<

Falza znaleckých posudků

 

 

Situace je opravdu vážná, neboť se mi hlásí téměř denně další lidé s obrazy s falzy mých posudků a popř. i s obrazy, kde jim prodejce tvrdí, ža má na obraz můj posudek, ale zrovna je u někoho jiného či z jiného důvodu jej nemůže právě dohledat či dodat.

Lidé se mi hlásí, protože čtou informace o tomto problému na internetu. Je však stále velké množství těch, kteří nepracují s těmito médii a z toho důvodu se ochuzují o aktuální informace a těm je určena má zpráva, kterou jsem předala několka deníkům k otištění:

 

Další falza mých razítek, podpisů a posudků:

V Praze existují i galeristé, kteří si prostě nechají vyrobit razítko s mým jménem a jím označují jak obrazy, tak vytvořená falza posudků.

Toto razítko jsem skutečně nikdy neměla, jeho podoba a celý text jsou výhradně dílem jednoho pražského galeristy, který poté razítkem i sám disponuje:

Podobně nesmyslným falzem je samozřejmě i podpis, který se ani nijak nesnaží napodobit můj skutečný podpis-pro srovnání-dříve ještě více vykreslovaný podpis je publikovaný v signaturách a slovníku výtvarných umělců, vydaných Výtvarným centrem Chagall v Ostravě. Pak již trochu uvolněnější podpis vypadá takto:

V poslední době pak už je takto zjednodušený - působením četnosti podpisů v poslední době se můj podpis hodně zjednodušil a to do té míry, že v některých bankách mám problém, že mi nechtějí z mého účtu ani vydat peníze dříve, než bych aktualizovala podpisový vzor. Vykroucený falešný podpis je tedy zcela absurdní, protože můj skutečný aktuální podpis vypadá takto:

Zřejmě aby galerista ukojil touhu kupců po "kulatém" razítku, kopíruje dále mé razítko z 90. let, které jsem užívala přesně do r. 1998, avšak na kopii je jasně vidět, že se nejedná o přímý otisk razítka, nýbrž již nedokonalou kopii, kde jsou písmena již různě pokroucená a kopií se ani nepodařilo zachovat původní velikost razítka, nýbrž kopie je nepřirozeně zvětšená - a i tato kopie razítka je doplněná falešným podpisem:

A zde jsou dvě ukázky falz celých posudků - ovšem je evidentní, že jich existuje mnohem větší množství - a bude třeba již řešit:

 

Z písemně vyjádřených názorů: "Přeji Vám na poli kumštu a poli literárním co nejvíce úspěchů. Ale dle mého soudu patříte v naší republice k nejlepším znalcům umění, proto by byla velká škoda tuto sféru opustit, někdo ty falza odhalovat musí a že jich není málo. S úctou....."

 

Nejspíš právě proto - a přestože stále víc a hlasitěji avízují svou představu plně se již věnovat pouze své tvůrčí práci - se neustále setkávám s problémem falz mých posudků - od počátku, tj. od počátku 90. let je obecně známé, že znalecké posudky píšu dle svého přesvědčení a není možné finančně nějak ovlivnit jejich podobu. To je také základní důvod nepřátelství určitých obchodních kruhů a jejich boje, do nějž již v polovině 90. let vyrukovaly se svými finančními prostředky a telefonními výhrůžkami úředními známostmi - nepochybně založenými na finanční stránce.

 

Zde chci podrobně seznámit s podobou falz posudků a jak se je rozpoznat:

- na základě skladby znaleckého posudku - mé posudky mají vesměs stále shodnou skladbu - s nadpisem a poté s jednotlivými oddíly za sebou - viz níže uvedené vyobrazení kostry znaleckého posudku. Tedy nikoliv nějaké další rčení o tom jak jsem byla požádána apod., která uvádějí někteří jiní znalci. Podobně nemám odstavce o tom, co je úkolem apod., neboť takové formalitní věty nemám ve zvyku užívat. Dále sice se snažím uvést základní data o umělci, ale spíš v kontextu toho, co chci u něj zdůraznit a jakých souvislostí si všímám, nikoliv, že bych chtěla psát vyčerpávající slovníkové heslo, od čehož jsou slovníky a nikoliv znalecký posudek. Naopak považuji za důležité vyzdvihnout jednotlivé znaky díla, které mne vedou k potvrzení daného autorství, popř. naopak třeba i něco, co by mne vedlo k pochybnostem -a v tom případě pak většinou doporučím provedení nějakého dalšího výzkumu - tedy nikoliv obrácení se na dalšího uměleckého historika, nýbrž provedení průzkumu jinou metodou - jako použití rentgenofluorescenční analýzy či pod. Dále - rozhodně se nikdy ve svém znaleckém posudku neopírám o názor jiného uměleckého historika, takže přidaný text jiného uměleckého historika či znalce do mého posudku se rozhodně nevyskytuje.

- na základě číslování znaleckých posudků - neodděluji roky - neužívám žádná čísla lomená datem, v r. 1991 jsem znalecké posudky začala číslovat číslem 1 a nyní v polovině března 2012 jsem u čísla 3718, přičemž zejména v 90. letech, kdy jsem sepisovala a určovala vešmeré umělecké sbírky na několika ministerstvech a na Úřadě vlády, tak po jedním číslem jednoho znaleckého posudku leckdy byly dcesítky a někdy i stovky položek. Ale dosud tedy nikdy nebylo číslo znaleckého posudku jiné než v rozmezí 1 - 3718. Jestliže se někdy setkáte s jiným číslem, nejedná se o originál mého posudku. Při té příležitosti si všimněte čísla níže uvedeného falza posudku, které je tak neuvěřitelně nelogické, že svědčí o dost nízké inteligenci autora, dle nějž snad chrlím tak 10000 znaleckých posudků ročně. Opět se potvrzuje mé přesvědčení, že podvody páchají nikoliv ti nejchytřejší - jak stále jsou mnozí chybně přesvědčeni, nýbrž naopak ti, kteří nejsou schopni obejít se bez podvodů, tedy schází jim um a inteligence a - jak je patrno z textu níze uvedeného falza - i vzdělání.

- na základě použitého razítka - razítka jsou vůbec hodně diskutována - a zde tedy předložím podobu možných razítek a seznámím z důvody, proč kdy jaké razítko bylo užíváno a kdy a proč ne

- na základě jazyka znaleckých posudků a pravopisných chyb - falšovatelé nejsou zřejmě příliš vzdělaní a za neuvěřitelné chyby ve falzech posudků, vydávaných za mé originály, se velmi stydím, že by si někdo mohl myslet, že jsem je napsala já.

 

Příklad falza znaleckého posudku, který se ke mně v poslední době dostal již ze dvou stran:

Použita byla falešná razítka:

Bylo zde použito razítko, které skutečně existovalo, ale vůbec ani jednou jsem jej nepoužila. Přesně v této podobě jsem nechala razítko zhotovit na počátku roku 1991, kdy jsem jej pak po zhotovení předkládala na Městském soudu ke schválení a tam mi bylo řečeno, že užitý text není správný, že text musí odpovídat přesné formulaci, jak specializace znalce je zařazena u soudu, takže jsem nechala ihned zhotovit razítko dle předpisu a to jsem pak užívala:

Přesně - do konce roku mělo razítko trochu jiný státní znak uprostřed, na počátku roku 1993 byl ustanoven nový státní znak a razítko bylo zhotoveno nové, ale jinak ve zcela shodné podobě - konkrétně toto je novější podoba, užívaná v rozmezí let 1993-1998.

V první chvíli, jak jsem uviděla razítko na falzu posudku, tak jsem si vzpomněla na první zhotovené razítko, které jsem nikdy neužila, protože celý život se vše vždy snažím dělat nejvzorověji a když mi bylo řečeno, že nemá správnou podobu, tak jsem jej prostě nikdy nepoužila a nechala jsem zhotovit razítko, přesně předpisům vyhovující a teprve to jsem začala užívat. V první chvíli jsem pomyslela, že by zde mohlo být použito ono první razítko a přemýšlela jsem, kde by mohlo být - což jej nemám - takže kam se mohlo podít. Domnívám se, že u soudu jsem jej neodevzdávala, že tam jsem možná předložila jen otisk, ale nejsem si tím jistá. Pak je tu velké "propracování" mého bytu třemi zkušenými vykradači 21.12.1994, kdy tuto velkou akci naplánoval a objednal jeden pražský starožitník. Obsah psacího stolu byl tehdy vyklopen na podlaze a vše bylo pečlivě prohledáno. Jeden - nejmohutnější z právě z vězení propuštěných vykradačů - na mne tenkrát čekal za závěsem jeden metr od vstupních dveří do bytu, zatímco jeho drobnější kolega čekal nad mojí hlavou na půdě a třetí za volantem auta venku - až se mnou bude něco provedeno a budou moct akci dokončit. (Je podrobně popsáno ve ZLOČINECH MEZI OBRAZY.)

Avšak po delším zkoumání jsem si uvědomila, že se přeci jen přes tyto shody nebude jednat o dané ztracené razítko, nýbrž že půjde o nově dohromady zkomponovanou podobu razítka, vytvořenou nyní falzifikátory, kteří nejspíš použili moji nejnovější podobu razítka, kde vypustili text www stránek, protože předpokládali nejspíš, že ty v r. 2001 ještě nebyly a namísto mého osobního symbolu uprostřed mého současného razítka vložili státní znak. Jenže po vypuštění názvu webových stránek byl kruh vyplněn asymetricky a vložený státní znak je mírně decentralizovaný - což si lze všimnout, že profesionální razítka mají centrální motiv vždy přísně přesně centrálně umístěný. Prostě drobná chyba - přesně jak na drobných nedostatcích falzifikátoři vesměs končí.

O falzech svých znaleckých posudků jsem již mluvila v živě vysílaném rozhovoru na TV PRIMA v srpnu 1997:

Tehdy jsem užívala výše uvedené razítko, schválené Městským soudem, a protože u falz jsem se setkala s xerokopií svého razítka, nechala jsem si tehdy zhotovit celkem finančně náročné plastické razítko-razidlo, aby nešlo tímto způsobem kopírovat - viz matrice výše vpravo.

 

A zde jsou další razítka, která jsem ještě kdy užívala či užívám - zde konkrétně razítka, jimiž jsem potvrzovala své znalecké posudky od srpna či září 1998 dodnes:

Pro zvětšení klikněte:

A zde porovnání mých veškerých kruhových razítek s razítky na falzech mých posudků - tedy s falzy razítka:

Pro zvětšení klikněte:

 

 

 

A zde konečně přiblížení, proč jsou od druhé poloviny roku 1998 používána jiná razítka než se státním znakem:

Vzhledem k tomu, že jsem zcela od narození neustále malovala, když jsem se narodila do prostředí, kde mne toto obklopovalo, nikdo včetně mě odjakživa nepochyboval, že nejspíš mám před sebou malířskou dráhu, k tomu ve spojení se zálibou v knihách, jsem odmalička viděla svou budoucnost v malbě obrazů a psaní knih. Ve škole jsem pak výrazně vynikala a rodičům přišlo škoda nezaměřit se spíš vědecky, zejména tak usuzovala maminka na základě své osobní zkušenosti, když opustila grafickou školu s tím, že jí neuspokojuje a má vnitřní potřebu vědecké práce a začala se věnovat astronomii.V nejranější době jsem se samozřejmě hodně inspirovala poznáním životopisů významných umělců a dějiny umění mi nebyly cizí, tak jsem tento jejich názor přijala a začala se intenzívně tím věnovat - jak vždy bylo mým přesvědčením, že je nutné vše dělat pouze s plným nasazením. Intenzivně jsem se dějinám umění věnovala i po studiích, přestože mi kvůli dobovému špatnému kádrovému profilu rodičů byly neustále kladeny klacky pod nohy - už hned po maturitě jsem nesměla být přijata na žádnou vysokou školu v republice a musela jsem být napřed zaměstnaná, po studiu jsem během studijního pobytu v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV na popud tajemníka ústavu dr.Josefa Krásy opakovaně předkládala své návrhy na aspiranturu, které opět z kádrového důvodu nebyly nikdy přijaty, když v r. 1982 byl na místo ředitele povolán historik, protože žádný umělecký historik nevyhovoval kádrovým požadavkům, bylo mu hned s jmenován rovněž dáno znalecké razítko v oboru dějin umění, které užívá dodnes, a ihned si mne předvolal, že z kádrových důvodů není žádoucí mé další setrvání v ústavu, ale je žádoucí, abych přijala, co mi připravili - tj. domluvili mi místo na Pražském hradě ve správě uměleckých sbírek, kde nepotřebují kádrovou rezervu, ale odporníka na obrazy. Byla jsem zvyklá přijímat, co se ode mne chce, tak samozřejmě se tak stalo. Ovšem po půlroce dojíždění na Hrad jsem byla devět měsíců téměř nepřetržitě na interně v nemocnici a poté mi byl navrhován invalidní důchod, což se mi zdálo být vzhledem k mému věku a počátku pracovní kariéry divné a zkoušela jsem dále být v daném místě, s přestávkami hospitalizací. Na Hradě jsem se i poznala se soudním znalcem výtvarného umění - vůbec s danou prací a po sametové revoluci jsem ještě rok v místě setrvala, za různých revolučních změn, jichž jsem se snažila využít ve prospěch sbírek - různé i dramatické zážitky z dané doby chci sepsat nyní v knize s pracovním názvem "Jak jsem stát málem připravila o dva Cranachy". A poté, když už bylo oficiálně možné nebýt zaměstnán, tj. nemít v občanském průkaze zapsaného zaměstnavatele, aby nebyl člověk označen jako příživník, tak jsem odešla pracovat samostatně, s přihlášením na Živnostenském úřadě, abych mohla pracovat dle svých možností a nemít stále ze zdravotních důvodů absence v zaměstnání. Ve znalectví jsem viděla určitý styčný bod předmětu své obživy, i když zcela nikoliv jediný, neboť jsem zpočátku založila i nakladatelství k vydávání publikací určitého zaměření. Zažádala jsem tedy u Městského soudu o znalectví a na základě mé praxe mi bylo ihned vyhověno.

Vzhledem k mému zájmu o malbu již od dětství, jsem přirozeně byla i na malířství nejvíc orientovaná v dějinách umění, což mi hned při první zkoušce v prvním ročníku vytkl zkoušející profesor na dějinách umění, že nejde úzce se zaměřit, že je třeba pojímat veškeré projevy výtvarného umění a uměleckého řemesla a jako příklad se mne hned při zkoušce ptal, co to mám za kámen v prstenu na ruce. Protože jsem vždy myslela, že každý člověk má povinnost být co nejdokonalejší a vše dělat co nejlépe, tak jsem urychleně napravovala tento "nedostatek" a věnovala se studiu i ostatních druhů výtvarného umění a poznávala i drahé kameny, aby už se nikdy nestalo, že by někdo zjistil nějaký nedostatek v mých znalostech. Tak i ve znalectví jsem nebyla hlouběji obeznámena se specializacemi a jako historička umění jsem tedy měla představu, že mou povinností je pojmout znalectví ve výtvarném umění v celé jeho šíři - jak i bylo Městským soudem stanoveno - viz text na soudem schváleném znaleckém razítku:

Po jmenování Městského soudu v Praze znalcem na počátku roku 1991 mi společně s dalšími nově jmenovanými znalci všech oborů bylo zdůrazňováno, že od té chvíle jsme úředními osobami, které mají své povinnosti a musí mít stále na zřeteli svou korektnost a bezúhonnost. Během své předchozí praxe jsem byla zvyklá, že bylo vždy počítáno s tím, že se musím postavit všemu, všeho se ujmout, vše zvládnout nějak vyřídit, aniž by někdo zjišťoval, zda je to vůbec možné a mám či nemám k tomu předpoklady, vždy bylo počítáno s tím, že je musím mít, nešlo říct, že něco nejde - např. bylo normální mne samostnou poslat s obrazem nevyčíslitelné hodnoty v ruce do zahraničí, aniž by se mne někdo ptal, jestli vše budu schopná vyřídit v zahraničí daným cizím jazykem či zda ochráním obraz a přivezu jej opět zpět - to vše se předpokládalo, že je samozřejmé. To, že bych sama jako umělecká historička mohla mít s obrazem nekalé úmysly a v zahraničí jej nějak využít ke svému prospěchu, to již v souvilosti s mým povoláním nikoho nikdy ani nenapadlo a mne samozřejmě už vůbec ne - proto v současné době neuvěřitelně uráží různé výpady právě ze strany podvodníků či obchodníků,.snažících se odvést pozornost od sebe. Nevidí absurdnost svých výpadů, protože neznají předešlou dráhu plnou mnohem větších a snadnějších "příležitostí k obohacení",jejichž využití samozřejmě nikdy nepřicházelo v úvahu, ba ani by nepřišly na mysl.

Vzhledem k výše uvedenému jsem tedy v počátcích své znalecké praxe považovala za svou základní povinnost nevybírat si, nýbrž ujmout se všeho, o co jsem požádána -ujmout se toho a se vším si poradit - to je ono, co jsem viděla jako svou povinnost a až v současnosti jako zkušená naopak stále víc odmítám spousty žádostí - tehdy jsem si myslela, že nesmím.

Hned na úplném počátku mé soudněznalecké praxe - v r. 1991 - se na mne obrátil tehdy mladší člověk, který byl dědicem zemřelého faráře, rytíře řádu Maltézských rytířů. Jako farář zemřelý neměl svou rodinu a žádné dědice, ale ujal se, jak jsem se pak dozvěděla osamoceného chlapce a ustanovil jej svým dědicem. Ten tedy už v dopělém věku se po smrti faráře na mně obrátil, že je tlačen velmi časově a musí rychle vyklidit faru ve Vyšehradské ulici v Praze. Bylo tam obrovské množství předmětů a uměleckých děl - mnoho obrazů, ale i další výtvarné předměty a také nějaké liturgické a jiné šperky - s v rámci zpracování pozůstalosti jsem považovala za svou povinnost se ujmout jejich zpracování pro dědické řízení - nic jiného v tom jako pocit povinnosti samozřejmě nebylo, neboť tarif za každou položku byl jasně stanoven vyhláškou - a myslím, že to bylo asi 135,- Kč - nemýlím-li se a nebyla ještě nižší. Ale rozhodně nejvyšší byla 135,- Kč. Ale považovala jsem za svou povinnost, že si nesmím vybírat a musím zpracovat vše. Celé noci jsem tenkrát rychle doma sepisovala ve dne opoznámkované položky. Když pak farářův dědic odevzdal notáři podklady pro dědické řízení, tak pak až následně se rozhodoval, že ukončí své zaměstnanecké postavení a osamostatní se za pomoci úvěru u Komerční banky, kam jako zástavu úvěru vložil dané liturgické aj. šperky z daného dědictví.

To byl úplný počátek mé soudněznalecké praxe, načež mne brzy vedle běžných požadavků od lidí, začalo oslovovat i množství nejrůznějších institucí, největší práce byly pro řadu ministerstev a proÚřad vlády, kde často byla evidence velmi neúplná, někde dokonce téměř scházela, takže jsem předala i své návrhy na evidenční karty. Všude jsem určila umělecká díla a jejich hodnoty - pro stovky uměleckých děl, přičemž se jednalo o obrovský objem práce a velké pracovní nasazení, kdy položka byla vesměs účtována 200,- Kč.

Hodně jsem také hned od počátku pracovala pro kriminalisty, což mi bylo blízké, vzhledem k tomu, jak mi byly od dětství předávány znalosti a zaměření tatínka, pro nějž byla kriminalistika jeho cílem, k níž nakonec nedosáhl vzhledem k tomu, kdy po kádrových prověrkách u policie v r.1971 řekl, že nesouhlasí se současnou státní politikou a musel od policie odejít. Snad nejvíc jsem spolupracovala s kriminalisty z Bartolomějské v Praze 1, kteří pak přibližně v polovině 90.let řešili hlavě stále se pravidelně opakující "problematické krádeže" u tehdy jednoho z předních pražských starožitníků v Praze 1. V dané věci se na mne obraceli a já jsem jim vypracovávala znalecké podklady, které se dost lišily od toho, co nahlašoval daný starožitník, který mi hned vzápětí telefonoval a vyhrožoval do telefonu, že se postará, abych přišla o znalecké razítko. Že má u soudu své známé a určitě se o to postará.

Byl to jeden z představitelů jedné skupiny pražských starožitníků, s jehož dalšími dvěma přáteli tohoto vyhrožujícího, který mezitím již zemřel, jsem měla také co do činění. Jeden evidetně objednal tři zkušené vykradače, kteří příchod ke mně důkladně připravovali minimálně dva týdny a pak jeden z nich na mne čekal v bytě, aby mne nějakým způsobem zneškodnil - viz popsané ve ZLOČINECH MEZI OBRAZY. A další z přátel mnou a kriminalisty zastiženého a postiženého starožitníka o sobě dal hlasitě vědět - nevím nyní zda v r. 1997 či 1998. Možná to bylo počátkem roku 1998. Ve své bezelstnosti, dle protistrany zřejmě absolutně nepochopitelné a pokládané za základní chybu a projev hlouposti jsem tohoto starožitníka a majitele tehdy nejvíc u nás funkční - ba tehdy snad i jediné aukční síně u nás - doporučila Komeční bance, která se na mne obrátila, že výše uvedený dědic faráře a Maltézského rytíře nesplácí úvěr a banka potřebuje předměty zástavy prodat. Starožitník je hned zahrnul do své nejbližší aukce, kde úmyslně otiskl v textu katalogu k jednotlivým položkám texty z mých posudků z r.1991 a aktuální texty jiného znalce, které se dost lišily. Toto pak poslal do redakce Blesku a redaktory zřejmě pozval k aukci a v novinách se hned po aukci objevil velký článek, jak jsem nadhodnotila předměty pro zástavu v Komerční bance. Komerční banka si pak vnitřně zkoumala a došla k závěru, že zástava k úvěru byla ukládána velmi brzy v porevoluční době, kdy ještě banka neměla v tomto dostatečnou praxi a vlastně nemohou zaručit, že kdokoliv se kdykoliv později v mezidobí 1991-1998 nemohl k věcem dostat a vyměnit je za kopie - jak byly předměty zástavy pak v r. 1998 určeny - což samo o sobě je dost nepochopitelné, že by ctihodný církevní hodnostář měl ve svém držení uložené kopie.

Nicméně mezitím než bylo odhaleno, kde mohla v bance vzniknout chyba, starožitník-přítel mnou a kriminalisty zastiženého a postiženého starožitníka nelenil a ihned jím objednané články z Blesku poslal k Městskému soudu. Odtud jsem dostala dostala dopis, podepsaný jakousi úřednicí, abych se k tomu vyjádřila - vajádřila jsem se, jak šlo, neznala jsem ještě tehdy pozadí ukládání předmětů zástavy u banky, jak se jím banka zabývala až následně.

Krátce nato se mi přihlásil pán, který byl doslova velmi zoufalý, že se chystá obrovské neštěstí a přijde vniveč mnoho dokladů o minulosti lidské kultury - v jakési určité lokalitě, že je obrovské naleziště přemětů rukodělné práce a na místě chtějí začít stavět nějaký hypermarket či něco podobného, aniž by bylo místo prozkoumané - a obracel se na mne s velkou prosbou, abych mu v dané věci pomohla, aby se tomu věnovala pozornost a nedošlo tu k nenávratným škodám. Přinesl mi plnou krabici s množstvím kamenů, které byly evidentně prokazatelně opracované lidskou rukou - s pravidelnými kruhovými otvory aj. detaily, které nemohly vzniknout než prací lidských rukou. A vzhledem k textu mého znaleckého razítka, jsem považovala za svou povinnost zabývat se vším, co prošlo zpracováním lidskou rukou. Vypracovala jsem mu proto posudek, kde jsem zdůraznila potřebnost, aby se daného místu věnovala pozornost archeologů dříve než se tam začně s jinými pracemi. Objednavatel posudku si pro něj přišel a chtěla jsem celkem za jeho úhradu - tj. prozkoumání velkého množství artefaktů a zpracování -celkem 2.000,- Kč. Objednavatel pokrčil rameny, že je nyní nemá, tak jak i mnohdy jindy jiným, jsem dala posudek zdarma, hlavně když pomůže jeho věci, v níž byl tak zoufalý. On ihned s posudkem začal obíhat různé instituce, možná i dost důrazně na ně naléhal, takže to vzbudilo velký ohlas, různé články a přihlásila se i televize, která natočila reportáž, v níž mluvili i různí archeologové, kteří vesměs říkali, že samozřejmě jsem psala s věcnou neznalostí v oboru archeologie, ale že chápou, co bylo cílem a rozumí tomu. Nejspíš si některá z institucí stěžovala i k Městskému soudu a od dané paní mi od soudu přišel rezolutní krátký dopis, abych odevzala soudněznalecké razítko.

Urychleně jsem dokončila právě množství práce pro Úřad vlády a zase dle svého naivistického bezelstného idealismu jsem byla přesvědčená, že soud je právní instituce a právo tam vždy nakonec dojde uznání a že je třeba jen přesně poslouchat pokyny. Takže jsem urychleně v srpnu 1998 dorazila s razíkem k Městskému soudu, odezvala jsem razítko a říkala jsem si, že čím dřív to udělám, tím se urychlí proces odhalení toho, jak se vše má a že jsou za tím zájmy určitých starožitníků a že poté se mi všichni velmi omluví - jak jsem si tehdy naprosto naivisticky představovala. A tím větším překvapení pak bylo, že se nikdo neomluvil do týdne, do měsíce, ba ani do roku - a co k tomu říct, že dokonce ne dodnes. Od té doby jsem už dávno ztratila své idealistické představy a vím, že úřady se nikdy neomlouvají. Nicméně tehdy se stále v pravidelných intervalech po dobu několika let ozývaly např. úřednice z Úřadu vlády, zda již k navrácení normálního stavu došlo a mám úřední razítko se státním znakem a podobně tomu bylo ze strany kriminální police z Bartolomějské, že prý není za mne náhrada. Tehdy jsem spolupracovala s jednou s.r.o. v takto zaměřené činnosti, jedné z jejích aktivit a její prakticky zaměření představitelé, mnohem protřelejší a rezolutnější, se na mne tehdy velmi zlobili pouze za to, že jsem razítko jela k soudu odevzdat, že to byla má hlavní chyba, že to se nedělá. Byla to evidentně tichá malá aktivita, nikoliv nějak veřejně probíhající akce a nemělo jí být vyhověno. Jestliže by tam byl oficiální zájem, muselo by být řešeno oficiálně a nikoliv jedním oznamovacím dopisem. Pak po čase v dané věci k Městskému soudu vyslali právníka, s nímž spolupracovali - ovšem komerčního právníka, tj. přesně člověka naprosto diametrálně odlišného myšlení, které vkládají i do mysli ostatních, protože nechápou, proč by někdo myslel jinak než od penězů k penězům - a ani si nechci představit co snad u soudu vykládal - rozhodně ne v tom smyslu, že za položky dědického řízení po faráři a Maltézském rytíři jsem dostala po 135,- Kč a źa rukodělně opracované artefakty zcela nic, že to bylo mnoho práce zdarma. Neboť následně se pak šířily všude řeči - tedy samozřejmě hlavně mezi obchodníky, jak jsem se na těchto záležitostech nesmírně obohatila. Ostatně o něčem takovém šíří obchodníci řeči dodnes - ve své snaze o získání zákazníků na svou stranu oproti znalci, který dle nich navyšuje cenu, kterou oni říkají ve svém zájmu nižší - a znalce obviňují v tom smyslu, že si bere znalečné dle výše ceny, jakou určí - takovou si vytvořili teorii - a nejspíš ji sdílí ten, popisovaný v mých ZLOČINECH MEZI OBRAZY jako Svatopluk Skvrna i ten známý z povídky, vybrané mezi nejhezčími detektivními povídkami do sborníku - o podivných praktikách obchodníka s obrazy PhDr. Josefu Vysokém, jehož reálný předobraz vykládá klientům neobyčejně zkontruované vymyšlenosti, že mi dlouho trvalo, než jsem pochopila, co vlastně má na mysli. Paní se mne ptala, jak to s tím je, co tento obchodník říká a že prý na mne je plno exekucí a že v současnosti jsou již tyto exekuce rychlé - v tom symslu, že exekuce jsou na to, že píšu lidem vysoké ceny obrazů, když on se snaží prosadit co nejnižší. Tak jsem se paní stále ptala - a jako že exekuce na co, že mé odhady někoho poškodily a že jako exekuce jsou na částku, o níž byli poškození nebo co je tím myšleno? A pak jsem z paní dostala, že exekucemi dle tohoto obchodníka jsou ze znalce vymáhány finanční rozdíly - jak si určuje znalečné dle ceny obrazů a když jsou ceny nižší, o co by znalečné mělo být nižší. Koukala jsem jako blázen, jak to má takto domyšlené, až k exekucím, zatímco onen Svatopluk Skvrna už téměř za chvíli dvě desetiletí šíří, že jsem dokonce ve vězení - což se i dost kryje s mými hospitalizace, takže tomu možná leckdo i věřil - skutečně těmto výmyslům obchodníků zřejmě stále ledaskdo věří, jak se mi pak donáší z dalších stran - i když okruh mých známých se mi většinou bál tyto reči reprodukovat, protože se jim to zdálo být příliš.

Nicméně právníci aj. z profesního sdružení IURIDICA nepřijali jak v roce 1998 onen dopis od Městského soudu a už vůbec ne nějaké pomluvy obchodníků, stále mne vedou ve svém katalogu a naopak doporučují veškerých notářům, advokátům, soudním komisařům apod., kteří se na mne také právě hodně na doporučení kolegů obracejí. V katalogu jsem vedena jako znalec momentálně nepověřený žádným soudem, tedy znalec bez pověření soudem a užívám razítka bez státního znaku. Celá skutečnost tak má za následek pouze to, že mnoho úředních spisů a důležitých listin se musí obejít bez razítka se státním znakem.

Již dávno jsem znechucená poměry v této oblasti u nás a neoplývám oním enthusiasmem, který jsem měla v 90. letech a vůbec už nejsem ochotna vyčerpávajícím způsobem pracovat v jakýchsi obecných zájmech, jak jsem tehdy považovala za svou povinnost. Nyní jsem již vážně nemocná a invalidní a nepovažuji nic za svou povinnost, žádné pověření soudem bych už ani nepřijala a neustále všechny upozorňuji, aby se připravili, že se znalecké praxi již úplně přestanu věnovat a plně se soustředím na svou vlastní tvorbu výtvarnou a literární, což je ono, co je mi předurčeno od nejranějšího dětství.

 

Vzhledem k tomu, že vznikala falza mých posudků už v 90. letech a v současnosti rovněž jsou mé znalecké posudky falšovány a neuvědomuji si, že by existovala falza znaleckých posudků i jiných znalců, nedomnívám se, že by jakýkoliv problém kdykoliv byl v kvalitě mých znaleckých posudků či jejich žádanosti - FALZA DOKAZUJÍ OPAK.

Vždy jsem psala a píšu znalecké posudky pouze na základě svého přesvědčení a vždy tak, abych kdykoliv mohla jejich text obhájit. Je samozřejmostí, že mezi těmi už tisícovkami hodnocených obrazů se najde několik případů - ovšem spočítatelných na prstech ruky, které mne trápí, že jsem je takto napsala - i když jsem je psala rovněž v plném přesvědčení, jinak ani není možné. V těchto případěch tomu většinou bylo tak, že jsem byla oklamána a úmyslně mi byly zatajeny určité okolnosti, při jejichž znalosti bych odmítla posudky zpracovat. V posledních letech mám na mysli dva zadavatele posudků, kteří mi úmyslně lhali a tím způsobili to, že když si nyní na to vzpomenu, dělá se mi špatně a když se mě někdo na dané posudky zeptá, tak vždycky vysvětlím, že v tomto případě výjimečně nejsem zajedno s tím, co jsem tehdy v pomýlení a pod tlakem vypracovala. Jak jsem uvedla, je to výjimka mezi tisícemi hodnocených obrazů.Už jsem se setkala s tím, že mi právě tyto posudky jsou předhazovány, že píšu nebo jsem napsala posudky na falza - jednoduše - hned tuto skutečnost vyhmátly určité kruhy, vystupující v něčím zájmu - je otázka, zda ve svém vlastním anebo pracují pro někoho dalšího. Ve stejném smyslu i zpochybňují pravost krásných kvalitních originálů - což je takový moderní proud - falzum na druhou, kdy v zájmu určitého konkurenčního boje jsou kvalitní originály označované za falza - což si lze jen představovat, jak se velikáni českého malířského nebe v hrobě obracejí, že jim jsou jejich obrazy upírány - je to námět, který poskytuje současná doba a mám v úmyslu jej literárně zpracovat. Tito lidé vystupují často velmi agresivně, chtějí se příst a vyvolávat rozruch, což nemám zapotřebí, protojsem již myslím v únoru 2010 podala trestní oznámení a policií mi bylo doporučeno řešit záležitost soudně. Nemám chuť se s někým přít, nehádám se a nebudu čas trávit takovými hrátkami - čas považuji za to nejdrazší a nejvzácnější co člověk má - a je ho velmi málo na to, aby jej promarnil. Mnohem radši se takovým vyvolávačům sporů vysmívám v literatuře a poskytnu je tak ostatním, aby se jim také mohli zasmát.

 

Již od první poloviny či poloviny 80. let při průzkumu obrazů spolupracuji s ing.Bohumilem Štverákem, který tehdy zahájil provádění své originální radiologické expertízy pomocí rentgenofluorescenčních paprsků, určující se stoprocentní jistotou objektivní vědeckou metodou stáří veškerých vrstev díla, tj. včetně podkladu a popř. i lokalitu vzniku díla - bližší informace:

 

 

 

 

Dále obecně ke ZNALECTVÍ VÝTVARNÉHO UMĚNÍ:

 

http://www.mariepospisilova.com/znaleckeposudky.html

http://www.mariepospisilova.com/znalecne.html

http://www.iuridica.eunet.cz/list.php3/?id=1897&lan=c

  

VAROVÁNÍ před falzy znaleckých posudků!!!

Byla mně opět po čase prezentována falza rádoby mých znaleckých posudků - prosím dejte na to pozor a radši mne kontaktujte, abych své autorství toho kterého znaleckého posudku potvrdila. O takových falzech jsem věděla v 90. letech, učinila jsem proti tomu tehdy určité kroky a hovořila jsem o tom živě v TV vysílání PRIMA. A jak se ukázalo, tak falza mých posudků - zejména na zdánlivě cenné obrazy, vydávané za díla Jana Zrzavého apod. - byly produkovány i později. Falzifikátoři moc dobře vědí, že bych vědomě jejich falzum nepotvrdila, proto posudky falšují. Děkuji Vám za Vaši obezřetnost.

  

POZOR NA DALŠÍ FALZA MÝCH RAZÍTEK A POSUDKů

Čerstvé zjištění - v Praze je galerista, který si nechal udělat razítko s mým jménem jako poradcem v umění - modré obdélné razítko v podobě, jakou nikdy žádné mé razítko nemělo. A tímto razítkem opatřuje obrazy ve své galerii - jakože s ním úzce spolupracuji, docházím do galerie, v níž jsem nikdy nebyla a tímto způsobem potvrzuji pravost obrazů, které jsou ovšem samá falza - Medků aj. autorů - připravených dle toho, o koho má kupec zájem. Má kolem toho vymyšlené báchorky, že skici k daným obrazům jsou ještě u mne apod. Přitom tento člověk byl u mne krátce poté co se před lety přistěhoval do Prahy - pouze asi 2x - asi dost na to, aby zjistil, že bych mu obrazy ve skutečnosti nikdy nepotvrdila, tak se rozhodl řešit takto. Dále falza provází i jakoby mými posudky, v naprosto nesmyslné podobě, jak nikdy mé posudky nevypadaly, s razítkem - že když se podíváte na můj web na kapitolu o falzech mých posudků, tak hned víte, na čem jste. Takže pozor na to - pozor na falza mých razítek a mých posudků a spolupracuji v současnosti pouze s jedním pražským galeristou, který sídlí v Praze 1, v samotném centru Prahy, kam sama pro špatné parkování ani nedocházím, žádné obrazy razítky neopatřuji a pro posudky jsou ke mně odtud obrazy voženy. Nevěřte tedy žádným galeristům z ostatních částí Prahy, kteří tvrdí, že se mnou spolupracují! O falšování svých posudků jsem mluvila na TV PRIMA již v srpnu 1987 - pokusy o falšování mých posudků se objevují stále.

  

   Od roku 1991 jsem do počátku roku 2012 vypracovala celkem 3710 znaleckých posudků, většinou s určením a oceněním obrazů, ale i jiných předmětů výtvarné hodnoty, kterým jsem se věnovala zřejména dříve, v poslední době se vyhraňuji pouze na podrobnější znalecké posudky na obrazy. Přičemž leckdy se pod jedním číslem skrývá znalecký posudek i na stovky položek.

   Od roku 1991 jsem znaleckou činností navázala na svá uměleckohistorická studia na FFUK v Praze a dále na praxi v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV a později v památkovém odboru Kanceláře prezidenta republiky  při správě uměleckých sbírek Pražského hradu.

   Znaleckou činnost jsem v r. 1991 začala zejména určováním, oceněním a sepsáním obrazů a jiných umělecky hodnotných předmětů v řadě státních úřadů - jako v Úřadu vlády ČR, na Ministerstvu financí ČR, Ministerstvu vnitra ČR, Ministerstvu zahraničních věcí a jinde. Znamenalo to vesměs zavedení odborné evidence těchto předmětů ve státních úradech, často poprvé jejich určení a stanovení hodnoty. Dále jsem hodně pracovala pro soudy a také pro kriminální policii, s níž jsem spolupracovala na řadě významných případů.

   Pro zvětšení klikněte a pak znovu:

  

Výši znalečného, co za jaký úkon zaplatíte, se dočtete přesně na http://www.mariepospisilova.com/znalecne.html

O znalecké práci rozhovor živě v TV PRIMA ve čtvrtek 7. 8. 1997 v pořadu Dobrý večer - nyní neaktivní - http://mujweb.cz/www/MariePospisilova/PRIMAznal.htm.

 

   Během práce jsem odhalila řadu velice významných obrazů, jako např. hned v r. 1991 jsem na obraze v soukromém majetku ve východních Čechách našla signaturu i vročení - zatím nejpozdější dataci významného španělského malíře 17. století. Do té doby byly známy pouze tři značené obrazy tohoto malíře - dva ve španělském Pradu a jeden v soukromém majetku v Rakousku a panovala domněnka, že v roce datace nově objeveného obrazu malíř již nemaloval.

  

Je uvažováno - dle časových možností - jako výtěžek z podrobně vypracovaných znaleckých posudků postupně na základních stránkách zvěřejnňovat medailony českých i světových malířů , na jejichž obrazy byly vypracovávány znalecké posudky - na:

http://www.mariepospisilova.com

 

TOPlist