DIREISMUS
(programové prohlášení)
z francouzského DIRE =
výpověď, mínění, říci, říkat, povědět, vypovědět, vyřknout, povídat, pravit, ale
i naříkat. Direismus je přístup k umělecké tvorbě, kde hlavním aspektem je síla
výpovědi.
Po objevení a pak průběhem 19. století
rozšíření fotografie malířsví ztratilo svůj význam ve smyslu zachycení
realisticky zobrazivého oipticky přesného pohledu na skutečnost. Neboť
fotografie toto činila mnohem jednodušeji a dokonaleji. Proto i mnozí malíři, u
nichž byl toto hlavní zřetel jejich tvorby, postupně přecházeli z malířství na
fotografii.
Přesto však bylo hned zřejmé, že malbě
nelze upřít mnohé další funkce, které do té doby, kdy od renesance převládal
právě zřetel realisticky zobrazivý, stály v pozadí a byly potlačovány. Tak
přišli impresionisté se zachycováním jednoho detailu skutečnosti v každou denní
dobu vždy v jiném světle, pro expresionisty se obrazy staly výrazem jejich
nitra, jejich emocí, expresí.....Došlo postupně ke vzniku množství nejrůznějších
směrů, tzv. „ismů“, kde někdy byla základem tvorby formální stránka malby
(kubismus ad., v současnosti např. antiperspektivismus Ivana Mládka), jindy
naopak obsah.
V direismu má již dle názvu
(franc.DIRE = výpověď) hlavní místo obsahová stránka, avšak ani forma není
zanedbatelná. Je volena forma, která by co nejvíc zesilovala vnitřní výpověď
obrazu, tzn. že sice vychází z realistického zobrazení skutečnosti, s reálnými
dobře rozpoznatelnými tvary, které jsou však expresivně deformovány,
stylizovány, pro zesílení výpovědi. Ze stejného důvodu může být reálná skutečně
i fantazijně dotvořována, přičemž pomocnými prvky jsou i nadpřirozené bytosti,
sumarizující v sobě výpověď o reálných lidech a
skutečnostech.
Způsob upřednostňování vnitřní
výpovědi mně byl vlastní již od dětství - tj. zobrazování figurálních scének z
běžného života mé rodiny, které si pak maminka opatřovala popisky s přesnými
daty a popisy co jsme to tenkrát dělali a tyto mé kresby pak schovávala. Potřeba
vyjadřovat se ke svým osobním zážitkům a uměleckým způsobem je takto
zveřejňovat, je tedy odedávna hlavním mottem mé umělecké tvorby. Ve své
dosavadní tvorbě jsem toto uplatnila především v cyklech, které jsou souběžné
jak v psaném detektivním autobiobrafickém cyklu „Zločiny mezi obrazy“, tak v
cyklu obrazů „Bestie kolem“.
Osobní výpovědi,
předávané formou uměleckých děl ostatním lidem, mají svůj jasný význam v
předávaní právě svých osobních zkušeností, které získává každý člověk své,
osobní a přidáním dalších jiného člověka se tak obohacuje a je připraven pro
více životních skutečností. Umělecké výpovědi jsou pak srozumitelně výrazně
formulované, takže prostřednictvím nich si lidé mohou uvědomit i vše, čemu třeba
dosud nevěnovali pozornost nebo to neuměli sami pojmenovat, popsat a tak pro
sebe využít.
Již v dětství jsem si stanovila svůj
životní úkol, předávat lidem své výpovědi pomocí knih a obrazů a jsem nesmírně
ráda, že jsem tomuto svému předsevzetí dostála, neboť to je myslím to mé
osobité, co mohu lidstvu zanechat a čím můj život nabývá smysl.
V Praze dne 17.9.2005 Marie Pospíšilová Pansy v.r.
Ukázky této tvorby - viz http://mujweb.cz/www/MariePospisilova/bestie kolem.htm a http://mujweb.cz/www/MariePospisilova/detektivky.htm
zpět na http://mujweb.cz/www/MariePospisilova