Hovory o umění nejsou koncipované jako přednášky, nýbrž diskuse, konfrontace názorů. Na úvod je zamýšleno mluvit o smyslu výtvarného umění v současné době, konkrétně o postavení malířství mezi ostatními nejen druhy umění, ale vůbec v současném životě. Co kdo od malířství očekává a proč, jak se to liší od minulosti a jaké může být v budoucnosti... Budeme hovořit o konfrontaci malířství s rozvojem techniky a o hledání cest a využití nových možností a dokonce rozšíření o nové směry tvorby, což je vše zapříčiněno doslova "bojem o přežití", který bývá vesměs velmi přínosný a invenční. Budu se těšit na názory a invence příchozích. Dostala jsem již smutné reakce zájemců zdaleka, že se nemohou dostavit - pro ty budou určeny informace zde na blogu, kam se budu snažit vložit extrakt toho, o čem se mluvilo a mohou se sami i připojit do diskuse. Poprvé tedy ve čtvrtek 18. 5. 2017 v 17 hodin v umělecké kavárně-Galerii Michael na Rašínově nábřeží 58 v Praze 2.

 

Rozklikněte přímo na blog:

 

Chystá se nový časopis:

 

První Hovory o umění 18.5.2017

Hlásilo se mi mnoho zájemců a že se velmi těší, ale v tom současném životaběhu se jich nakonec hodně omluvilo na poslední chvíli už předem a další pak, že ještě stále měli snahu dorazit, ale nakonec to nezvládli - tak ti se omlouvali dodatečně. Měla jsem tedy napřed obavu, zda se všichni do prostoru umělecké kavárny vejdou, ale nakonec to bylo velmi komorní, ale tím možná i příjemnější a velmi milé. Slyšela jsem, že někteří účastníci se pak museli jít ještě projít podél Vltavy, aby své dojmy nějak vstřebali.

Avízovala jsem, že uvítám podněty příchozích, kdo bude chtít o čem hovořit, na co se zeptat, ale že nevadí, jestli to zbude jen na mne, že rozhodně s tím nebudu mít problém mluvit sama - a nakonec to nebylo zamýšlené asi dvě hodiny, nýbrž ve 20 hodin nás začala servírka upozorňovat, že by chtěla zavřít. Brzy ráno totiž musí zase otvírat a být připravená podávat snídaně.

Na stěnách nebyly vystaveny naše obrazy. Domnívala jsem se, že koncem školního roku chce práce svých žáků prezentovat škola Michael, jíž je galerie primárně určena, a proto musely na určitou dobu vyklidit pole naše obrazy. Zjistili jsme však, že jsou vystaveny výhradně obrazy jednoho autora. To mi bylo divné, říkala jsem si, že by ostatní žáci neměli připravené práce k vystavení a školu měl prezentova jen jeden zřejmě zvlášť nadaný žák?

Všichni příchozí si obrazy hned prohlíželi a samozřejmě vznikla diskuse. Obrazy jsou jasně projevem určitého formálního hyperrealismu, provedeého hladkou lazurní malbou, tedy v ploše, řýsdbž expresivní rukopis. Emoce se projevuje jedině v námětu a to určitým dramatickým kontrastem - jako je pták hlodající v lidských zubech či ostražitá dívka, držící kohouta. Jako projev komerčního myšlení současné mladé generace lze vnímat srolované dolarové bankovky v rukou opice... Tím, že většina obrazů má bílé pozadí a zobrazená zvířata nejsou evidentně malovaná dle konkrétních živích bytostí, nýbrž dle fotografií, působí někdy až studeně jako vědecké ilustrace a kvůli důsledně hladkému rukopisu z nich ani není pocit malby. Vítězí racionálno nad emocemi.

Až teprve doma jsem si vyhledala autora - a není jím vůbec student školy a nevím, zda s ní má něco společného. Výstavu má z důvodu jeho známosti s majitelem domu a školy, tak jestli uvažuje o jeho pedagogickém působení či jiném spojení se školou, mi není známé. Autorem je tedy skutečně mladý umělec, ale v loňském roce již dokončil studia na pražské akademii - Mgr. Adam Jílek, narozený v r. 1989.

Takže Hovory začaly diskusí o obrazech, ale poté se přesunuly k tématu, které jsem měla čerstvé a chtěla jsem se o něj podělit. Za tím účelem jsem s sebou přivezla i některé ukázky. Bývá ode mne vyžadováno portrétování zvířecích mazlíčků. Je to sice vzhledem k tomu, co je potřeba sdělit svou tvorbou, dost okrajová záležitost. Ale ráda vyjdu vstříc, zejména, když pak vidím nadšení majitele zvířete, jak mi až téměř plačtivě sděluje, jak se na něj z plátna dívá přesně jeho mazlíček, že poznává přesně jeho oči, jeho pohled a jejich prostřednictvím i jeho nitro. Stačí mi i, když mi je předána fotografie, samozřejmě ideálnější je, když sama zvíře vidím a sama si jej zfotodokumentuji. Základem je proniknout do duše zobrazovaného pomocí jeho očí - ať už je to člověk nebo zvíře. Dále jsem přinesla svou podobiznu kočky Olminky, kdaž se stala andílkem, s jejíma výraznýma očima, vyjadřujícíma, jak tato drobná bytost byla obrovsky silnou osobností. A dále jsem přivezla svou ilustraci ke své literární tvorbě - v současnosti dokonce už ke třem povídkám s údajným obrazem Houslistky Amedea Modiglianiho a na něm jsem prezentovala, jak důležité považoval Modigliani před malbou očí portrétovaného poznat dokonale jeho duši - o tom ale už hovořím v pozvánce na druhé Hovory o umění.

 

Co nás na stěnách Galerie Michael čeká při druhých Hovorech o umění? V pátek 9.6.2017 jsem se zajela podívat do Galerie Michael, abych zjistila aktuální stav - a zdá se, že najdeme na stěnách pokračování prezentace děl MgA. Adama Jílka - tentokrát další sérii jeho obrazů, víc s lidskými náměty, než zvířecími a v tmavších odstínech.

Pozvánka na druhé Hovory o umění.

Druhé Hovory o umění se budou konat přesně třetí čtvrtek v měsíci, jak bylo plánováno – tedy 15. 6. 2017 v 17 hodin v Galerii Michael. Minule jsme hovořili zejména o podobiznách a významu malby očí jako do duše okna. Připomněli jsme si zvlášť výrazný případ Amedea Modiglianiho. V době, kdy měl se svou partnerkou Jeanne Hébuterne již dceru, stále jí místo očí maloval dva mandlovité útvary, vyplněné bledě modrou barvou. Když se ho ptala, proč jí nenamaluje její oči, odpověděl, že ještě dostatečně nepoznal její duši, aby si to mohl troufnout. Troufl si to pak až krátce před svou předčasnou smrtí, kdy Jeanne čekala druhé dítě a údajně hned ještě v den Modiglianiho smrti skočila z okna. Jejich dceři Jeanne Modigliani tehdy nebyly ani dva roky a stala se pak také malířkou, zemřela v Paříži v r. 1984 ve svých 66 letech. Jak předtím maloval její oči jsem prezentovala na své ilustraci k dnes již třem svým povídkám, kde je ústředním motivem Podobizna houslistky od Amedea Modiglianiho. Mluvili jsme o tom, jak je malba očí skutečně stěžejní pro zobrazení jak člověka, tak zvířete a oči je nutné opravdu individualizovat a nemalovat je dle nějakých obecných typů. Bez toho by malba měla charakter spíš ilustrativní a nikoliv podobizny. Hodila se k tomu i momentální výstava v prostorách galerie, kde šlo rovněž nalézt podněty pro dané téma. V současnosti stále ještě v prostorách vystavuje týž mladý malíř – Adam Jílek, který ovšem nemá zřejmě souvislost se školou, které má galerie primárně sloužit, nýbrž patří ke známým majitele domu. V loňském roce již absolvoval AVU. Obrazy jsou však obměněné, tentokrát je vystavena jiná sestava jeho maleb. Nejspíš rovněž se budou chtít návštěvníci bavit o tom, co přímo vidí. Vedle toho je připravených několik dalších mých aktuálních témat – jako definice monotypu a její nuance a dále originalita uměleckého díla. Potom také přítomní budou seznámeni s projektem nového měsíčníku, který by měl přinášet i informace z Hovorů o umění, dále na pokračování i detektivní beletrii z oblasti umění a další. Měl by mít jak internetovou verzi, tak tištěnou. Právě je na Ministerstvu kultury žádost o registraci, po přidělení kódu by pak už mohl časopis začít vycházet. Jeho název by měl znít Brdské hovory, přitom v designu použitého staroanglického písma není tak zřetelné, zda je v názvu napsáno „hovory“ anebo „horory“, což může být považováno za dvojsmyslnost. „Brdské“, protože vydávat bude Galerie Rosemarie v Řitce – viz foto v záhlaví časopisu – výhled z okna mého ateliéru.

 

Komentáře na vlastním blogu nejsou příliš aktivní, proto pro ně je určeno místo zde:

 

Kontakt také -

 

TOPlist