloze poškození ekonomikého a prestižního není trestným činem a je možné řešit pouze soudně. Tím má mafie v současnosti zcela volnou ruku "pouze" ekonomikým a prestižním poškozením likvidovat nespolupracující konkurenci a to i za pomoci policie jejím zbytečným zaměstnáním pomocí vykonstruovaného trestního podání a tím vyvolání fiktivní kauzy. Protože policie si sama nestaví případy z reality kolem sebe, nýbrž její činnost vychází až z trestního podání, vyvolávajícího trestní řízení, je to nejspíš těžko řešitelné. Lichým trestním podáním napadnutí se mohou těžko bránit, protože taková reakce se očekává od každého napadnutého a není tedy chápáno jako nevina. Prostě jim nikdo nevěří. A právě tím, co je zneužíváno, je v současnosti obecná obava z falz.

Proto řeším tuto problematiku ve svých detektivkách - v současnosti buď spíš vyprodaných anebo v nakladatelstvích.

 

Zde dávám k dispozici dokument o užití titanové běloby, aby nadále nebylo používáno argumentu pro určení falza, když bude na obraze objevena určitá barva, která se začala průmyslově vyrábět později. Nemohu se zbavit přesvědčení, že to je záměr, aby byla nalezena záminka pro předem určený výsledek, protože jistě nikdo nepostrádá natolik logické myšlení, aby mu nebylo zřejmé, že se nikdy nic nezačne vyrábět ve velkém zčista jasna, že to musí být déle známá a vyzkoušená věc, po níž je poptávka, a proto se vůbec začne vyrábět, jinak by k tomu nedošlo - rozklikněte:

Podobný případ chybného označování falz či přímo zmatek je kolem datace počátku užití akrylových barev, kde je ve zprávách psáno o "akrylátových pojidlech"???? - nevím, co si pod tím představit. Jsou akrylové barvy a ty se buď už v 19. století ředily - tedy jako pojidla se užívalo oleje a až v polovině 50. let 20. století se přišlo na to, že lze ředit i jen vodou, což přineslo výhody pro tuto techniku a akrylových barev se začalo užívat ve velkém. Je tedy zcela nesmyslné uvádět, že když je na obraze s datem 1946 nalezena akrylová barva, musí se jednat o falzum, kdežto, když je nalezena na obraze s datem 1953, může již jít o originál. Obrazy s datem 1946 a 1953 jsou na tom zcela stejně, ale nikde se ve zprávách nedočteme, zda bylo užito jako pojidla oleje či vody, což je nejdůležitější - o akrylových barvách víc níže.

 

Ale nyní opravdu pozor na falza, která se nyní směrem ku Praze údajně ve velkém šíří z Ostravska a to dokonce se znaleckými posudky tamějších soudních znalců - neuvěřitelné - je možné, že soudní znalec nepozná malbu akrylem a považuje ji za originální olejomalbu anebo jsou za tím peníze?

Mně bylo předloženo toto - rozklikněte:

 

Jestliže už někdo si v současnosti vytvořil novou živnost z toho, že se zabývá výlučně vyhledáváním falz, měl by podle mého názoru se zabývat skutečně ničím nepodloženými do očí bijícími falzy, drze vydávanými za originály, šířenými z určitých ohnisek - což mám obavy, že se neděje - viz před pár lety velká anabáze falz Josefa Čapka z východních Čech - Lázně Bělohrad a Pardubice, kde galeristé nechtěli ani slyšet, že by kupec prezentoval obraz mně - zřejmě pro údajnou zaujatost.

Od počátku jsem vůbec nemohla pochopit v současnosti probíhající velkou policejní kauzu, kdy byli zajištěni majitelé na pohled velmi kvalitních obrazů, opatřených velkým množstvím fundovaných znaleckých a odborných posudků a materiálových expertíz. Až postupně se ke mně pomalu filtrují zvěsti od pražských obchodníků, že je možná vše jinak, než to na mne dělalo dojem, stejně jako nejspíš i na všechny ty vážené ředitele galerií a autory monografií, kteří vypracovali k obrazům posudky. Bylo by to však dost divné a policie se snaží všemi silami překonat dojem, který vše od počátku vyvolává, že se jedná o cílenou kauzu, nepodloženou fakty - tedy o ono v současnosti až módní zneužívání obecné obavy z falz ke konkurenčnímu boji. Viz články o kritice postupu policie, kde zaznívá i dotčená kritika od francouzské galerie, kde byl obraz kupován a nyní je naší policií prohlašován za falzum: Uvidíme k čemu se dobere - více k tomu i v kapitole o zločinu a můj názor vůbec na celou módní falzománii je pregnantně vyjádřen v kapitole o galerii ROSEMARIE. Už toho totiž někdy začínám mít dost. Oproti těm, kteří to vítají jako předmět své práce, protože sami nemají vlastní potenciál, mně to sice alespoň přináší náměty pro literaturu, ale jinak mne to velmi obtěžuje a zdržuje od mé vlastní práce. A proto v literatuře "stírám" všechny zúčastněné strany tohoto klání.

Těsně před termínem ostravské kauzy, když policie měla buď předat prostřednictvím státního zástupce k obžalobě a k soudu anebo přinést státnímu zástupci natolik dostatečné důkazy, že má nové cesty, kudy dál pátrat, aby na jejich základě státní zástupce mohl kauzu prodloužit, děly se různé podivné věci. Podám je radši v beletristickém zpracování - pracovní název "Dívka za zdí", nicméně, jak je zřejmé nakonec se kauzu nepodařilo prodloužit a musilo - nejspíš již poněkolikáté - být přikročeno k risku v tomto stadiu předat soudu - AŤ SI SOUD PORADÍ. Takže nikoliv velká kauza a úspěch policie v celostátním krimi, ale jen tiše opatrně pouze v regionu:

 

Oproti tomu množství kolem zcela ničím nepodložených a oproti výše uvedené sbírce do očí bijících falz nás obklopuje, bez jakékoliv pozornosti těchto vyhledávačů falz - viz dané ohnisko ve východních Čechách. Jinak to je často těžko rozpoznatelné, zda ke mně přichází podvodník či oběť podvodu. To se často ukáže až časem.

 

Myslím, že je prospěšnější držet se roviny spolupráce se mnou, než se stavět do strany protivníka - jak neustále vzpomínám na událost nyní již 15 let starou, kdy mne chtěla jedna firma připravit o nemovitost v Řitce po rodičích a aby stoupl v mým očích, jednatel firmy mi prezentoval obraz, uložený v jeho kanceláři v trezoru, evidentně sloužící jako zástava půjčky, kdy v půjče proti obrazu jistě vydali vícenásobnou částku než chtěli na mne získat svým podvodem. Jakýsi lokální soudní znalec jim nejspíš na obraz napsal znalecký posudek v hodnotě desítek milionů Kč, neboť obraz byl značen "C.Monet", avšak jednalo se o sešlý anaplast v hodnotě ani ne 100 Kč. Tak v tomto případě výrazně prodělali a v mém případě sice trochu, ale méně vydělali, ale nemovitost nezískali. Na pomoc právního systému jsem se však spolehnout nemohla, pouze na sebe. Tak to u nás bohužel ještě zřejmě leckdy funguje.

 

 

Falza obrazů jsou trnem v očích především obchodníkům a kupcům obrazů-sběratelům, samotní tvůrci však snad ještě víc trpí PLAGIÁTY.

Je základní problém rozlišit, co je ještě inspirace, která je logická, nikdo není ve vzduchoprázdnu a co již je při naprosté absenci vlastní invence plagiát - najít tu přesnou hranici.

Domnívám se, že nejpřesněji to cítí ten tvůrce, jemuž je jeho myšlenka kradena. Naše populace je hodně materiální a krádežím duševního u nás dlouho nebyla věnována pozornost. Naprosto se to přecházelo a považovalo se to za normální. Pamatuji se, jak jsem vyloženě "rostla" na sympoziích, když jsem poslouchala referáty jiných přednášejících s naprosto detailními mými typickými originálními spojeními slov. Pak spíš skutečně jen inpirací je zase, když jsem si koupila knížku naší přední spisovatelky a v ní hned na začátku četla uvedení do děje detektivního příběhu mým typickým civilním způsobem, zasazením děje do mého osobního každedenního života - když nedávno předtím se spisovatelka obdivovala mým textům. O to, aby mne napříště neohrožovalo něco víc než jen inpirace druhých tvůrců, se snad napříště bude starat právní oddělení agentury, která mne zastupuje a která ochraňuje nejen psané texty, ale i obrazové ilustrace, takže se snad postará i o mé typické originální formy, jako jsou Kočky čarodějky aj.

Řekla bych, že dobrým příkladem ve výtvarném umění je např. tvorba Oty Janečka. Jako mladý se dlouho "nenašel", i když jeho rané obrazy jsou paradoxně dnes nejvíc ceněné, což však neodpovídá ohodnocení originální tvorby. Janečkova raná tvorba je v podstatě plagiátem tvorby Emila Filly - a vzhledem k tomu, že se jedná o období 40. let 20. století, pak v té době Emil Filla ještě žil a "muselo mu to silně lézt na nervy". A svědčí to o jeho duševní síle, že to "ustál". Janeček se totiž nejen inspiroval, ale na obrazech převzal celé kompozice a to i včetně zobrazenéno nádobí, které Janeček určitě sám nevlastnil a měl jej na svém stole Emil Filla - jako např. ona typická bílá mísa na noze na ovoce. Pak v r. 1947 se Janeček konečně "našel" - objevil pro sebe svůj originální první osobitý námět - přiblížených trav, malba krajiny průhledem přes stvoly trávy v popředí. I když v přiblíženém zvětšeném světě rostlin se mohl inspirovat tvorbou Julie Winterové-Mezerové, která tu byla již dvě desetiletí, avšak originální byl stvoly trav a kompozicí, často s úzkým pásem oblohy nahoře. A hle! - dnes už tuto jeho myšlenku si vzal za své zase někdo jiný - tj. asi po 65 letech - shodná kompozice, ne tak detailní propracovanost malby, která se může schovávat či být zdůvodňována "moderností":

Rozklikněte - obrazy Oty Janečka z počátku 50. let a napodobeniny po 65 letech:

Monetize your website traffic with yX Media Monetize your website traffic with yX Media yX Media - Monetize your website traffic with us

 

 

 

 

 

Falza obrazů Andreje Bělocvětova, malovaná jeho dcerou, Andreou Pilařovou, dříve Bělocvětovovou

a následně jí objednaná falza obrazů Oty Janečka a jednoho obrazu Emila Filly a Mikuláše Medka

Rozklikněte:

Andrej Bělocvětov, Ota Janeček, Emil Filla, Mikuláš Medek - produkce:

K dané problematice v detektivní novele - bylo literárně zpracováno mnohokrát, protože se s něčím takovým lze velmi těžko vyrovnat a toto mi mělo pomoct:

"A samozřejmě že nejste ostražitá, když se jedná o Vaši nejbližší kamarádku, jak alespoň Vy vztah vnímáte.“ „No to máte pravdu, paní profesorko, tam totiž i když máte určité podezření, tak si to nechcete připustit, nezdá se Vám možné, že by Vám tak blízká osoba byla schopna nějaké nepravosti. Jak se ale pak ukázalo, tak Freda Weißunkrautová, dcera malíře Friedricha Weißunkrauta, mne neměla za kamarádku, ale jednu z osob kolem sebe, vhodných vždy k určitému druhu využití. Měla jsem jako umělecká historička krýt její podvody, nabízet k prodeji jí buď přímo zhotovená anebo objednaná falza obrazů. Přitom ještě drze mne stále znovu opakovala, že nemám nikdy v souvislosti s danými obrazy zmiňovat její jméno, že by pak mohlo vzniknout podezření, zda se nejedná o falza – což myslela ve své typické domýšlivosti, jako že ona je tak obrovská malířka, že je něco takového jen u ní možné, nikoliv že jako by byla tak špatná, schopná podvodů. Aidí vše prostě hodně pokřiveným zrcadlem. A ten dopad – vlastně konec a to se šílenou ostudou! Vlastně lepší by bylo, když by se takový člověk někde v skrytu tiše zastřelil a všichni by alespoň na něj vzpomínali v dobrém a nebyla by ostuda na celém rodu, tj. i na jménu jejího otce, chudáka, kdyby to tušil!“

„To je ještě jeden z dopadů minulého režimu. Intelektuálně slabší jedinci se prostě nenastavili jinak, obráceně a stále dělají jen naschvály a opak tomu, co se od nich očekává. Dělat něco vzorově by považovali za zápor a to záporné, odsuzované, považují za klad. A nahlásila jste to Rozárko policii?“

„I když jsem se o tom zmiňovala některým kriminalistům, zatím bez jmenování kohokoliv, tak přímo jsem nenahlašovala. Přeci jen mi to připadalo příliš, na kdysi nejbližší kamarádku podávat trestní oznámení. Nechala jsem tomu volný průběh, s tím, že před konkrétními obrazy varuji na webu a stejně si myslím, že to pro ni neskončí dobře, je to zákonité. Vím o tom, četla jsem to tu ve spisech ve starém příborníku ve 2. poschodí, jak v podstatě něco podobného se stalo mé pratetě, mojí jmenovkyni Rosemarii Maceškové ve 20. letech s Leonou Schwarzblumenovou, dcerou malíře Leona Schwarzblumena, kde však okolnosti měly takový spád, že vše vyšlo za dramatických okolností najevo a Leona Schwarzblumenová se musela ze všeho zodpovídat.“

 

A ilustrace k další povídce o daném tématu pojednávající - "Detektor turbo Holmes" - rozklikněte:¨

Je těžko pochopitelné, když někdo maluje falza obrazů malíře, jichž má plné skříně a dům. Proto trvá déle, než tomu někdo uvěří. Je otázka do jaké míry je prací pro kriminalistu anebo spíš pro psychiatra? Budou se tím nejspíš zabývat oba.

 

K danému tématu jsou vkládány příspěvky i na facebook, popř. i na do dalších oddílů mého webu - jako do rychlých aktualit:

 

 

To se jednalo o falza obrazů otce, která malovala jeho dcera a když se mi podařilo přijmout tu skutečnost, že by mne má jedna z nejbližších osob mohla ohrožovat tím, že mi bude dávat k prodeji falza, tak jsem ve falzech jasně rozpoznala rukopis a barevnost dcery, odlišné od otce. Bohužel krátce předtím jsem jí nechala zhotovit razítko pro ověřování obrazů svého otce.

Horší to bylo s falzy jiných autorů, kde jsem si byla navíc jista, že je ona nemalovala, tak kde by se vzaly? Navíc obrazy Oty Janečka mi nosila v návaznosti na skutečnou kvalitní sbírku, poté co byla vyčerpána. Vedle toho jsem si pak uvědomila, že stejného původu byly i obrazy jiných autorů, které mi podsouvala k prodeji - jako rozměrný obraz Emila Filly, kvůli němuž mne i v mém zdravotním stavu, kdy jinak už nikam nechodím, nechala se vláčet pro schválení obrazu PhDr. Martinem Kodlem, které si kupec přál. Až teprve když mi dodala zjevné falzum obrazu Oty Janečka, vzpomněla jsem si na komunitu ukrajinských malířů, které kdysi pro namalování objednané kopie obrazu kontaktovala - vždy si radši někoho od práce platila, než aby udělala sama. Však ji její otec viděl dobře, přestože pro údajnou nevraživost jeho nové rodiny za ním snad poslední dvě desetiletí nepřišla, když ji velmi výstižně namaloval v obraze Velká parádnice - upozorňuji, že se nejedná o falzum, nýbrž je velmi krásným originálem - zde jen ilustračně - rozklikněte:

Nestyděla se mne nabádat, abych nikde nemluvila o ní, že má něco s obrazy společného, což zdůvodňovala svou "pověstí dobré malířky, pro níž by nebyl problém malovat falza", což by prý každého hned napadlo. A zcela neskutečné je, jak se mne snažila oblbovat vymyšlenými výroky kohokoliv, svědčími o mé "již nyní špatné pověsti", čímž jsem měla být zastrašená, že nikdy radši nemám s ničím vycházet ven, ať zjistím cokoliv, protože mně při té mé údajné špatné pověsti by to nikdo nevěřil. Sice mne obsah domnělých výrokům vždy velmi rozčílil, ale spoléhala se na to, že nikam nechodím a tím se nedozvím pravdu.

V té době jsem ji v nemocnici nahlásila jako jednu ze svých tří nejbližších osob, které mají být informovány o mém zdravotním stavu - přesně tehdy, když ona mne zneužívala k legalizaci své trestné činnosti, čemuž bych absolutně nemohla uvěřit a je to určitě mým doživotním traumatem, díky jemuž to bude vícekrát dochováno v literárním zpracování.

V předním internetovém knihkupectví jsou ZLOČINY MEZI OBRAZY vyprodané, ale doufám že brzy v něm bude co nejširší nabídka mých dalších již napsaných knih:

Snad poslední místo, kde lze knihu ještě koupit je:

 

"A co že to najednou tak poznáš?"

"Ty jsi nějaká úplná pionýrka, vidˇ?"

Tyto věty na mne hystericky do telefonu křičela má dříve jedna z nejbližších osob, když jsem jí sdělila, že obraz, který mi ten den po svém manželovi poslala jí budu muset vrátit, protože tak hrozným akrylovým falzem nemohu ohrozit a poškodit svého galeristu, který se na mne plně spoléhá, že mu dám k prodeji pouze solidní obrazy, za nimiž si stojím.

Věty zněly hrozivě v tom, ža dávaly tušit, že snad jsem mohla předtím nějaké tajně mi podstrčené falzum přehlédnout. Rozhodně to znamenalo konec našeho vztahu. I když jsem pak ještě dala možnost přinést mi obraz Mikuláše Medka, který byl již delší dobu avízovaný - jenže hned jsem uviděla, že se jedná opět o směšné falzum, že je nenapravitelná a hlavně mě obelhává, tedy zneužívá, pro co jsme se již před lety rozešly - tedy tenkrát se jednalo o zneužívání mého času a práce, nikoliv ještě dokonce ke krytí kriminality.

Ohavné akrylové falzum Janečkových konstruktivistických trav mi donesli 11.4.2013. Tenkrát uraženě má kdysi známá dala poslední soubor Janečkových obrazů k aukčnímu prodeji k dr.Neubertovi- Galerie Art Praha. Obrazy tam svými katalogovými čísly opatřil ing.Tomáš Janeček a prodaly se. Krátce předtím si již u dr.Neuberta připravila cestu tím, že jej okouzlila jako dcera jiného malíře a dohodli se spolu, že jeho obrazy mu bude potvrzovat.

Jen tak pro zajímavost se občas dívám na stránky Galerie Art Praha, zda se má bývalá známá nesnaží získat finanční prostředky na svou neobvykle vysokou hypotéku na předražený dům a málem jsem dostala infarkt, když jsem tam ve čtvrtek 31.10.2013 objevila na 17.11.2013 chystanou aukci s množstvím obrazů Oty Janečka a mezi nimi i tímto hrozitánským akrylovým falzem - a to nyní již opět potvrzeným ing.Tomášem Janečkem a opatřeným jeho katalogovým číslem - má bývalá známá svým typickým sobeckým myšlením neváhá kohokoliv jiného svým počínáním ohrozit. Ve své chorobně hnuté mysli má představu, že je to normální, že každý každého podvádí-jak vyplývá i z jejích výše uvedených vět, dle nichž jsem jakýsi "mimoň"-což je její oblíbené slovo.

Uvedené ohavné akrylové falzum:

 

Daná bývalá známá mi již od konce r. 2004 postupně nosila obrazy Oty Janečka z kvalitní sbírky jeho obrazů a mezi prvními byl i obraz konstruktivistických trav z r. 1949, který jako první obraz z dané sbírky zakoupil sběratel, který následně nakoupil větší množství obrazů dané sbírky a vydal dva velké nástěnné kalendáře s obrazy sbírky, kde tento obraz reprodukoval. Na fotografiích originálu i reprodukcí v kalendáři je dobře viditelná olejová lazurní vrstvená malba. Kalendář byl nepochybně dán falzifikátorovi jako předloha k malbě, inspirované právě daným obrazem, což dokládá řada shodných detailů i celková kompozice, ve falzu však zpracované rychle schnoucím akrylem, který má naprosto odlišné vlastnosti a nelze jím dosáhnout vrstvenou malbu, což na falzu udeří do očí. Mně falzum hned na první pohled udeřilo do očí jako neobyčejná drzost něco tak nepodařeného vydávat za originál a potvrdit to jako originál může pouze někdo, kdo v životě nemaloval ani olejem, ani akrylem.

Zde tedy pro porovnání olejomalba - originál a jeho reprodukce v kalendáři:

 

 

Když už jsme u olejové vrstvené malby, kterou lze docílit právě jen olejomalbou, nikoliv krycím a rychle schnoucím akrylem, tak zde pro zajímavost uvedu ještě další příklad. Z monografií Oty Janečka jistě každý zdá fotografie pohledu do jeho ateliéru, kde stálo vždy tak 10 stojanů s rozpracovanými obrazy. Malíř totiž při malbě lazurní vrstvené malby musí vždy čekat, až předchozí vrstva uschne, tak proto ta rozpracovat mnoha obrazů najednou. Těžko si někdo může představbit falzifikátora, který měl takto najednou rozpracovaných 10 falz a čekal postupně, až mu kazdá vrstva uschne. Základní snahou každého falzifikátora je mít falzum co nejdřív hotové, a proto těžko přistoupí k lazurní vrstvené olejové malbě - nedovedu si něco takového představit. Ovšem ing. Tomáš Janeček narozdíl ode mne zřejmě ano, když následující obraz z r. 1977 s lazurní vrstvenou olejovou malbou označil jako falzum:

Ostatně je třeba jen doufat, že kupci obrazů si stačí obrazy koupit ještě s těmito uveřejněnými katalogovými čísly, protože situace v seškrtávaném seznamu se stále rychle mění, takže jedno číslo jistě často mají i tři obrazy a jedna paní, která si po půl roce koupila druhý obraz, s překvapením zjistila, že na oba obrazy dostala i s časovou prodlevou půl roku shodná čísla. Opravy se přes obrovskou snahu nedočkala.

 

A co jsme mohli čekat? V neděli 17.11.2013 se konala aukce a níže dříve prezentované ohavné falzum se prodalo, i s potvrzením syna malíře a ještě jednoho experta, který zdá se hodnotil vesměs obrazy pro danou aukci. Předem jsem se snažila co nejvíc na falzum upozornit - a to nejen, že by se jednalo o můj osobní názor, že se jedná o falzum, nýbrž znám pozadí obrazu a sama jsem jej odmítla, což znamenalo konečný rozkol s mou předchozí mnohaletou nejbližší kamarádkou. Výsměšně na mne tehdy hystericky křičela, co že to tak najednou poznám a podobné hlášky, vypovídající o všem - především o tom, že jsem pro ni měla být krytím a garancí jí distribuovaných falz, proto jsem neměla nic tušit, abych byla opravdově přesvědčená o původu obrazů a jejich originalitě. Hned jsem svůj postoj k ní změnila, v nemocnici jsem ji vypustila z výpisu osob, které mají být informovány o mém zdravotním stavu. Nicméně, když pohořela u mne s tím, že jsem "prý nějaká úplná pionýrka", navázala spolupráci s aukční síní, kam dala už na jaře skupinu těchto obrazů, které se velmi dobře prodaly i s potvrzeními syna malíře a ceny vystoupaly vysoko, takže z toho mohla dobře vyžít do současné aukce. A nyní se opět jak poukazované falzum, tak i další obrazy, které vložila a i jejich původ bude často podobný, všechny se opět prodaly s vysokým navýšením cen, takže si mne ruce, jak to vymyslela dobře. Konkrétně cena rozebíraného falza, kvůli němuž jsem se s dřívější nejbližší kamarádkou rozešla, se z vyvolávací ceny 140.000,- Kč vyšplhala na prodejní 240.000,- Kč - bylo to číslo aukčního katalogu 99. Co jsme mohli čekat - obchodníkům a všem kolem jde o peníze, nikoliv o pravdu. Možná kupec přijde i po několika letech s řadou falz k reklamaci - počkáme si? Bude to zajímavé. Někteří lidé mají všechny ostatní lidi pouze za účelem jejich využití a dělají to se všemi kolem sebe, jinak to ani neznají - jsou to velmi silné motivy pro zpracování.

 

Galerie v současnosti již dává do pořádku a jde o to, aby tak činila i

Uvědomuji si, že nejspíš vím, kde myšlenka Andrey Pilařové na zhotovávání falz vznikla. Obrátila se na mne v r. 2005, tj. poté co několik let jsme nebyly v kontaktu, který jsem úmyslně přetnula pro potřebu přerušit mé stálé využívání, které mi znemožňovalo věnovat se svobodně mé práci a nutilo dělat to, co ona si přála - jak ostatně to má ve zvyku zřejmě se všemi lidmi. Vyhledala mne, protože se na ni obrátili lidé, kteří zdědili obsáhlou kvalitní sbírku obrazů Oty Janečka a chtěli je postupně prodávat. Protože nepracovala s počítačem, nevěděla si rady s nalezením kupců. A k tomu mne potřebovala. Zpočátku jsem několik obrazů prodala jednomu svému známému a pak jsem udělala tu chybu, že jsem jej k dalšímu obrazu pozvala k Andree Pilařové, protože jej ještě měla u sebe. Když zjistil, že má ona s obrazy něco společného, pojal podežření, jestli jsou v pořádku a obrazy přestal kupovat. Ale snad přávě kvůli tomu svému názoru si před ní neodpustil poznámku, že vlastně by bylo zajímavé, kdyby malovala obrazy svého otce a sama si je pak potvrzovala jako dcera malíře, což je u nás zvykem. Byla to spíš ironicko-jízlivá poznámka, ale rozhodně to nemyslel jako návod či radu a ani ve snu by jej nenapadlo, že by to někdo tak mohl vzít.

Již nějaký čas dříve, než se mi podařilo identifikovat jasné falzum, panovalo určité podezření. Hlavně mne na něj upozorňovali mí kamarádi a známí, kteří vesměs měli vždy odtažitý postoj k Andree Pilařové a opakovaně mne před ní varovali. Ale právě už proto, že jsem věděla, že tyto obrazy určitě ona nemalovala, tak jsem nepovažovala jejich podezření za oprávněná, kde by obrazy vzala? Až najednou se stalo něco velmi podivného. Postupně jsem takto prodala několik obrazů - snad asi sedm jednomu sběrateli z Moravy. Ten pak obrazy někomu prezentoval a velmi výhrůžně se mi ozval, že určitě vím, že se jedná o falza a ať mu hned vrátím peníze za obrazy. Považovala jsem to jako obvykle za taktiku nějaké závistivé konkurence, protože obrazy mi nosila má kamarádka - a to z ověřené velmi kvalitní sbírky. V žádném případě bych proto nepřistoupila na vracení peněz už uskutečněného obchodu, ale když jsem to sdělila Andree Pilařové, ta hned vyslala manžela i s celou částkou peněz za všechny obrazy, že obětavě jel až někam na Valašsko vyhledat sběratele, předat mu peníze a převzít vracené obrazy. Nemohla jsem tomu uvěřit, co a proč to tak podnikají, že to je nějaké divné. Ovšem z hlediska toho, když pak později jsem zjistila, že to byla jimi předložená falza, tak jsem si uvědomila, jak i zde jsem byla neuvěřitelně okradena, což ovšem všichni mí známí považovali za pravidlo, že se v našem vztahu stále děje. Z prodeje obrazů jsem dostala vždy jen nějakou určitou provizi, údajně stejnou, jako si vzala Andrea Pilařová a ostatní dostal majitel obrazu. Jestliže to však bylo falzum, pak byla určitě jen nějaká malá částka vyplacena autorovi malby a vše ostatní tedy zůstalo Andree Pilařové - jak ji znám, tak určitě za to, že "je takový mozek". A samozřejmě že za asi sedm vracených obrazů jsem já měla zaplatit přesně polovinu, protože majitelé se prý o tom nesmějí ani dozvědět, prý by zuřili. Přitom jsem prodejem dostala jen malé provize, kdežto vše ostatní bylo Andrey Plařové. I zde jsem byla obětí dalšího podvodu.

 

Falzum obrazu Emila Filly a Mikuláše Medka

Je mi však neznám další osud dvou falz, která Andrea Pilařová rovněž nejspíš objednala u ukrajinských malířů a která jsem jí neprodaná vrátila. Zatímco není ještě přesně určené, kdy začala dodávat falza obrazů Oty Janečka - rozhodně v letech 2005-2010 nosila originály a pak někdy myslím nezačala dodávat hned samá falza, ale prokládala jimi originály - nejspíš přesně to oddělit by věděla jen ona, jestli tedy si to ještě pamatuje.

Ale už hned v r. 2006 mi dovezla rozměrný obraz Emila Filly - rozklikněte:

Vlevo je krásný rozměrný originál - olej na plátně 145 x 97 cm z r. 1934, který mi dali ke konci 90. let k prodeji rodinní známí, potomci dobrých přátel mých rodičů. Ze špičkových obrazů své sbírky vybrali tento, k němuž se maminčina přítelkyně vyjadřovala, že se jí na obraze nelíbí ty visící cípy ubrusu. Pro obraz jsme jely mým autem s Andreou Pilařovou a přes kus Čech jsme jej vezly do Prahy s otevřeným kufrem kvůli jeho rozměrům. Tenkrát se obraz prodal myslím že ani ne za čvrtinu ceny, než byl odhadován při aukčním prodeji v nedávné době.

Vpravo pak je obraz, který mi byl dodán Andreou Pilařovou - olej na plátně, 120 x 95 cm, označený datem 1930. Evidentně byl vzorem námi dovezený obraz, který ode mne dostala ve fotografii. Proto na něm není ta jinde typická vyřezávaná trnož stolu, protože zrovna na daném obraze není. Obraz jsem bohužel nabídla velmi solidnímu mladému člověku, kterému bych nikdy nenabízela něco, o čem bych nebyla přesvědčena, že je v pořádku. Tenkrát jsem ještě neměla ani zrnko podezření, že by mne má kamarádka něco takového mohla provést a stála jsem pevně za tím, co mi tvrdila - jak by mi mohla lhát? Podobně jako pak i s obrazy Oty Janečka, než jsem mohla prohlédnout. U falza obrazu Mikuláše Medka, které mi poslala naopak až na závěr - tj. na počátku roku 2013, to bylo už jinak, na ten jsem se jen podívala a už jsem jej vracela. A právě tento solidní zájemce o obraz chtěl, abychom se spolu s obrazem setkali u dr.Kodla, aby mu k němu řekl své. Tato skutečnost, že mne kamarádka nechala chodit někde a prezentovat se s falzy, to mi připadá naprosto šílené, nepochopitelné a nikdy neodpustitelné. Dr. Kodl tenkrát poukázal na příliš lazurní charakter malby, což bylo určitě oprávněné a já dnes vidím další znaky, projevující zcela odlišný vkus od Fillova a rovněž i vkus jiné doby - ten se ukazuje z tvarů stylizovaného opěradla židle za stolem, které je příliš vyumělkované, rozhodně odpovídá vkusu spíš tak od 70. let 20. století - což je typické pro ty - zřejmě ukrajinské malíře, že vždy do falza dodají nějaký mladší prvek. Pak je pro Fillu nesmyslným dekorativismem ta trojúhelníková zelená ploška vpravo dole pod signaturou, která tam nemá jiné opodstatnění, než dekorativní - pro Fillu nesmysl.

Podobně jeden zcela mladší detail odhalil i falzum Mikuláše Medka, poslané mi po manželovi až v r. 2013. Přestože falzum Filly mi bylo předloženo v r. 2006 a falzum Medka až po dalších sedmi letech, způsob jejich dodání se až úsměvně shodně opakoval, přestože obrazy měly být od jiných lidí, vždy tedy nějakých známých Andrey Pilařové. Vždy mne o dodání obrazu informovala dlouho předem, abych údajně v tom smyslu informovala kupce, že bude obraz Filly a poté Medka. Ale v obou případech se dodání naprosto shodným způsobem neustále oddalovalo, že prý se majitelé obrazu rozmýšlejí, zda jej prodat nebo ne - v obou případech naprosto stejně. Nejspíš nebylo falzum stále hotové v uspokojivé podobě. A v případě obrazu Mikuláše Medka to bylo "ještě podařenější". Napřed měli známí Andrey Pilařové mít obraz z Medkova raného období, z 50. let a nakonec překvapivě dodali obraz z počátku 70. let - nějak se jim doma obraz proměnil?

Falzum obrazu Mikuláše Medka jsem si samozřejmě také nafotila, ale fota jsou nejspíš na nosičích či v počítači, s nimiž nyní pracuje policie, ale právě telefonovali, že už brzy mi vše dovezou, takže pak doplním.

Stále se dozvídám další a další neskutečné věci - např. že Andrea Pilařová všude stále říká, že obrazy měla ode mne - v podstatě přesně ve stejném duchu, k čemu mne neustále nabádala, jak mám vše uvádět, aby z toho vyšel pro ni přiznivý výsledek a má likvidace - zajímavé chování kamarádky! Většině lidstva, snad všem kromě té jedné, naprosto nepochopitelné.

Vzhledem k dřívějším mnohaletým vztahům, jsem já sama konkrétně na ni neupozornila policii, ale postupně jsem jí opakovaně ve věci dotazována a je zaznamenáváno. Je pochopitelné, že jako vše, jednou musí být řešeno. Mám zpracováno v kratších formách - vesměs povídkách, ale nejspíš časem vypracuji i něco obsáhlejšího, mám již přesnou představu názvu, který zde nyní nebudu uvádět, aby nebyly příliš jitřeny emoce.

 

 

 

Ještě k problematice akrylových barev a problémům s rozlišením originálů a falz obrazů Oty Janečka

Zejména od aukcí v r. 2014, kdy jsem upozornila na falza, která se bohužel už i rok předtím aukčně prodávala, se řeší rozlišení originálů obrazů Oty Janečka a kvalitních falz. Syn malíře ing. Tomáš Janeček společně s dr.Neubertem nejspíš nevěděli, jak jinak falza vyčlenit. Po předchozích pochybeních asi nevěřili svému formálnímu rozboru a vše založili na technologickém průzkumu. Veškeré obrazy Oty Janečka, přihlášené do aukce, před jejich zařazením do prodeje dali na rozbor barev a řídili se strriktním pravidlem, které ovšem už samo o sobě je příliš zjednodušující a nepřesné. Bylo stanoveno, že když byl v malbě zjištěn akryl a datum na obraze je ze 40. let, jedná se o falzum, neboť prý akryl nebyl známý, zatímco v 50. letech užití akrylu již bylo možné - a to takto obecně - v celých 50. letech - což je zřejmé z výše uvedeného učebního textu o historii akrylových barev, že se jedná o chybné zjednodušení. A tak obrazy s daty z první poloviny 50. let byly označeny za originály, že tehdy užití akrylu bylo již možné.

Ve výše uvedeném textu se dočteme, že akrylové pryskyřice byly známé již v 19. století a akrylové barvy, i když ještě nekvalitní, se užívaly již ve 30. letech. Koncem 40. let pak došlo k jejich zkvalitnění - ale tehdy to stále ještě byly akrylové barvy, ředěné terpentýnem - proto se akrylové barvy i úspěšně míchaly s olejovými. Řada významných malířů tehdy tyto akrylové barvy, ředěné terpentýnem užívala.

Až polovina 50. let - tak kolem roku 1955 se počítá za obrovský předěl, kdy se začaly akrylové barvy ředit vodou a tehdy došlo k velkému rozšíření této techniky.

Z toho vyplývá, že neméně důležité vedle detektování akrylu je určení pojidla - a při zjištění terpentýnu v malbě je tedy akryl ve 40. letech možný, stejně i v první polovině 50. let, ale při nezjištění terpentýnu v malbě je možné užití spíš až od r. 1955, nikoliv v první polovině 50. let.

V tomto asi ing.Tomáš Janeček nebude přímým pamětníkem, protože se narodil v r. 1956, pouze může vyvozovat ze zachovaných materiálů a vyprávění. Ovšem při opravném novém určení obrazů, které jím byly už předtím kladně ohodnocené a označené čísly katalogu, tak došlo k rozporům - s tím, že lidé se ptají, co si mají vybrat - zda se ing.Janeček zmýlil při prvním ohodnocení aneb při druhém. Navíc když první kladné hodnocení bylo ještě provázeno i osobními vzpomínkami a dalšími připomínkami k předmětu zobrazení a nestranní odborníci obraz označili za galerijní hodnoty a v tom smyslu vypracovali posudek, s množstím formálního srovnávacího materiálu.

 

 

 

Co můžete koupit v renomované aukční síni v centru Prahy jako originál olejomalbu z r. 1931 od známého českého malíře?

Stačí lépe se podívat a uvidíte novou malbu akrylem, provedenou na starém plátně, dokonce nažehleném na novějším plátně, přičemž na okrajích staršího vrchního plátna jsou patrné okraje červené malby. Krakeláž - tj. praskliny v malbě prostupují různými barvami, což je technologický nesmysl, neboť každá barva krakeluje odlišně, zde je to dané tím, že krakeláž se týká původní spodní malby, která zde byla přemalovaná "humpoláckou" malbou akrylem, která evidentně je velmi mladá - spíš z doby, kdy pak následně byla provedena i moderní adjustace obrazu do většího rámu , kde celá zadní část obrazu byla zakryta sololitovou deskou, k níž byl napínací rám obrazu přišroubován. Všimněte si pak neuvěřitelně nízké kvality malby - jak jsem napsala v posudku, že kdyby obraz namalovalo 15tileté dítě, nebylo by přijato na střední výtvarnou školu. Neobyčejně nízkou úroveň prokazuje jak kompozice, absolutně scházející perspektiva, neodlišení materiálů. Autor zcela vůbec nezvládal perspektivu, takže to vypadá, že stůl má dvě nohy vedle sebe, zadní cíp ubrusu visí níž než přední - nejspíš tam autor něco potřeboval zamazat. Dále si všimněte např. pozoruhodných detailů - jak se otvírá namalovaná kniha - čtenář napřed knihu přečte a poté když ji zavře, najde na zadní straně desek titul. "Zlatou tečkou" je i formálně nepříliš povedená karmínová signatura - zajímavá nemoc soudobých falzifikátorů, kteří mají pocit, že mohou signovat jakoukoliv barvou i takovou, která je typická pro škálu akrylových barev. Zdá se, že autor falza napřed vypil obsah zobrazené lahve tokajského vína a tím se zbavil zábran. Jak ale okouzlil svou chorobnou myslí ty, co tento monstrózní obraz byli ochotni prodávat, to je záhadou.

Nesmírně mne poškodila má bývalá "přítelkyně" falzy obrazů a poškozují mne falza mých posudků. Policista v Praze 6, řešící právě jeden zdroj falz mých posudků, mi radil, abych po zjištění zneužívání mé práce vždy radši vše sama hned nahlásila a nenechávala to na jiných. Je toho však tolik, včetně obrovského konvolutu falz obrazů Andreje Bělocvětova a Oty Janečka, k jejichž verifikaci mne chtěla zneužít osoba, která se léta tvářila jako přítelkyně, že mám obavu, že bych se nezabývala ničím jiným, přičemž má vážná nemocnost mne žene k tomu, abych stihla udělat co nejvíc své vlastní práce a nezdržovala se podvody osob, které mne od ní chtějí odvádět, protože ani nemohou chápat, že někdo cítí potřebu dokončit nějakou svou práci.

A při té příležitosti i zde bych chtěla upozornit na knihu reprezentativního výběru - "Sherlock Holmes vítězný / Sir Arthur Conan Doyle a ti druzí....", která by měla vyjít ještě před vánocemi a bude tam zastoupena má povídka - "Sherlock Holmes řeší zvlášť brutální vraždu výtvarného teoretika", odehrávající se v Mníšku pod Brdy a v Řitce v r. 1927. A rozhodně co nejdřív budou vycházet další práce, kterých je mnoho a zachycují mnohé autobiografické momenty, s čím je nucena se potýkat umělecká historička.

  

 

 

Kontakt:

 

TOPlist