Ukrajincova pomsta

 

"Ukrajinec Serhiy Ponedilok se stal Serge Műllerem - Evropanem každým coulem"

Bohužel vyobrazení je stále příliš ušlechtilé a nepodařilo se mi tak zcela zachytit ohavnost v plné reálné míře, tak jak vyděsila i náhodné mužské pozorovatele, kteří si odnesli negativní zážitek do konce života - něco v civilizovaném kulturním světě nevídatelného.

 

Ukrajincova pomsta spočívá v e-mailu, který poslal na adresu jedné sousedky, o jejíž mailovou adresu si řekl zřejmě poslední den na naší stavbě - tj. 2.9.2011 a pár dnů pak smolil následující text, který jí odeslal 5.9.2011 a ta jej ještě týž den přeposlala mé sousedící sestřenici a tak tam tento text mezi sousedy koloval rok a půl po sousedech, kteří v okolních domech v Řitce žijí, zatímco my v našem domě ještě nebydlíme. Jedná se dosud o stavbu - a právě, aby byla stavba konečně dokončena a mohli jsme se tam konečně přestěhovat, oznámila jsem manželce ukrajinského stavitele, své spolužačce z gymnázia, že bude třeba, aby její manžel naší stavbu již opustil, aniž bych použila jakýchkoliv nepříjemných slov, že se mnohé bude muset předělávat a že Ukrajinec si spíš užívá bydlení ve stavbě, než by pracoval na stavbě. Ztráta dobrého bydla Ukrajince natolik rozčílila, že si promyslel následující pomstu - viz text mailu, který mi sestřenice přeposlala až po roce a půl a tím mne seznámila s názorem, který na mne sousedé v budoucím bydlišti bez mého vědomí měli či mají:

 

----- Original Message -----

From: sestřenice

To: pansymarie@mariepospisilova.com

Sent: Monday, January 14, 2013 10:02 PM

Subject: Fwd: Fwd: OMLOVA

 

---------- Původní zpráva ----------

From: sousedka, které Ukrajinec svou pomstu adresoval

To: sestřenice

Datum: 5. 9. 2011

Předmět: Fwd: OMLOVA

 

---------- Původní zpráva: -----------

Od: "SERGE MULLER"

Komu: výše uvedená sousedka

Datum: 05.09.2011 13:48

Předmět: OMLOVA

 

Dobrý den važený pane važenapani.Jsem rad že jste mi umožnily omlovyt se za ten ramus který v prubehu stavebnich uprav vam spusobyl. Nebyl totiž informovan p. Pospišilovou o vyhlašce v Řitce jak na paleni tak i praci po sedme hodine. Informovala mne až v dobe incendentu. Tak že omlouvam se. Sestrenice p. Pospišilove již před lety upozornjovala - ( vy ešte nevite co to je zač) ale jsem nebral to važne. Přesvedčil se až po 4 letech. Stavba u konce musi platit a platit moc nechce tak vymyslela ruznorode volovyny aby neplatit. Pohadaly jsme se kvuki elektřickemu vedeni ktere provadel eji znamý v hlubce 10 cm podel plotu eji střijčka a mne nutila betonovat pod stojankove svetla, jsem nechtel zučastnit tak mne vyhodila. Socialku poslala na vas ona ja nemam stim nic společniho. Posilam fotky toho vedeni. Katastralný uřad informoval a pokud mate možnost tak prosym vas informovat i Evu aby ji tam nezabyl elektřický proud a neshodily to na mne. SERGE MULLER.

 

 

 

 

Vím, že je těžko pochopitelné, že jsem na naší stavbě zaměstnala Ukrajince - avšak opět opakovaně ve svém životě - jsem se ve své příznačné neskonalé vstřícnosti nechala naší bývalou spolužačkou přemluvit, že je to to nejlepší, co mohu udělat, navíc společně ve spojení s mým sociálním cítěním a radostí ze sponzorství, že dám vydělat rodině své spolužačky. Snad se tím dá alespoň trochu omluvit tento krok, dost těžko mnohými chápaný u vzdělaného inteligentního člověka.

A vydělat jsem skutečně dala - materiál, včetně veškerých oken a dveří, dlažby do celého domu apod. - jsem objednávala a hradila mimo a vedle toho jsem ukrajinskému staviteli na jeho účet postupně převedla přibližně 1.800.000,- Kč - pořídil si nové auto, nový počitač..... Domníval se, že to bude trvat stále a když už měl střechu nad hlavou, přestal pracovat a v domě nažíval - na svém počítači sledoval filmy, jezdil nakupovat do supermarketu a vařil si jídlo. Není divu, že se neznalí sousedé domnívali, že je obyvatel domu a nikoliv stavitel. Celou dobu mne nejvíc drtilo, jak zahrada pod nánosy ukrajinského bordelu trpí a stromy postupně odumírají. Dále tlačila stále čím dál tím víc větší potřeba se do našeho domu přestěhovat, rozložit věci nacpané do pražského bytu do celého domu a využívat k práci prostor ateliéru. Místo toho si v poklidu v našem domě žil Ukrajinec a při svém výše uvedeném denním programu se už k práci téměř nedostal - ostatně, když jej někdo o nějakou práci požadal, byl zaskočen neuvěřitelně rozzuřenou reakcí, jak si kdo může myslet, že on by měl pracovat - viz např. pánové od vodovodů a kanalizací, když mu vysvětlovaIi, kudy se má vykopat vedení vodovodu a kalizace - byli jsme přítomni on a já, tak je docela logické, že s potřebou výkopu se obraceli na něj jako provádějícího stavbu a nikoliv na subtilní vážně nemocnou invalidku, majitelku objektu. Svůj údiv nemohli zastřít natolik, že se omlouvají, jestli řekli něco nevhodného, ale že tomu nerozumí.Ostatně pak se ukázalo, že skutečně zřejmě sám nikdy moc nepracoval, nýbrž k práci zaměstnával jakési sobě kastovně podřízené další Ukrajince. Vedle toho se ke mně občas dostávaly určité hlášky o nepatřičném chování ukrajinského stavitele - což je něco což nesnáším. Respektování soukromí a jeho nerušení je základ civilizované společnosti. Jenže nejspíš, čím víc jsem něco v tom smyslu vytýkala, tím víc se tím Ukrajinec "bavil". Dále jsem pozorovala, že v kovovém kotli před domem bývají nastrkané pet lahve - při svém příjezdu jsem je vždycky vytahovala do svého pytle, zároveň jsem sbírala poházené lahve po celé zahradě - evidentně často přímo vyhazované z okna domu při sledování filmu v počítači - a odvážela jsem do tříděného odpadu. A opět - ve své až přemrštěné neskonalé vstřícnosti jsem se vše snažila vydržet v domnění, že to k procesu stavby patří, že je to prostě zlá nutnost, což dnes s jinými staviteli vidím, že je to právě naopak. Že naopak stavitelé dělají příjemné prostředí a nikoliv jej ničí -přestože jsou odborníky a znají svou práci a přicházejí sami s řešeními - oproti Ukrajinci, který nejenže - jak se pak ukázalo - mnohé viděl poprvé v životě a vůbec tuto skutečnost nezmínil a špatnou práci pak omlouval tím, že jsem to tak chtěla, jinou, zcela nezbytnou práci u stavby domu neudělal a to omlouval tím, že jsem ji od něj nepožadovala - dokonce uštěpačně to okořenil tím, že jsem dobře věděla, že by to stálo další peníze - přesvědčen, že od subtilní vážně nemocné ivalidky se nemusí obávat fyzického vyrovnání - ovšem přesto pak po tomto svém chování si dal obrovský pozor, abychom se už osobně nepotkali - nejspíš oprávněně. Je to zcela shodné s tím jako kdyby lékař okomentoval pacientovo úmrtí tím, že neprovedl život zachraňující zákrok z toho důvodu, protože jej pacient po něm nepožadoval. Chudák pacient si před svým onemocnění zapomněl či nestihl nastudovat, jak se daná nemoc léčí, aby si pak od lékaře vyžádal potřebnou léčbu - zcela shodná situace. Takže když jsem navíc zjistila, že na stavbě není mnoho základního provedeno a co je provedeno, je ve značné míře špatně, takže bude třeba dělat znovu - včetně elektřiny, topení, za něž jsem za jednu "ukrajinskou zimu" zaplatila nedoplatek .81.000,- Kč - kdežto pro srovnání po dání do pořádku dalšími - tentokrát už odborníky - jsem pak po další zimě naopak měla na víc jak půl roku elektřinu předplacenou na další období.

Proto jsem v śrpnu 2011 Zuzaně v mailu napsala, že nastal čas, kdy je třeba Sergejovi (Ukrajinec Serhiy Ponedilok během práce na našem domě a užívání bydlení v něm a nakupování v supermarketech - přijal jméno Serge Műller) poděkovat za dosavadní práci a rozloučit se s ním a že je třeba, aby stavbu opustil, tedy vyklidil své nastěhování. Nikdo si ani nedovede představit, co tato solidní klidná věta, vlastně normální konstatování najmuté síle, které se odehrává všude denodenně - vyvolalo rozčílení a vzteku a zlobných reakcí - jednou z nich je právě následující připojený mail, adresovaný jedné sousedce v Řitce - s cílem,aby se jeho obsah dostal všude kolem v Řitce a vzbudil reakce. Evidentně se Ukrajinci a Zuzaně náhle rozplynulo několikaleté okouzlení novým životem s vidinou, že nemáme dědice, kdežto oni mají vnoučata. A náhle mi Ukrajinec začal vykat - celou dobu mi tykal a já jsem mu vykala. Jeho tykání jsem si vykládala tím, že je původem cizinec a že toto neumí rozlišit. Ovšem po rozplynutí jím od počátku navozované iluze - že jsme jedna rodina a náš dům je jejich dům - najednou už mi vykat uměl - aby dal dle sebe rázně najevo, že nejsme jedna rodina.

2. září 2011 přijel do Řitky - samozřejmě bez mé přtomnosti - se svým podřízeným ukrajinským pomocníkem a hlavně s přvěsem za autem, aby vše odvezli - tedy nejen jeho, ale i mé, vše co by se mu nadále v budoucnosti mohlo ještě hodit. Ukrajinský bordel samozřejmě neuklidili, naopak ho zvětšili, jak si Ukrajinec ještě nakoupil nové potahy do auta, staré spolu s odstatním svým odpadem poválel po zahradě. Ostatně nakupovat mohl mohutně - včetně videokamery na svůj počítač apod. věci, které určitě musel z mých peněz nakupovat, že je potřeboval na stavbu. Poslední dost čerstvě převedené peníze - myslím asi 220.000,- Kč - samozřejmě vůbec nemohly být vyúčtovány, protože nešly v tak krátké době utratit. Další naše spolužačka, která samozřejmě není tak vstřícná jako já, protože to není nikdo - ta jej rázně vyhodila za pár dní, kdy přesto tam stihla přijet policie, protože ta je na něj volána všude. Až přísně na mne apelovala, že není možné to tak nechat, abych řešila buď trestně nebo civilně.-správně. Ovšem to nejdražší,co máme, je čas, nikoliv peníze a toho už mi tato záporná existence vzala tak přemíru, že mu další svůj drahocenný čas prostě už nevěnuju. Když jsem 3. září 2011 přijela šťastná, že tentokrát už do osvobozeného našeho domu, jala jsem se uklízet neobyčejný ukrajinský bordel a uklízela jsem přes půlnoc. Postupně jsem zjišťovala, co chybí, když jsem ještě netušila, že chybí téměř vše, co nebylo pevně přidělané. SMSkovala jsem si o tom se Zuzanou a když jsem zmínila ukrajinský bordel, jímž se tam zabývám, uštěpačně mi odpověděla, že na mne chystá trestní oznámení pro rasismus - jen škoda, že jsem ji upozornila na její omyl - mohli se zasmát i u policie, že přestože jsou oni předmětem inteligenčních vtipů, nejsou oni ti nejméně inteligentní. Jak uvidíte dále z písemného projevu - tak evidentně "vrána k vráně sedá..." Nejspíš jak byl Ukrajinec v Řitce naposledy - 2.9.2011 - vyžádal si od sousedky mail a chystal svou velkou pomstu, že přišel o svůj blahobyt, realizovaný na můj úkor.Vedle toho, že poslední statisíce už ani nemohl stihnout odpovídajícně vyúčtovat, že ukradl naprosto veškeré nářadí a různé zařízení pak trvale poškodil (např. historické postele, které celou dobu plánuju specificky upravit pro naši potřebu, promyslel pomstu, že vytvoří špatnou pověst a vzájemnou pomluvou veškeré sousedstvo domu v Řitce rozhádá - když on tam nemůže bydlet, jak plánoval, tak ať z toho nemá radost nikdo.

Text v daném znění dal Ukrajinec dohromady po určitě 15tiletém životě u nás, snad 13-14tiletém manželství a nevím kolikaletém českém státním občanství - forma následujícího textu není dána tím, že píše cizinec, neboť cizinec je to pouze původem, avšak dávno domestikovaný. Forma textu je tedy vysvětlitelná pouze naprostým analfabetismem - a člověka až mrazí, že někomu takové úrovně svěřil svůj dům.

Text své pomsty dosmolil 5.září 2011 a odeslal jej dané sousedce, která jej ještě týž den přeposlala mé sestřenici, která je rovněž další sousedkou. Pouze mně text zůstal utajený - tak jak nejspíš Ukrajinec předpokládal, že se bude číst jen mně za zády - a sestřednice mi jej přeposlala až nyní - tedy po roce a půl.

Když jsem si text přečetla, začala jsem mít pochybnost, zda jsem neinvestovala zbytečnou práci, když jsem mu na mobil vyťukovála hodiny dle vyhlášek, kdy je povolené dělat hluk a kdy nikoliv. Analfateticmus je evidentní. Ovšem zdůrazňovala jsem mu to i ústně a Zuzaně jsem vše rovněž psala maily - ohledně pálení je to samozřejmé, to jsem se zlobila celou dobu a svvým vyvážením jeho lahví jsem se mu snažila zabránit. Sestřenici samozřejmě nepodezítrám z toho, že by byla pravda, co Ukrajinec píše -je to evidentně stejně pravda, jako vše ostatní a jen součást jeho záměrů naprosto stoprocentního vzájemného rozhádání a špatných sousedských vztahů, když už on je nemůže sdílet. O placení jsem už psala - takové peníze stoprocentně v životě neviděl a už neuvidí - je je jisté. Tu záminku venkovního osvětlení zahrady - to je opravdu legrace. Připojil k mailu fotografie svých oranžových monster, která se samozřejmě musela hned ostranit a udělali se normální betonové podstavce, do čehož se mu nechtělo a raději si jej jako obvykle za mé peníze nakupovat a kupil daná oranžová monstr, která by vůbec nemohla být na zahradě. A bylo to do té doby to jediné ohledně elektřiny, co dělali renomovaní odborníci a jediné bylo v pořádku. Ostatní se muselo předělávat - ještě tedy vše není, ještě se něco musí předělat. Předělává se totiž od září 2011 dosud a ještě není vše. Z připraveného konkurzu jsem si vybrala stavitele, který je velmi vstřícný, pracuje nesrovnatelně dobře, našel hned četné Ukrajincovy chyby, včetně zakrytých porušených elektrických drátů, normálně zazděných, aby to nebylo vidět.Má chronické onemocnění, z nějž se nyní právě v zimě intenzivně doléčuje, aby se zjara mohl plně věnovat stavbě.

A pak přichází "zlatý hřeb" Ukrajincovy pomsty, pro který daný mail adresoval právě dané sousedce. Jak mi pak napsala sestřenice z USA, sousedka má dvojčata -samozřejmě že ctím soukromí a nedívám se přes plot a neznám ani děti, ani sosedku. Sousedí s námi pouze rohem zahrady, takže bych skutečně musela zvědavě natahovat krk, abych k nim viděla, což považuju za absolurně nevhodné - samozřejmě, jak si můžete představit -narozdíl od Ukrajince a pověstné "drbny" Zuzany, jak byla - tedy mnou vždy v dobrém, ale vždy všemi přijímána. Pouze na základě informace o dvojčatech mohu jen usuzovat, že paní, která kolem mne jezdila s kočárkem pro dvojčata, když jsem před zahradou sekala trávu, by mohla být tato sousedka. Tedy za předpokladu, že se v blízkosti nevyskytuje ještě někdo jiný s dvojčaty. Takže neznám ani děti, ani paní a mohu se jen dovtípovat. Bylo to v pátek 10.6.2011, kdy měl Ukrajinec v Řitce jím zmiňovaný incident. Obvykle tak každý druhý pátek v té době ke mně navečer přijížděl sběretel obrazů z Mostu, manžel majitelky lékárny - přijížděl si pro znalecké posudky na své obrazy a zase další své nové akvizice přivážel. Jezdí tedy dosud, ale nyní už řidčeji. Tak jsem honem finišovala, abych mu napsala co nejvíc posudků - v nichž jsem vždy měla velký deficit, hodně toho nestíhám - čas je prostě to nejvzácnější a nejcennější. Když v tom mi zazvonil telefon - silně rozrušený, nepředstavující se a mne neobvykle atakující neznámý ženský hlas jsem jen díky svému důvtipu mohla zařadit a přiřknout této mé mne neznámé sousedce a jen se domýšlet, že zase Ukrajinec něco nepatřičného provedl. Přes dost těžko v civilizované společnosti přijatelné známky telefonátu jsem při své neskonalé vstřícnosti trpělivě klidně vykládala, jaké kroky jsem učinila k tomu, aby Ukrajinec respektoval vyhlášky a zákony, ovšem ženský hlas byl stále nespokojený, tak přes tlak s časem a potřebou psaní, jsem se nabídla, že zavolám policii - protože policie je určena k tomu, aby udělala pořádek na místě, když jsem 30 km daleko a spěchám s prací. Ovšem reakci ženského hlasu si nikdo nedovede představit - v podstatě jsem v šoku dodnes, nikdy jsem nic takového nezažila, zřejmě se pohybuji ve zcela odlišné společnosti. Reakce na mou nabídku zavolat policii, aby věc na místě vyřešila zněla: "Vy chcete volat policii? KRÁVO !!!" Pak byl telefon zamáčknut. Na volání policii jsme se nedomluvily, proto jsem se tedy silně vyšokovaná pustila do dalšího psaní a najednou za chvíli mi opět zvonil telefon - a byl to tentokrát policista před naší zahradou v Řitce, kterého zavolali. Vzal si ode ne údaje a z místa odjel, aby se se mnou kontaktoval z kanceláře. Informoval mne, co mu sousedé nahlásili - vedle hluku a různých nesrovnalostí od Ukrajince - že jsem na sousedku prý byla sprostá do telefonu, ale že to se mu zdá být divné - śamozřejmě jako každému. Mohli něco takového vyslovit jen proto, že mne neznají. Každý by se lačně zajímal a jaké že to sprosté slovo jsem se rozhodla poprvé v životě použít? Po mé informaci, jak telefonáty vypadaly, policista předal věc na přestupkové oddělení Městského úřadu, odkud mne pak myslím asi 3x obesílali poštou s formuláři, abych je vyplnila pro zahájení kárného řízení vůči dané sousedce. Opakovaně jsem odpovídala, že zahajovat žádné kárné řízení nechci, že se nikdy s nikým nepřu, není to v mé povaze a že sousedka je evidetně naprosto dezorientovaná, a proto k tomu mohlo dojít. Ovšem dále sousedé ve svém hlášení policistovi jako svůj trumf uvedli své děti -že jim Ukrajinec vyhrožoval. To policistu velmi zajímalo, protože se jedná o vážnou věc. K tomu jsem mu sdělila, že bohužel nic nevím a pokusím se to zjistit. Zuzana mi slíbila, že manžela o tom podrobně vyzpovídá a hrozně se rozčílila, že je absolutně nemožné, že dětem vyhrožoval, že má děti velmi rád a chová se k nim velmi dobře. Další den mi pak psala, že prý to bylo naopak, že měl se sousedkou nějakou hádku, že ji okřikoval, aby se ke svým dětem nechovala tak příkře. Bylo to to jediné, co se mi podařilo zjistit, tak jsem to přesně tak policistovi reprodukovala - s tím, že já tedy sama vůbec děti ani paní neznáma toto mi bylo řečeno manželkou Ukrajince. Zřejmě po té absolutní lži sousedů ohledně telefonátu, kdy vše nahlásili policii naprosto opačně, počítal policista, že i hlášení ohledně jejich dětí může být v opačném významu a dal to prošetřit - napsal mi to tenkrát v hlášení - nějakému zařízení v Černošících. A Ukrajinec takto z toho udělal svůj "zlatý hřeb" pomsty.

Já neúčtuji, ať si Ukrajinec užívá mého okradení, vyúčtování zhora bude určitě kruté!

Jste v podstatě prvními čtenáři jakési kostry k literárnímu zpracování, kterému jsem dala už před časem pracovní název - "ZEPTÁM SE DMITRIJE" - jak spolužačka s urychlenou maturitou v každé větě říká, že se zeptá svého dle ní geniálního a všeznalého ukrajinského manžela - svého třetího manžela v pořadí, kdy si musela již o rok urychlit maturitu a zkrátit studium gymnázia, že je nejvyšší čas vdávat se.

Webmaster: 

TOPlist