BRDSKÉ HOVORY

 

Chystá se druhé číslo měsíčníku - rozklikněte:

Řitecká Bílá paní a pes Baskervillský aneb zároveň reklama na chystané druhé číslo měsíčníku BRDSKÉ HOVORY a rovněž i předběžná pozvánka na HOVORY O UMĚNÍ třetí čtvrtek v měsíci. Plastika představuje Řitečkou Bílou paní, která se prochází v mlhách po brdských hřebenech a tak tam potkala v mlkách zbloudivšího psa Baskervillského, který zabloudil z devonshirských blat a ujala se ho. Plastika je tvarovaná v sochařské hlíně tak, jak pracuje umělecká historička - dle základního kánonu esovitě prohnutého těla Madon tzv. krásného slohu konce 14. století a kolem 1400, jak nás v nich v době studia "honil" doc. Jaromír Homolka a museli jsme umět jednotlivé madony kreslit zpaměti. Jak je na inzertním fotu avízováno bude se hovořit a psát rovněž ke kauze o údajných falzech obrazů, tedy kauze Fröhlich a to v reakci na do nynějška tři předem neohlášené návštěvy novinářů. Těžko si vykládat, proč se předem neohlásili, nelze se vymlouvat na nedostatečnou publicitu všech mých kontaktů na internetu, ba dokonce často i u slovníkových hesel. Nabízí se i představa, že chtěli "překvapit zločince, který by se jinak před nimi skrýval". Přičemž pouze práce jediné novinářky přináší reálné skutečnosti, ostatní jsou často neuvěřitelné. Ba výsledek práce jednoho subjektu je tak plný nesprávných jinak obecně známých a publikovaných faktů, že každý čtenář hned vidí, že zde nic není správného a tak článek musí brát jako snůšku omylů a nesmyslů. Však také se ukázalo, že autorem není novinář, nýbrž komik, skutečně komické....Proto jedinou zodpovědnou novinářku odměňuji postupně zasílanými unikátními materiály ke kauze, které žádní jiní novináři nemají. Dobrá práce se vyplácí.

 

Součástí obsahu Brdských hovorů budou samozřejmě i témata z aktuálních HOVORů O UMĚNÍ. Blíží se opět třetí čtvrtek v měsíci, kdy se pravidelně setkáváme při HOVORECH O UMĚNÍ v Galerii a umělecké kavárně Michael na Rašínově nábřeží 58 v Praze 2 od 17 hodin – tentokrát tedy ve čtvrtek 17. 8. 2017.

Setkání se stává už natolik pravidelným, že i uvažuji, zda je nezbytné posílat pozvánky. Přistoupila jsem tedy k tomu, že adresář opravdu zúžím a namísto dřívějších celých čtyř celků adres, budu posílat pouze jeden okruh. Velký nápor mailů vždy způsobil, že mi pravidelně pak byla zablokována adresa. Proto také ostatně užívám víc variant adres ze své domény. Dokonce se mi při početném rozesílání pozvánek stal jeden – tedy ojedinělý případ, že adresát mi poslat výhrůžný e-mail, ať ho přestanu obesílat nebo to bude muset řešit jinak. Zřejmě nějaký nervózní – je to ostatně onen člověk, jehož zabírá kamera před naší zahradou při kradmé manipulaci s obrazem za stálého těkání očima po kamerách – viz videa na mém webu. Když si nepřeje dostávat pozvání, tak proč bychom mu posílali, nejspíš jej umění ani nezajímá a představuje pro něj jen peníze, k nimž si tenkrát právě rychle přišel. S tím hlediskem jsem adresář Hovorů o umění výrazně eliminovala, abych náhodou někoho neobtěžovala.

Bude se hovořit o všem, co později naleznete v dalším čísle měsíčníku BRDSKÉ HOVORY. Chtěla jsem jej připravit před konáním Hovorů, což se zcela nepodařilo. Proto s sebou vezmu alespoň vytištěné předchozí číslo – pro příchozí zájemce. Minule nás právě před počátkem Hovorů překvapila neuvěřitelná bouřka s obrovskou průtrží mračen, která znemožnila mnohým dorazit a přes nepřízeň počasí se dostavili jen ti nejvěrnější - na fotografiích pražská galeristka paní Eva Rabasová, mladičká sklářská výtvarnice Alžběta Varmužová a MUDr. Petr Dvořák, provozovatel internetové galerie z Roztok, na stěnách tentokrát byly konečně skutečně práce studentů výtvarné školy Michael, po jejímž skončení se na stěny vrátí opět naše obrazy:

Na vyhlášená témata se mnozí těšili a přejí si, aby byla znovu zopakována. Je to zejména 3D malba. Pojem 3D nás v současnosti obklopuje, v bankovnictví, v mapách a všude. Snaží se o něj i malba, která tím potírá svou dvourozměrnost. Ovšem není to vůbec nic nového, jak by se zdálo, v podstatě o podobné iluze se malířství snaží od renesance, ne-li dříve. Ale vždycky se to nazývalo jinak, pojem 3D je věc naší současnosti. Je zajímavé zauvažovat i o kubismu v této souvislosti. V podstatě se dá pojem 3D vnášet i do literatury – jestliže součástí děje jsou reálná místa, reálné stavby. Přesně o to se snažím s naším domem, kde třeba už v prosinci loňského roku ve výboru oceněných holmesovských povídek vyšla tiskem má povídka, odehrávající se v r. 1927 v Mníšku pod Brdy a v našem domě v Řitce, kde v té době měla žít prateta současné autobiografické hrdinky – Rosemarie Macešková. Čtenáři se tak mohou přijít podívat na skutečný dům, který je v povídce popisovaný – což je onen princip zhmotnění – principu 3D, třetí rozměr, dodaný literatuře. Dostal tak svou historii dům, který jsem dostavěla a zkolaudovala až v říjnu 2013. Avšak charakter, který jsem mu dala, zmátl i novináře – což ovšem zase svědčí o jeho nepřipravenosti, že se vůbec nepodíval na mé weby, kde by se vše dozvěděl. Když jsem přebírala od pošťačky balík, přiblížil se ke mně opatrně ze strany člověk výrazně islamistického vzhledu. Později jsem si vyhledala, že se jedná o arménského komika, který se tady z těžko pochopitelných důvodů živí psaním pro noviny, přičemž si sám nic nenastuduje a i co slyší, tak napíše zcela jinak. Takže znalý čtenář ihned vidí, že zde se nic správně nedočte a celé noviny tím ztrácí kredit. Ale napsal a byl tedy přesvědčený, že dům jsem zdědila po rodičích, kteří jej chudáci nikdy nemohli vidět, když zemřeli v prosinci 1999 a dům jsem zkolaudovala v říjnu 2013. A rovněž zde vzpomněl atmosféru detektivek Agathy Christie, takže atmosféra je správná, i když o tom psal komik, nikoliv novinář.

Je pozoruhodný fakt, že evidentně po tiskovce policie o kauze Fröhlich ke mně začali jezdit novináři formou přepadovky, zcela neohlášeni, ačkoliv na ně i se všemi kontakty vykouknu všude na internetu – což komik ještě postavil na hlavu, když si přičítá za úspěch, že mne objevil. Asi moc na internetu nečte, kde jsem se dávno vyjadřovala i k této věci. A pozoruhodné je moje spojování s verifikací obrazů, když obrazy byly majiteli přinášeny již s posudky – a to těmi nejkompetentnějšími a zejména s materiálovými průzkumy, jasně určujícími dobu vzniku. Což materiálové průzkumy uznávaných osobností, ale i institucí? Že by nebyly věrohodné výsledky Laboratoře molekulové spektrometrie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze či by je špatně vyhodnotila Laboratoř restaurátorské školy AVU? Těžko lze obejít výsledky racionálních věd a s jakým vysvětlením zde policie přijde? Podobný „oříšek“ řešila s rozčílením francouzských galeristů a odborníků, že by nepoznali falzum a že někdo od nás si dovoluje říkat, že obrazy, koupené u nich jsou falza. To policie vysvětluje sofistikovaností majitelů obrazů, kteří obrazy „provětrali“ přes pařížské galerie. Ani tím se však policie nevypořádala se skutečností, že by tím tvrdila, že francouzští odborníci nepoznali falza, což oni odmítají a naopak vyslovují pochybnosti o kompetentnosti toho, kdo u nás obrazy zpochybňuje.

A to vše tedy když vůbec neuvažujeme o „investici“ do obrazů Emila Filly. Nedovedu stále pochopit, jak někdo může považovat za pro sebe dobrou investici, když dá za obraz několik milionů Kč. To je investice, ale pro někoho jiného, pro kupce to jsou do obrazu vložené peníze, které těžko někdy dostane zpět. Chudák Filla, když od něj celý život nikdo nekoupil obraz ani za nizoučkou cenu a hypotéku na jeho dům, od r. 1922 doplatili až dědici v 60. letech. Tenkrát za jeho života kupovat jeho obrazy by byla dobrá investice – tenkrát za jednotlivé tisíce, dnes miliony. Dnes se to posouvá a opět je třeba kupovat obrazy za tisíce, maximálně desetitisíce, z nichž časem budou statisícové či dokonce milionové hodnoty. To chce ale asi příliš myšlení.

Takže o tom všem budeme ve čtvrtek mluvit – včetně Řitecké Bílé paní, která se ujala v mlhách zbloudivšího psa Baskervillského, neboť brdské mlhy jsou podobné jako v Devonshiru – viz má plastika, tedy jak dělá plastiku umělecká historička - postava s výrazně esovitým prohnutím těla a řasenou draperií, dle kánonu tzv. krásných madon, tj. mariánských soch z období tzv. krásného slohu konce 14. století a kolem roku 1400, jak nás v době studia doc. PhDr. Jaromír Homolka nutil umět je všechny kreslit zpaměti, podobně jako portály francouzských katedrál.

Těším se tedy na všechny zájemce o umění ve čtvrtek a vše pak najdete v dalším čísle měsíčníku BRDSKÉ HOVORY!

 

Zde výjimečně první číslo měsíčníku z reklamních důvodů zdarma ke stažení - rozklikněte:

 

 

 

Namátkové ukázky z 1. čísla - rozklikněte:

 

Rozklikněte výhledy z oken velkého ateliéru na brdské hřbety:

Rozklikněte:

 

 

Cena - koupě a abonence:

Přestože byly zjištěny větší náklady tisku, pro podporu zájmu o měsíčník, byla ponechána spíš sponzorovaná cena:

Cena jednoho čísla v tištěné podobě: 30,00 Kč, s poštovným: 40,- Kč, zvýhodněné předplatné na půl roku: 160,- Kč, s poštovným: 220,- Kč;

cena jednoho čísla v internetové podobě: 20,- Kč, zvýhodněné předplatné na půl roku: 100,- Kč;

k platbě předplatného byl vyčleněn účet:2114673544/2700, poslali-li jste platbu již na jiný, díve uvedený účet, nic se neděje. Do poznámky uveďte své jméno.

Objednávky je možné adresovat: pansymarie@mariepospisilova.com; telefonicky: 777337687, 731510213 či na adresu: Galerie ROSEMARIE, Zahradní 367, 252 03 Řitka či osobně při HOVORECH O UMĚNÍ či jinde.

Ráda bych také připomněla možnost inzerce v měsíčníku BRDSKÉ HOVORY, cena dle dohody, výchozí je počítána 1000 Kč na polovinu strany A5, 2000 Kč na celou stranu A5 a 4000 Kč na dvoustranu A5.

Rovněž zde je možné se hlásit k abonenci a případně i inzerci:

nebo

 

TOPlist