Ota Janeček

 

 

 

Vyobrazení výše uprostřed - paní Věra - jedna z jejích podobizen od Oty Janečka z r. 1943, po rozkliknutí se otevře ozvučená animace, ústy mluvící o dané sbírce. Informace je nyní však již zastaralá. V tomto znění byla tlumočena domněnka o sbírce dcerou Andreje Bělocvětova, Andreou Pilařovou, za níž s obrazy sbírky dědici chodili. Usuzovala, že se jednalo o přátelství a na tom základě syn malíře ing. Tomáš Janeček doma ve všech písemnostech hledal zmínky o paní Věře, ale nic nenašel. Později se ukázalo, že tato infomace byla mylná - sice paní Věra a Ota Janeček pak měli přátelský vztah, ale vyplývající z přechozího obchodního spojení, kdy paní Věra byla mnohaletým věrným kupcem obrazů, proto jí Janeček pak i věnoval obrazy k narozeninám či jmeninám, do nichž vepsal její jméno.

Od r. 1943 spolu s manželem začala kupovat obrazy Oty Janečka a svým nadšením do Janečkových obrazů zapojila do nakupování i další široké příbuzenstvo - jak své původní rodiny, tak rodiny svého poté brzy zesnulého manžela a tím byla jedním z významných mecenášů tohoto malíře a přispěla k hmotnému zabezpečení jeho rodiny. Nyní obrazy nedocenitelné sbírky prodávali dcery a syn švagra paní Věry. Nyní již prodej obrazů sbírky byl před časem ukončen především vzhledem k tomu, že sbírka zřejmě již byla vyčerpána.

 

Z jiného zdroje - kvalitního, s výjimečnými obrazy různých malířů - jsou nyní nabízeny další velmi půvabné obrazy Oty Janečka, podstoupily již materiálový průzkum který potvrdil, že se jedná o autentické originály - v době, kdy aukčním síním jsou ve velkém nabízena falza právě zejména obrazů Oty Janečka, je to velkým kladem:

Již mezitím prodané obrazy jsou postupně z této nabídky vypouštěny.

Na vzácných obrazech ze 40. let bývá často zobrazena malířova dcera Jana, kterou zejména ve 40. letech Janeček na svých obrazech maloval - jako blonďatou holčičku s copánky. Je to zřejmě poměrně dost starší sestra ing. Tomáše Janečka, který se od otcovy smrti jeho obrazům věnuje, zato o dceři Janě nikde ani stopy. Až najednou nyní čerstvě - tj. na podzim 2014 se mi dostalo do rukou potvrzení o historii a pravosti obrazu, sepsané právě dcerou malíře a z něj jsem zjistila, že se provdaná jmenuje Knýová. Mé překvapení bylo velké, neboť paní Janu Knýovou znám z výstav koček již od 70. let, kde působila a působí jako naše přední chovatelka koček a uznávaná mezinárodní posuzovatelka a nikdy mne nenapadlo, že je právě onou dcerou Janou. V daném oboru ji následuje už i její dcera Linda, tedy vnučka Oty Janečka, která je autorkou webu: http://www.chovatelske-stanice.cz. Tam píše, že za vše může a stojí za tím právě Ota Janeček, který mamince v jejím dětství věnoval první kočku. Jak je známé, Ota Janeček občas kočky maloval a byl jejich obdivovatelem a kočky má ostatně doma i syn ing.Tomáš Janeček. Takže Ota Janeček přenesl lásku ke kočkám na obě své děti.

 

Ota Janeček - český malíř 20. století, narozený 15.8.1919 v Pardubičkách, zemřel 1.7.1996 v Praze.

V r. 1939 studoval profesuru kreslení a deskriptivu na FAPS ČVUT v Praze u O.Blažíčka, C.Boudy a K.Pokorného. Jeho výuka deskriptivy a zájem o ni jsou v jeho geometrických kompozicích i v jiných dílech pak trvale patrné a dodávají jim mimořádnou přesnost provedení. V letech 1941-1942 pak byl žákem UMPRUM v Praze u prof. Josefa Nováka.

Je považovaný za charakteristického představitele tzv.generace druhé světové války – tj. studoval a vstoupil do výtvarného života právě v období druhé světové války a jeho tvorba zasáhla do všech odvětví výtvarné tvorby v tom nejširším smyslu slova. Z toho však přeci jen nejvýše je hodnocena malba.

Janečkova malba vyniká především svým dokonalým řemeslným provedením. Co se týká obsahové stránky – námětů tvorby, pak Janeček vycházel z motivů, odpozorovaných v přírodě a to konkrétně v přírodě, která jej bezprostředně obklopovala a motivu si tak všiml, jak na něj v běžném životě lyricky zapůsobil, tak jej přenesl na své obrazy. Vesměs tomu bylo tak, že tímto způsobem přišel na určitý motiv, který pak opanoval jeho obrazy na určitou dobu, neustále dále propracovávaný a obměňovaný.

Co do formální stránky bylo pro něj významné kubizující období, které se počíná rokem 1943 a dominuje Janečkově tvorbě 40. let. Projevuje se však i v určité stylizaci tvarů v 50. letech, kdy pak převáží realismus, přesněji jakýsi lyrizující realismus, který pak přes zjednodušující stylizaci tvarů přechází do jakýchsi amorfních florálních tvarů 60. let. V pozdějších obdobích je dominující lyrizující realismus, častěji pak s nádechem ilustračního pojetí zvoleného námětu.

S nástupem kubizujícího období v r. 1943 byla námětově Janečkova tvorba širšího založení – vedle převažující malby zátiší maloval též figurální motivy, konkrétní podobizny, také najdeme v jeho tvorbě akty – tedy spíš motivy obecně zpracovávané běžně malíři jak v té době, tak i jindy. U Janečkových obrazů kubistického období zejména 40. ale pak i některých z 50. let, je evidentní jeho tehdejší silný vzor Emila Filly. Poté po polovině 40. let se mu však podařilo najít si již svůj vlastní styl, své osobité vyjádření. Legendární je pak příhoda, jak přišel na svůj typický motiv přiblížené přírody – typicky pro Janečka – odpozorovaným detailem přírody v jeho běžném prostředí. Legenda se váže přímo k určitému datu – je datována naprosto přesně typickou veřejnou záležitostí té doby – prvomájovými oslavami roku 1946. Jak to tehdy bylo časté – Janeček jako mladý progresivní člověk, plný ideálů, podlehl hlásané komunistické propagandě a byl nadšeným stoupencem tohoto hnutí. Tak se i zúčastnil prvomájovým oslav 1.května 1946 a na Václavském náměstí si pod tribunou na Můstku vyslechl projevy čelných politických představitelů. Jejich obsahem však byl velmi znechucen a zviklán ve svých ideálech a v chmurné náladě pěšky šel domů - jak tehdy ani nešlo jinak, neboť na 1.máje nefungovala městská doprava a cestou na Letné v Letenských sadech sklesl unavený na lavičku a pozoroval přírodu kolem sebe - stvoly trávy, květy a mezi nimi ptáčky – a tím objevil motiv, který se pak pro jeho tvorbu stal typickým – zejména intenzivně jej zpracovával v příštích dvou desetiletích, ale vracel se k němu vlastně pak stále. Byly to jeho Trávy v nejrůznějších variantách a obdobách, často pak doplněné ptáčky. Z realistických forem později přecházely do amorfních florálních tvarů 60. let a jinak se proměňovaly.

Motiv ptáka měl velmi rád, evidentně se mu zdál být dekorativní a ještě víc pak v podobě kohouta, někdy i páva s ozdobným ocasem. Motiv je sledovatelný od druhé poloviny 40. let pak průběžně po celou tvorbu.

V Letenských sadech evidentně často odpočíval a mnoho detailů přírody odpozoroval právě zde. V 50. letech jej zaujal pohled na Prahu skrz kmeny stromů – a začal maloval pohledy na město. Zprvu v polovině 50. let namaloval průhled skrz kmeny stromů – tak jak se mu skutečně nabízel z Letenských sadů na Prahu. I když abstrahoval od konkrétní podoby jistého města, které se přeměnilo v abstraktní skrumáž geometrických tvarů. Později pak již upustil od kulisy stromů a maloval do drobných čtverečků rozdrobenou strukturu pohledu na město buď ozářeného studeným světlem měsícem na noční obloze anebo prozářené teplým žlutým svitem slunce za dne.

V pozdějším období pak do námětové škály vedle z přírody odpozorovaných motivů začaly jakoby vlivem ilustrátorského zaměření vstupovat i fantazijnější prvky – jako všudypřítomné a do jinak reálného prostředí umisťované vejce aj…

 

Obrazy ze sbírky paní Věry

Postupně ZDE BYLY EXKLUZIVNĚ nabízeny obrazy ze sbírky paní Věry. Paní Věra se svým manželem na počátku 40. let bydleli na Letné, v blízkosti ateliéru Oty Janečka. A dříve se s ním seznámil manžel paní Věry a nejspíš jej zaujalo, že Ota Janeček je malířem a navštívil jej v ateliéru a koupil první obrazy. Pak pravděpodobně možná sám objednal namalování portrétů paní Věry, které jsou ve sbírce datované rokem 1943, což je zdá se nejstarší datum obrazů v dané sbírce. Manžel paní Věry poté brzy zemřel, ale ona sama pak pokračovala v daném přátelství, nadále kupovala Janečkovy obrazy a ten pak možná jako dobrému kupci, popř. pak i z přátelství sám některé obrazy daroval - byly to patrně hlavně obrazy, do nichž je do kompozice vepsáno jméno paní Věry - což lze usuzovat, že mohly být dary k jmeninám nebo podobně. Nejvíc obrazů sbírky pochází ze 40. let, právě v roce 1943 Janeček několikrát maloval i paní Věru, dále je větší množství obrazů z 50.let a poněkud méně pak už ze 60.a počátku 70. let 20. století.

Paní Věra za svého života shromáždila sbírku obrazů Oty Janečka naprosto mimořádnou jak do početnosti obrazů, tak zejména jejich mimořádné kvality, což potvrdil i syn malíře ing. Tomáš Janeček, který uznal tento zdroj a účastnil se na vydání dvou velkých nástěnných kalendářů s obrazy z této sbírky - viz níže.

Sama paní Věra sbírku až do konce svého života pouze rozmnožovala a obrazy neprodávala. Až po její smrti její dědicové obrazy postupně nabízejí k prodeji a je zde mimořádná příležitost zakoupit mimořádně kvalitní Janečkovy obrazy z období, z nichž jsou jinak dnes obrazy již těžko dostupné - tj. ze 40. a 50. a případně pak ze 60.let 20.století.

První z vyobrazení je animace. Ota Janeček (1919-1996) - již uzavřená nabídka obrazů výjimečné kvality z období 1943 - počátek 70. let - vše z jedné sbírky vrcholné kvality, z níž byly i publikované Janečkovy obrazy ve dvou velkých měsíčních nástěnných kalendářích.

  případné dotazy -

Postupně byly nabízeny mimořádně kvalitní olejomalby na plátně z výše uvedené sbírky.

 

Již od první poloviny či poloviny 80. let jsem při průzkumu obrazů spolupracovala s ing.Bohumilem Štverákem, který tehdy zahájil provádění své originální radiologické expertízy pomocí rentgenofluorescenčních paprsků, určující se stoprocentní jistotou objektivní vědeckou metodou stáří veškerých vrstev díla, tj. včetně podkladu a popř. i lokalitu vzniku díla - bližší informace, dnes však úmrtím ing.Štveráka je již mimo využití:

 

Z obrazů ze sbírky po paní Věře, malířově přítelkyni, byly vydány dva velké nástěnné měsíční kalendáře na roky 2007 a 2008, formátu 60 x 42 cm. Na jejich vydání se podílel i syn malíře - Ing. Tomáš Janeček, který je doprovodil svým textem. Mírně je doplnil i mladšími obrazy ze své sbírky - do kalendáře na rok 2007 bylo zařazeno 8 obrazů ze sbírky paní Věry a 5 mladších obrazů ze synovy sbírky, ale do kalendáře na rok 2008 už bylo zařazeno 11 obrazů ze sbírky paní Věry a jen dva obrazy ze synovy sbírky. Níže jsou obrazy ze sbírky paní Věry, publikované v daných dvou kalendářích a doprovodné texty a tiráž:

 

Nabídka obrazů ze sbírky paní Věry se tedy týká již minulého stavu - viz níže:

 

 

"A co že to najednou tak poznáš?"

"Ty jsi nějaká úplná pionýrka, vidˇ?"

Tyto věty na mne hystericky do telefonu křičela má dříve jedna z nejbližších osob, když jsem jí sdělila, že obraz, který mi ten den po svém manželovi poslala jí budu muset vrátit, protože tak hrozným akrylovým falzem nemohu ohrozit a poškodit svého galeristu, který se na mne plně spoléhá, že mu dám k prodeji pouze solidní obrazy, za nimiž si stojím.

Věty zněly hrozivě v tom, ža dávaly tušit, že snad jsem mohla předtím nějaké tajně mi podstrčené falzum přehlédnout. Rozhodně to znamenalo konec našeho vztahu. I když jsem pak ještě dala možnost přinést mi obraz Mikuláše Medka, který byl již delší dobu avízovaný - jenže hned jsem uviděla, že se jedná opět o směšné falzum, že je nenapravitelná a hlavně mě obelhává, tedy zneužívá, pro co jsme se již před lety rozešly - tedy tenkrát se jednalo o zneužívání mého času a práce, nikoliv ještě dokonce ke krytí kriminality.

Ohavné akrylové falzum Janečkových konstruktivistických trav mi donesli 11.4.2013. Tenkrát uraženě má kdysi známá dala poslední soubor Janečkových obrazů k aukčnímu prodeji k dr.Neubertovi- Galerie Art Praha. Obrazy tam svými katalogovými hesly opatřil ing.Tomáš Janeček a prodaly se. Krátce předtím si již u dr.Neuberta připravila cestu tím, že jej okouzlila jako dcera jiného malíře a dohodli se spolu, že jeho obrazy mu bude potvrzovat.

Jen tak pro zajímavost se občas dívám na stránky Galerie Art Praha, zda se má bývalá známá nesnaží získat finanční prostředky na svou neobvykle vysokou hypotéku na předražený dům a málem jsem dostala infarkt, když jsem tam ve čtvrtek 31.10.2013 objevila na 17.11.2013 chystanou aukci s množstvím obrazů Oty Janečka a mezi nimi i tímto hrozitánským akrylovým falzem - a to nyní již opět potvrzeným ing.Tomášem Janečkem a opatřeným jeho katalogovým číslem - má bývalá známá svým typickým sobeckým myšlením neváhá kohokoliv jiného svým počínáním ohrozit. Ve své chorobně hnuté mysli má představu, že je to normální, že každý každého podvádí-jak vyplývá i z jejích výše uvedených vět, dle nichž jsem jakýsi "mimoň"-což je její oblíbené slovo.

Uvedené ohavné akrylové falzum:

 

Daná bývalá známá mi již od konce r. 2004 postupně nosila obrazy Oty Janečka z kvalitní sbírky jeho obrazů a mezi prvními byl i obraz konstruktivistických trav z r. 1949, který jako první obraz z dané sbírky zakoupil sběratel, který následně nakoupil větší množství obrazů dané sbírky a vydal dva velké nástěnné kalendáře s obrazy sbírky, kde tento obraz reprodukoval. Na fotografiích originálu i reprodukcí v kalendáři je dobře viditelná olejová lazurní vrstvená malba. Kalendář byl nepochybně dán falzifikátorovi jako předloha k malbě, inspirované právě daným obrazem, což dokládá řada shodných detailů i celková kompozice, ve falzu však zpracované rychle schnoucím akrylem, který má naprosto odlišné vlastnosti a nelze jím dosáhnout vrstvenou malbu, což na falzu udeří do očí. Mně falzum hned na první pohled udeřilo do očí jako neobyčejná drzost něco tak nepodařeného vydávat za originál a potvrdit to jako originál může pouze někdo, kdo v životě nemaloval ani olejem, ani akrylem.

Zde tedy pro porovnání olejomalba - originál a jeho reprodukce v kalendáři:

 

 

Když už jsme u olejové vrstvené malby, kterou lze docílit právě jen olejomalbou, nikoliv krycím a rychle schnoucím akrylem, tak zde pro zajímavost uvedu ještě další příklad. Z monografií Oty Janečka jiste každý zdá fotografie pohledu do jeho ateliéru, kde stálo vždy tak 10 stojanů s rozpracovanými obrazy. Malíř totiž při malbě lazurní vrstvené malby musí vždy čekat, až předchozí vrstva uschne, tak proto ta rozpracovat mnoha obrazů najednou. Těžko si někdo může představbit falzifikátora, který měl takto najednou rozpracovaných 10 falz a čekal postupně, až mu kazdá vrstva uschne. Základní snahou každého falzifikátora je mít falzum co nejdřív hotové, a proto těžko přistoupí k lazurní vrstvené olejové malbě - nedovedu si něco takového představit. Ovšem ing. Tomáš Janeček narozdíl ode mne zřejmě ano, když následující obraz z r. 1977 s lazurní vrstvenou olejovou malbou označil jako falzum:

Ostatně je třeba jen doufat, že kupci obrazů si stačí obrazy koupit ještě s těmito uveřejněnými katalogovými čísly, protože situace v seškrtávaném seznamu se stále rychle mění, takže jedno číslo jistě často mají i tři obrazy a jedna paní, která si po půl roce koupila druhý obraz, s překvapením zjistila, že na oba obrazy dostala i s časovou prodlevou půl roku shodná čísla. Opravy se přes obrovskou snahu nedočkala.

 

A co jsme mohli čekat? V neděli 17.11.2013 se konala aukce a níže dříve prezentované ohavné falzum se prodalo, i s potvrzením syna malíře a ještě jednoho experta, který zdá se hodnotil vesměs obrazy pro danou aukci. Předem jsem se snažila co nejvíc na falzum upozornit - a to nejen, že by se jednalo o můj osobní názor, že se jedná o falzum, nýbrž znám pozadí obrazu a sama jsem jej odmítla, což znamenalo konečný rozkol s mou předchozí mnohaletou nejbližší kamarádkou. Výsměšně na mne tehdy hystericky křičela, co že to tak najednou poznám a podobné hlášky, vypovídající o všem - především o tom, že jsem pro ni měla být krytím a garancí jí distribuovaných falz, proto jsem neměla nic tušit, abych byla opravdově přesvědčená o původu obrazů a jejich originalitě. Hned jsem svůj postoj k ní změnila, v nemocnici jsem ji vypustila z výpisu osob, které mají být informovány o mém zdravotním stavu. Nicméně, když pohořela u mne s tím, že jsem "prý nějaká úplná pionýrka", navázala spolupráci s aukční síní, kam dala už na jaře skupinu těchto obrazů, které se velmi dobře prodaly i s potvrzeními syna malíře a ceny vystoupaly vysoko, takže z toho mohla dobře vyžít do současné aukce. A nyní se opět jak poukazované falzum, tak i další obrazy, které vložila a i jejich původ bude často podobný, všechny se opět prodaly s vysokým navýšením cen, takže si mne ruce, jak to vymyslela dobře. Konkrétně cena rozebíraného falza, kvůli němuž jsem se s dřívější nejbližší kamarádkou rozešla, se z vyvolávací ceny 140.000,- Kč vyšplhala na prodejní 240.000,- Kč - bylo to číslo aukčního katalogu 99. Co jsme mohli čekat - obchodníkům a všem kolem jde o peníze, nikoliv o pravdu. Možná kupec přijde i po několika letech s řadou falz k reklamaci - počkáme si? Bude to zajímavé.

Originály a falza obrazů Oty Janečka - problémy s rozlišením

Zejména od aukcí v r. 2014, kdy jsem upozornila na falza, která se bohužel už i rok předtím aukčně prodávala, se řeší rozlišení originálů obrazů Oty Janečka a kvalitních falz. Syn malíře ing. Tomáš Janeček společně s dr.Neubertem nejspíš nevěděli, jak jinak falza vyčlenit. Po předchozích pochybeních asi nevěřili svému formálnímu rozboru a vše založili na technologickém průzkumu. Veškeré obrazy Oty Janečka, přihlášené do aukce, před jejich zařazením do prodeje dali na rozbor barev a řídili se strriktním pravidlem, které ovšem už samo o sobě je příliš zjednodušující a nepřesné. Bylo stanoveno, že když byl v malbě zjištěn akryl a datum na obraze je ze 40. let, jedná se o falzum, neboť prý akryl nebyl známý, zatímco v 50. letech užití akrylu již bylo možné - a to takto obecně - v celých 50. letech - což je zřejmé z výše uvedeného učebního textu o historii akrylových barev, že se jedná o chybné zjednodušení. A tak obrazy s daty z první poloviny 50. let byly označeny za originály, že tehdy užití akrylu bylo již možné.

Ve výše uvedeném textu se dočteme, že akrylové pryskyřice byly známé již v 19. století a akrylové barvy, i když ještě nekvalitní, se užívaly již ve 30. letech. Koncem 40. let pak došlo k jejich zkvalitnění - ale tehdy to stále ještě byly akrylové barvy, ředěné terpentýnem - proto se akrylové barvy i úspěšně míchaly s olejovými. Řada významných malířů tehdy tyto akrylové barvy, ředěné terpentýnem užívala.

Až polovina 50. let - tak kolem roku 1955 se počítá za obrovský předěl, kdy se začaly akrylové barvy ředit vodou a tehdy došlo k velkému rozšíření této techniky.

Z toho vyplývá, že neméně důležité vedle detektování akrylu je určení pojidla - a při zjištění terpentýnu v malbě je tedy akryl ve 40. letech možný, stejně i v první polovině 50. let, ale při nezjištění terpentýnu v malbě je možné užití spíš až od r. 1955, nikoliv v první polovině 50. let.

V tomto asi ing.Tomáš Janeček nebude přímým pamětníkem, protože se narodil v r. 1956, pouze může vyvozovat ze zachovaných materiálů a vyprávění. Ovšem při opravném novém určení obrazů, které jím byly už předtím kladně ohodnocené a označené čísly katalogu, tak došlo k rozporům - s tím, že lidé se ptají, co si mají vybrat - zda se ing.Janeček zmýlil při prvním ohodnocení aneb při druhém. Navíc když první kladné hodnocení bylo ještě provázeno i osobními vzpomínkami a dalšími připomínkami k předmětu zobrazení a nestranní odborníci obraz označili za galerijní hodnoty a v tom smyslu vypracovali posudek, s množstím formálního srovnávacího materiálu.

  

 

 

Kontakt:

 

TOPlist